Recenze z Jetele

Helena Štěpánová
Nirnaeth Arnoediad
část první

...V oněch dnech pozvedl své srdce Fëanorův syn Maedhros, protože postřehl, že Morgoth není nenapadnutelný...
Přesto by všechny jednoho po druhém zničil, kdyby se znovu nesjednotili, neuzavřeli nové spojenectví a společně se neradili; proto zahájil tyto porady pro zlepšení osudu Eldar, jež se nazývají Maedhrosova unie.
Přesto Fëanorova přísaha a zlé skutky, které způsobila, uškodily Maedhrosovým záměrům, a dostalo se mu menší pomoci, než bylo třeba... Z Doriathu mnoho pomoci nepřišlo. Maedhros a jeho bratři totiž, nuceni přísahou, předtím Thingolovi vzkázali a povýšenými slovy mu připomněli svůj nárok; vyzývali ho, aby vydal silmaril, nebo se stane jejich nepřítelem.

"Thingole, naval silmaril, výtvor našeho otce Fëanora a majetek našeho rodu, nebo budeš mít tu čest seznámit se s náma tak osobně, že se z toho zašvihneš."
Maglor mlčky pročítal poselství určené Elu Thingolovi. Maedhros mu četl přes rameno. Maglor dočetl a rozpačitě se podíval na staršího bratra.
Ten zvedl obočí a rozpačitý pohled opětoval. Nepřipadalo jim, že by to Caranthir vymyslel zrovna ideálně.
"Něco se vám nelíbí?" Zeptal se Caranthir temně.
"No... Ehm..." Začal Maglor.
Maedhros se shovívavě zakřenil: "Chtělo by to pár korektur, Caranthire." Zvedl pravou ruku s úmyslem podrbat se za uchem a vzápětí sprostě zaklel, když si zase jednou uvědomil, že pravou ruku nemá.
Curufin se zlomyslně uchechtnul. Maedhros to ignoroval. "Ty jsi to četl, Curufine?"
"Ne."
"No..." Maedhros chvíli hledal co nejvhodnější a zároveň co nejmírnější slova, která by nepohnula Caranthirovi žlučí. "Řek bych, že je to poněkud... Ehm... Stručné. A taky trošilinku neuctivé."
"Proč?" Vpadl do toho Caranthir. "Maj, co je naše! Ať to vrátěj zpátky! Nehledě na to, že jsem se s tím dopisem trápil celou noc."
Maglor si odkašlal. "Já oceňuji tvoje úsilí, bratře… A ze všech nejméně bych já zpochybňoval náš nárok na silmaril. Ale rád bych připomenul, že ten jednoruký mrzák Beren... Jejda, promiň, Maedhrosi..."
"To nic."
"Že Beren si dal se získáváním silmarilu hodně práce á... Ačkoli to není důvod pro to, aby nám silmaril odepírali (protože s naším nárokem měli od začátku počítat), pro Šedopláště to důvod nebo přinejmenším záminka bude...."
Maglor mluvil velice uvážlivě a po očku pozorně sledoval, zda se Caranthirova nálada nevyvíjí nějakým nežádoucím směrem. "A tím, že se o své nároky přihlásíme takhle… Nijak nezvýšíme šance na... ehm... Vyslyšení našich požadavků."
"Nehledě na to," pokračoval Maedhros, "že se chystáme na válku s Morgothem a budeme potřebovat veškerou pomoc. I Thingolovu."
"Válka, válka, samá válka," odsekl Caranthir. "Máš, ty magore, v hlavě vůbec něco jinýho, než tu svou zatracenou unii?"
"Myslím na budoucnost. Lepší mít v hlavě samou válku a tu svou zatracenou unii, než nemít tam vůbec nic," usmál se Maedhros.
"Ale no tak, Maddi..." Zamračil se Maglor.
"Jakýpak 'ale no tak, Maddi'? Už mi ten troglodyt leze na nervy!" Zavrčel Maedhros.
"Jedna ruka je ti moc, bratříčku?" Zasyčel Caranthir výhružně.
"Ne, ale tu tvou vyklepanou makovici s ní rozbiju celkem snadno..." Zasyčel Maedhros ještě výhružněji.
