Jetel rozpráví

Helena Štěpánová
Nirnaeth Arnoediad
část druhá

Mezitím poselství od Fëanorových synů dorazilo až do Menegrothu, ke králi Thingolovi.

...Melian mu radila, aby jej (silmaril) vydal, ale slova Fëanorových synů byla pyšná a výhružná a Thingol se rozhněval, když pomyslel na bolest Lúthien a na Berenovu krev, jimiž byl klenot vydobyt vzdor Celegormově a Curufinově zášti...

"Thingole, králi doriathský. Máš něco, co je naše. Žádáme Tě o navrácení silmarilu do našich rukou. Nevrátíš-li ho po dobrém, půjde to po zlém. Maedhros, Maglor, Celegorm, Caranthir, Curufin, Amrod, Amras." Elu Thingol četl zprvu polohlasně, ale čím dál hlasitěji. "Vidíš to, Melian? NO VIDÍŠ TO?!?" Thingol tengwar číst uměl, ale tutlal to.
"Jo, vidím."
"Jak si to ti lulani představujou, sakra? Silmaril je náš, naval ho, nebo bubububububu…"
"A co bys od Fëanorových synů chtěl? Já bych jim ten kámen dala..."
"Tůdle," odsekl Thingol. "Že by se aspoň vyjadřovali uctivě, když jednaj s králem Beleriandu? Třeba 'Vážený Thingole, králi doriathský, vládce Beleriandu' ?"
"Ale no tak, drahoušku," konejšila Melian jeho hněv, "oslovení je docela pěkné… Nejsi trochu moc ješitný? Podle mě to trošilininku přeháníš, čumáčku…"
"To jistě. A že by se zmínili o zásluhách Berena a Lúthien? Ukradli ten šutr snad Fëanorovi synové? Nebo o tom, že se je Curufin a Celegorm pokoušeli zdržovat a dokonce zabít? ŽE TEN DRZEJ BUZERANT MĚL TU ODVAHU POŽÁDAT MĚ O RUKU MÝ DCERY???!?!!?"
"Šššš, no tak..." Melian se už chvíli pokoušela Thingola upozornit, že scéně přihlíží Maedhrosův posel Finluin. Bez úspěchu.
"Ticho! Jen řekni, že nemám pravdu! Aspoň ten jednorukej mrzák by moh' mít soucit s Berenem!" Thingol řval jako smyslů zbavený.
"No dobrá, tón toho dopisu je poněkud neuctivý. Ale pochop, že od nich ses těžko mohl dočkat lepšího."
"A to je jako má podle tebe omlouvat, nebo co?" Ječel Thingol.
"Neříkej, že kdyby se třeba připlazili po břiše s Celegormem a Curufinem v čele, tak bys jim ten šutr dal," ušklíbla se Melian.
"Nedal," přiznal Thingol. "Ale nebyl bych tak nasranej!!! Kurva, víš jak mi zase stoupne tlak?!!?!"
Finluin si nesměle odkašlal: "Ehm… Promiňte, pane králi, nerad obtěžuji, ale mohl byste mi předat odpověď pro mého pána a jeho bratry?"
"Ále, ty jseš nějakej zdvořilej…" Zakřenil se Thingol.
"Pan Maedhros a pan Maglor mě výslovně požádali, abych se choval slušně…"
"Tak jim vyřiď, AŤ JDOU DO HAJZLU!!! DOSTANOU LEDA TAK HOVNO!!!"
Finluin mlčel a neodcházel. Thingol zařval: "CHCEŠ TO SNAD PÍSEMNĚ?!"
"Kdyby byl pan král tak laskav a dal si tu námahu…" Usmál se Finluin a lehce se uklonil. Thingol zbledl, zrudnul, zezelenal a zmodral. "Tak počkej venku," zasyčel.
Když Finluin odešel, obrátil se Thingol na Melian. "Tak co?"
"Už jsem ti svoje řekla. Dej jim ten kámen a ušetříš sobě, jim a spoustě dalších plno problémů." Thingol si povzdechl a na kus papíru napsal:

Jestli toto přečtete, nepotřebujete brýle. Nebo možná jo. Těžko říct.


...(Thingol) poslal posly zpět s opovržlivými slovy.