"Klídek," zanotovali otráveně Amrod a Amras, kteří až doteď mlčky hráli piškvorky.
"Držte hubu, smradi!" Okřikli je Maedhros a Caranthir unisono. Amrod s Amrasem si vyměnili všeříkající pohledy a dál si hráli svoje piškvorky.
Maglor zařval: "DRŽTE HUBU, VŠICHNI!" Když k němu jeho šest bratrů obrátilo udivené pohledy, vydechl si a s vlídným úsměvem navrhnul:
"Vraťme se k poselství pro Thingola, ano?"
Nyní se ozval sličný Celegorm, aniž by si přestal jemným pilníčkem pilovat nehty: "Nevím, ale mně ten text přijde děsně drsnej. Chtělo by to něco mírnějšího... Vlídnějšího... Teplejšího... Ty bóžo, zalomil se mi nehet!"
Zhrozil se a začal zkoumat nehet na ukazováčku pravé ruky. Pohodil při tom rozšafně hlavou plnou velkých natáček.
Curufin vzal Maglorovi papír z ruky, přečetl si jej a na chvilku se zamyslel: "No... Když o tom tak uvažuju... Je to docela hrr... S tím nebudem mít úspěch, Caranthire." Řekl nakonec nesměle.
"Od tebe to sedí..." Řekl Caranthir. "To ty jsi chtěl tu doriathskou divoženku zastřelit."
"Kdyby's ji slyšel zpívat, pokusíš se o to taky," odsekl Curufin.
Sličný Celegorm se zahihňal. "Jo… Ty vado… Se nedivim, že jediný, co porazilo Saurona i Morgotha, byl její zpěv... Ty bóžo, Maglore, kdybys tu krávu slyšel… Ohluchneš."
"Ale je to kus, to je fakt," zasnil se Curufin.
"No a Beren taky nevypadá špatně," dodal Celegorm.
Maedhros obrátil oči v sloup a zavyl. Byly chvíle, kdy proklínal ten okamžik, v němž se nad Thangorodrim zjevil Thorondor a zachytil Fingonův šíp. Někdy Manwëho podezíral, že svého orla poslal z čiré zlomyslnosti.
"Je ti něco, brášule?" Zeptal se Celegorm nevinně. Maedhros ovládl všechnu svou touhu rozmlátit ten jeho líbezný ksicht a vyškubat mu vlasy i s natáčkama. "Ne," procedil vlídně skrz zuby, "vůbec nic."
"Se mi brášule zdá, že seš vod toho výletu na Thangorodrim ňákej divnej," pokračoval Celegorm. Černajícího stínu šílenství v Maedhrosových očích si zřejmě nevšiml. Maglor si ho všímal už delší dobu. "Maddi, pojď na chvilku na vzduch," řekl prosebně. Maedhros šel. Nevěděl, jak dlouho by se ještě dovedl ovládat.

Vyšli z komnaty na ochoz obytné věže. "Maglore," zanaříkal Maedhros, "proč musíme mít za bratry takovou bandu BLBCŮ!" Poslední slovo v návalu zoufalství zařval. "Caranthir si nevidí do huby ani na pazoury, Celegorm je… Curufin by byl naprosto v pořádku, kdyby to nebyl arogantní zmetek. A Amrod s Amrasem uměj tak akorát HRÁT PIŠKVORKY!!!" Aniž si to uvědomoval, už zase křičel.
"A ty zas podléháš návalům vzteku a depresí, Maedhrosi… Začínáš být psychicky labilnější, než je zdrávo. Nerozčiluj se tolik. Budeš z toho mít žaludeční vředy."
"Budu? BUDU?! BUDU?!?!!!???!!? Už mám! Sakra, už od Thangorodrim mám, kurva, ŽALUDEČNÍ VŘEDY!!!!!"
"Promiň, to jsem netušil..." Omluvil se Maglor.
Vtom se ve dveřích do komnaty objevila Celegormova čerstvě naondulovaná hlava. "Jseš v pořádku, Rossie?" Maedhros zvrátil hlavu dozadu a zařval jako raněný lev. Maglor urychleně narval Celegormovu hlavu zpátky do místnosti, zabouchl dveře a opřel se o ně.
"Myslí to s tebou dobře, Maddi…" Řekl to natolik přesvědčivě, že málem přesvědčil sám sebe.
"Maj mě za neurotickýho vola," zavrčel Maedhros.
"Divíš se jim?" Uculil se Maglor opatrně.
"Ále... Valarauko to vem..." Mávl Maedhros rukou. "Jestli chcou poslat Thingolovi tenhle vzkaz, klidně se jim pod to podepíšu. Ale nic si od toho neslibuju."
"Šedoplášť nám ten šutr nedá, ani kdybysme se připlazili po břiše," konstatoval Maglor.
"Tak proč se vůbec dohadujeme a něco mu posíláme... Stejně tam budeme muset vtrhnout a plenit a vraždit..." Povzdechl si Maedhros.
"Ze slušnosti, Maddi. Je to slušnost, avízovat každé plenění a vraždění předem. Thingol aspoň nebude moct říct, že jsme ho nevarovali," odpověděl Maglor.
"A krom toho, nemáme moc jinejch možností, dokud Thingola vodí za ručičku Melian."
"Já vim, Maglore, to byla spíš řečnická otázka... Víš, už mě to přestává bavit. Přesněji řečeno...," dodal Maedhros a plivnul dolů na nádvoří, "vůbec mě to nebaví a nikdy nebavilo."
"To jsme dva, Maddi. Tak co, jdeme?" Maglor kývl hlavou směrem ke dveřím.
"Jdeme," přitakal Maedhros s velkým sebezapřením.
"Tak jak, brášule?" Zazubil se Celegorm mile. Maedhros opanoval vztek a zavrčel: "Dobrý." Nepoděkoval za optání.

Debata se rozeběhla nanovo. Maedhros s Maglorem to viděli dost černě. Soudili, že Thingol nebude chtít klenot vydat. Nebylo se čemu divit. Jednak neměl Fëanorův rod v lásce, jednak musely být v úvahu vzaty nesporné zásluhy Berena a Lúthien při získávání klenotu. No a v neposlední řadě tu byl ten fakt, že Celegorm a Curufin po jistou dobu drželi Lúthien v zajetí s úmyslem provdat ji za Celegorma. Nebyl to jeho nápad, přišel na to Curufin. Měl za to, že by tak mohli zamezit šíření těch nechutných pomluv o Celegormově údajné orientaci na sindarské chlapečky (na nichž ovšem nebylo "ani zrnko pravdy", což ale tvrdili jedině Curufin a Celegorm). Poté, co se ti dva v Nargothrondu naprosto znemožnili, když jim Lúthien utekla a Celegorm v krčmě obtěžoval jakéhosi krasavce, z něhož se vyklubal králův dvořan, byli Orodrethem vyhnáni. Maedhros to svému bratránkovi nikdy nezazlíval, naopak, chápal ho jako málokdo a divil se, že se tak nestalo už dřív. Co mu však dělalo těžkou hlavu, byla ta skutečnost, že Celegorm s Curufinem si to okamžitě namířili na Himring a zkysli tam. No a cestou se porvali s Berenem, který jim sice dal co proto, ale utrpěl vážné škody na těle (Curufinovým šípem) a na duchu (poté, co se na něj přiřítil Celegorm, jenže vůbec ne s napřaženým kopím, jak se říká...). Pokusili se zastřelit Lúthien, což jim naštěstí nevyšlo, jinak by asi Thingol s Melian nedali Maedhrosovi a ostatním pokoj. Nebýt Celegormova vlkodava, dopadlo by to velmi špatně (Maedhros s Maglorem si dokázali živě představit, proč ten nešťastný pes opustil Celegormovy služby... Když si vzpomněli na Huana v hráškově zeleném "loveckém" oblečku, nevěděli, jestli se smát anebo brečet...). Tím, že Beren jeho dvěma bratrům tak perfektně napráskal, si získal nehynoucí Maedhrosův vděk a obrovské sympatie jeho i Maglora. Nikdy se to bohužel nedověděl. Ani Thingol se to nikdy nedověděl, což bylo dvěma nejstarším Fëanorovým synům naprosto jasné, a mimo jiné i proto viděli celou situaci spíš černě.
"Takže, Maglore, piš," začal Maedhros. "Chtělo by to nějaké oslovení... Něco uctivého. Thingol je přece jenom král."