Finluin předal Maedhrosovi mlčky vzkaz od Thingola a vzdálil se. Ostatní Fëanorovi synové se shromáždili kolem nejstaršího a dychtivě vyčkávali.
"Na, Maglore, rozpečeť to," řekl Maedhros a podal papír Maglorovi. Už tušil, co si tam asi tak přečtou. Maglor vzkaz přečetl, ušklíbl se a podal list Maedhrosovi. Ten na obsah sdělení reagoval polohlasným: "Já to věděl…" a přenechal papír nedočkavému Caranthirovi.
"Přečti to nahlas," naléhal Amrod.
"Jděte do hajzlu. Dostanete leda tak hovno," přednesl Caranthir jasným hlasem.
"Myslím, že půjdu a toho páprdu zabiju," zabručel Curufin.
"Já taky," přidal se Celegorm pochmurně. Amrod a Amras pokyvovali hlavami. Caranthir, Curufin, Maedhros a Maglor se po sobě podívali a zase si jednou dokonale rozuměli.
"Budete se muset dohodnout, kdo ho zabije první," procedil Caranthir skrz zuby.
"Jak si může takhle dovolovat na noldorský knížata," uvažoval Celegorm nahlas a čistil si nehty. "Bejt tak sprostej. Fuj. Vyser si voko!" Zařval směrem, kterým tušil Doriath.
"Proč řveš?" Zeptal se Maglor.
"To platilo Šedoplášťovi v Doriathu."
"Doriath je opačným směrem," poznamenal Maglor. Celegorm svou výzvu opakoval, tentokrát tím správným směrem. Maedhros protočil panenky, vyběhl na ochoz věže a s tváří obrácenou k západu zařval: "Maminkó!"
"Co je mu?" Podivil se Celegorm.
"Je to neurotickej vůl," odvětil Caranthir.
Amrod a Amras zase hráli piškvorky. Maglor vyšel na ochoz a snažil se ukonejšit Maedhrose.
"Za to všechno může táta, Maglore," řekl Maedhros nešťastně. "To on vyrobil silmarily, odvedl nás z Valinoru sem, zapletl do svejch průšvihů a udělal nám špatný jméno. A HLAVNĚ…" Zaječel tak, aby to bylo dobře slyšet, "…ZPLODIL CARANTHIRA, CURUFINA, CELEGORMA, AMRODA A AMRASE!"
"Hráblo mu," pokýval Caranthir hlavou.
"Dal bych si víno, Maglore…" Zasnil se Maedhros. "Dnešní noc hodlám o samotě prochlastat v nejtemnějším koutě vinnejch sklepů." Dodal šeptem.
"Můžu se přidat?" Zeptal se Maglor tiše a opatrně se ohlédl.
Smůla. Celegorm je zaslechl. "Počkejte hoši! Jdeme s váma!" Maedhros se div nerozplakal. Maglor by řval, kdyby se nebál o zdraví svých hlasivek. K jejich hrůze se navíc ve dveřích objevili i Amrod s Amrasem, čtverečkovaný papír a tužky v ruce.

Ten večer vzali Fëanorovi synové vinný sklep útokem. S postupující nocí se rozum zastíral alkoholovým oparem a tento fakt částečně setřel rozdíly v intelektu. V těch chvílích si bylo všech sedm bratrů nejblíž. Maglor nahlas zpíval o krásách Valinoru a občas přerušil svůj výstup decentním škytnutím. Maedhros měl zase jednu ze svých apatických opicí a shovívavě se usmíval při pohledu na Celegorma, který se chlípně plazil po ztepilém blonďatém sklepmistrovi. Caranthir a Curufin se venku cvičili v lukostřelbě na živé terče a vzhledem k tomu, že i v silně podnapilém stavu slušně mířili, vnesli paniku do řad stráže. V jednu se Amras svalil v hlubokém snu a Amrod se připotácel k Maedhrosovi ve snaze přimět jej, aby si zahrál piškvorky. Maedhros s připitomělým úsměvem svolil a hrál piškvorky, dokud neodpadl jako Amras. Když usnul, zdálo se mu o svěžím větříku ve výšinách na Thangorodrim a v tom snu cítil obrovskou radost z toho, že je tam, kde je.
Vzbudil ho Finluin. Když Maedhros otevřel oči do hrozné kocoviny, Finluin uctivě sklonil hlavu: "Páni bratři se už ráčili vzdálit na celodenní lov a vyřizují vám svoje pozdravy."
"Hurá," zaskuhral Maedhros.
"Teď je čas nahlásit škody, pane…"
"Finluine, ty víš, že tě mám rád. Ale nemohlo by to počkat, než se trochu vzpamatuju?" Škemral Maedhros.
"Asi to nepůjde," pokrčil Finluin rameny. "Měl byste to řešit."
"Tak spusť…"
"Pánové Amrod a Amras spotřebovali všechen čtverečkovaný papír," začal Finluin.
"Normálka. Co dál?"
"Pánové Curufin a Caranthir zastřelili dva vojáky a pět jich těžce zranili."
"Do hajzlu…" Zabručel Maedhros. "Ti dva mi pobijou víc chlapů než Morgothovi skřeti."
"To bude to vaše silné víno, pane," pousmál se Finluin. "To ale není vše, pane…"
"...Žeby?" Zašklebil se Maedhros ironicky.
"Poté, co dvakrát znásilnil vašeho sklepmistra za hlasitého řevu ‚Berene, moje lásko', odjel pan Celegorm na vašem oblíbeném koni na projížďku…"
"Na Thalionovi?" Zavrčel Maedhros.
"Na Thalionovi," přikývl Finluin. "Po deseti vteřinách jízdy letěl ze sedla, pane," usmál se šibalsky.
"A kůň?"
"Už je zpátky."
"A Celegorm?" Zeptal se Maedhros neochotně, bez valného zájmu.
"Dobelhal se zpátky, vzal si jiného koně a nejspíš se přidal k ostatním na lovu."
"Zlomenýho nic?"
"Nic, pane."
"Kruci. A co sklepmistr?" Vzpomněl si Maedhros.
"Je v těžkém šoku."
"Já toho Celegorma vážně brzo zabiju. Proč říkal, u Valar, mýmu sklepmistrovi ‚Berene'?"
"Nemám tušení, pane…" Pokrčil Finluin rameny.
"Co myslíš, Finluine, co by si o mně pomysleli, kdybych všechny svoje bratry kromě Maglora zabil?" Zeptal se
Maedhros.
"Nepovažuji to za moudré, pane…"
"Moudrost není, žel, mou nejsilnější stránkou," povzdechl si Maedhros a odebral se do své ložnice, kde pak
prospal převážnou část dne.
* * *