S tím blýskl očima po Caranthirovi. "Nechceme ho naštvat. Takže... Vážený Thingole, králi doriathský, vládce Beleriandu… Ne, tak ne. Škrtni to ‚vážený', Maglore."
"Thingole, králi doriathský, vládce Beleriandu... Máš recht, zní to líp," přitakal Maglor.
Maedhros pokračoval: "Ačkoli uznáváme nesporné zásluhy Tvé dcery a Tvého zetě při získávání silmarilu, a je nám nesmírně líto, že museli čelit zášti a úkladům dvou z nás... Ne ne... Škrtni to 'zášti a úkladům..' a tak dál, však víš. A napiš 'mimo jiné i Celegormovi a Curufinovi'."
"Ale, Rossie..." Zakňoural Celegorm. Vzápětí ztichl, protože Maedhros strnul a zpozorněl jako hladový dravec, který zavětřil kořist.
"Takže dál, Maglore," řekl Maedhros, když s uspokojením sledoval, jak Celegorm zmlknul a skoro se opticky zmenšil. "...mimo jiné Celegormovi a Curufinovi," zopakoval se zlomyslným úšklebkem, "...pořád máš, co je naše. Žádáme Tě tímto o vydání silmarilu do našich rukou. I kdyby nenáležel právem nám, přísaha nás nutí vydobýt jej třeba i silou. Stíháš?"
"Jo, v pohodě, Maddi."
"Vrátíš-li silmaril dobrovolně, nedojde k žádnému krveprolití ani křivdám na Tvém lidu. Odepřeš-li nám jej, ani Melianin pás nás nezastaví a…" Zarazil se. Vážně zapochyboval o tom, že by Melianiným pásem prošlo jeho vojsko. "Maglore, škrtni to s tím Melianiným pásem. Napiš tam... 'Odepřeš-li nám jej, neujdeš naší pomstě a silmaril nakonec bude stejně patřit nám'."
"Hmm, nezní to špatně," naznal Maglor.
"S uctivými pozdravy Maedhros, Maglor, a tak dál a tak dál…"
Maglor odložil pero a četl nahlas: "Thingole, králi doriathský, vládce Beleriandu. Ačkoli uznáváme nesporné zásluhy Tvé dcery a Tvého zetě při získávání silmarilu, a je nám nesmírně líto, že museli čelit mimo jiné i Celegormovi a Curufinovi, pořád máš, co je naše. Žádáme Tě tímto o vydání silmarilu do našich rukou. I kdyby nenáležel právem nám, přísaha nás nutí vydobýt jej třeba i silou. Vrátíš-li silmaril dobrovolně, nedojde k žádnému krveprolití ani křivdám na Tvém lidu. Odepřeš-li nám jej, neujdeš naší pomstě a silmaril nakonec bude stejně patřit nám. To ujde, ne? Dobrý, Maddi," dodal.
"Hele, kluci, myslíte, že Thingol umí číst?"
Maedhros kývl: "Řekl bych, že to umí. A jestli ne, Melian to dovede. A když ani ona ne, můj posel Finluin mu to přečte."

"Jako když másla ukrajuje," zabručel Caranthir. "Mažete mu med kolem huby. Tohle není, kurva, Maglorův žalozpěv, tohle je ultimátum!"
"Přesto můžeme být zdvořilí, Caranthire," řekl Maglor. "Nejsme v pozici, která by nám dovolovala moc si vyskakovat."
"Prostě je to otřesný a hotovo," odsekl Caranthir.
"Zabte mě někdo..." Zaúpěl Maedhros tiše.
"Milerád..." Vycenil Caranthir zuby v dokonalé napodobenině žraločího úsměvu.
Amrod radostně zavýskl, protože porazil už podesáté v řadě Amrase v piškvorkách.
"Nechtěli byste někdy hrát třeba šachy?" Zeptal se Curufin jízlivě.
"Cože?" Otázal se Amras připitoměle. Curufin mávl rukou a vyměnil si pohled s Maedhrosem. Tohle byla jedna z těch vzácných chvílí, kdy si dokonale rozuměli.