Celegorm, Caranthir, Curufin, Amrod a Amras stáli na koberečku jako zpráskaní psi.
"Vy idioti!" Řval Maedhros, který se během odpoledne dostal zase do formy. "Jestli chcete pokračovat v tomhle duchu, přestěhujte se do Angbandu a o Morgotha je postaráno!" Amrod s Amrasem se instinktivně přikrčili.
"Vzhledem k tomu, že hraní piškvorek a spotřeba papíru nejsou závažnými prohřešky, vy dva můžete vypadnout!" Zaječel Maedhros na dvojčata a ukázal jim dveře. Zmizeli jako když mávne kouzelnou hůlkou.
"A teď vy..." Zahřímal, že i Mandosovy síně se musely otřást v základech. Obrátil se na Celegorma a o něco tišeji, ne však vlídněji, se zeptal: "Co to mělo být s mým sklepmistrem?"
"Ale... Rossie..."
"Neříkej mi Rossie, nebo do smrti nebudeš potřebovat natáčky..." "Jsem nesmrtelnej."
"To by ses divil..." Maedhros odhalil svůj perfektní chrup v hrozivém šklebu. "Ještě ses nevyjádřil k té příhodě s Daeglinem."
"Tak ten rozkošnej mládenec se jmenuje Daeglin?" Zamrkal Celegorm.
"Podívej se, Celegorme," řekl Maedhros a snažil se při tom neřvat. "Tohle bylo poprvý a naposled… Ještě jednou a osobně tě vykleštím, a to s velkým potěšením… A myslím to vážně," dodal tónem, který nepřipouštěl žádnou další diskusi.
"Brášule..." Zakňoural Celegorm, který ten tón zřejmě nepostřehl.
"Co jsem řek, to platí. A teď padej ven!!!" Zařval Maedhros hlasem, za nějž by se ani Ulmo nemusel stydět.
Celegorm vyběhl z místnosti a zvuk jeho kroků rychle odezněl.
"Copak tu máme dál?" Usmál se Maedhros krvelačně a na chvíli se odmlčel. Začínalo ho to bavit… "Dva mrtví na místě," řekl nakonec, "dva v průběhu dne..."
"Ajajajajaj..." Pípl Curufin.
"Nikdo není nenahraditelnej, Maddi," mávl Caranthir rukou.
Maedhros se nad ním vztyčil v plné výšce. "Pominu-li morální hledisko, čert ho vem… Nemůžu pominout skutečnost, že jste mi zastřelili velitele stráže!"
"Promiň. Už to neuděláme," omlouval se Curufin.
"To si piš, ty chytráku," zasyčel Maedhros. "Budu postrádat každého muže, protože se chystám do války, víš… Ještě jednou se něco podobného přihodí a mohl bych si uvědomit, že vás dva eventuelně postrádat můžu. Lepší vás dva, než čtyři chlapy pokaždý, když se ožerete. Rozuměli?"
Kývli. Maedhros zbrunátněl. "Tak zmizte!"

Pokračování příště...

MaedhRos


To je vše, přátelé