Po chvilce mlčení se Curufin ozval: "No… K tomu ultimátu. Nezní to nejhůř, ale... Mně to přijde až moc zdvořilý. Třeba to oslovení. Já bych škrtnul to ‚vládce Beleriandu'. Copak Thingol je nějakej skutečnej vládce Beleriandu? Akorát si tak ve svý ješitnosti říká."
"Máš sice pravdu Curufine," odpověděl Maedhros trpělivě. "Ale vládl tady dlouho před naším příchodem a my ho přeci nechceme naštvat. Pamatuješ?"
Curufin zavrtěl hlavou. "Kdepak. Maglore, dej to sem. No. A to s těma zásluhama... Kdyby mi ten jednorukej mrzák... Sorry, Maddi."
"To nic," zavrčel Maedhros.
"Kdyby mi Beren nelohnul Angrist, nevim nevim, jak silmaril dostane. A ještě ke všemu ten nůž zničil. Vzali mi zbroj, zprznili Celegormovi psa..."
Maedhros se zašklebil: "Pokud jde o prznění psů, tuším, že to byl Celegorm, kdo mu kolem krku uvazoval růžový mašle..."
"Maddi..." Zastal se Curufin Celegorma. Ten se neodvážil pípnout.
"A co jako?" Řekl Maedhros. "Ale no tak, hoši... A nebudeme si nic vykládat o omezování osobní svobody, ani o pokusu o vraždu, ani o vážném ublížení na zdraví."
"Vzali mi koně," vztekal se Curufin.
"Šťastný zvíře…"
"A o Celegormovi řekli, že je..."
"A není?"
"Co jako jestli nejsem, brášule?" Dožral se Celegorm.
Curufin přitakal a hned si taky rýpnul: "Krev není voda, Maedhrosi. Na čí jseš vlastně straně? Ty bys mu ten silmaril klidně nechal, co?"
"No dobře, dobře, tak si tam napište, co chcete, hergot!" Rezignoval Maedhros nešťastně.
"To s tou přísahou taky škrtni, Curufine," řekl Caranthir. "Ještě by se mohlo zdát, že se částečně práva na silmaril zříkáme. A myslím, že není nezbytně nutný naše nároky na něj zvlášť zdůrazňovat."
"Neboj, neboj..." Curufin chvíli škrtal a přepisoval. "A je to. Poslouchejte.
'Thingole, králi doriathský. Máš něco, co je naše. Žádáme Tě o navrácení silmarilu do našich rukou. Nevrátíš-li ho po dobrém, půjde to po zlém.' A naše podpisy..."
Caranthir se ušklíbl: "Myslíš, že Thingolovi dojde, že tři křížky a tři kolečka znamená Amrod a Amras?" Celegorm vyprsknul smíchy.
Maedhros si povzdechl: "No… To je… Hodně ultimativní… Mělo by to vyznít tak trochu spíš jako zdvořilá žádost…"
"Nebuď labuť Rossie…"
"Budiž, napište si co chcete," řekl Maedhros a cítil při tom, že je na pokraji nervového kolapsu. Amrod zase zajásal, protože pořád vyhrával. Ten den podlehl Amrasovi jen dvakrát, a i to bylo vysoko nad obvyklým průměrem. Průměrný počet Amrasových výher na den byl nula celá něco.
"To je děsný," povzdechl si Celegorm afektovaně, "Amrod umí aspoň hrát piškvorky. Amras neumí vůbec nic."
"Ty jseš ale vůl, Celegorme..." Pípnul Amras, aniž by zvedl pohled od čtverečkovaného papíru.
"Pochopíš to?" Zavrtěl Celegorm hlavou. "Nikdy nevyhraje a ještě ho to baví… Už několik set let ho to pořád baví. Myslíš, že nás zná všechny jménem?"
Amras se podíval prosebně na Maglora. "Jsi nejstarší, tak mu řekni, ať mě neshazuje."
Maglor nenápadně ukázal palcem na Maedhrose. "Nejstarší je Maedhros."
Amrasovi div nevypadly oči z důlků. "No ne... Já myslel, že Maedhros jsi ty."
Maedhros nevěřícně vyvalil bulvy, obrátil se k ostatním zády a začal tlouct hlavou o zeď. Z hrdla se mu dral jeden nešťastný vzlyk za druhým. Něco v koutku mysli mu říkalo, že právě teď zkolaboval.
Po chvilce si dal tu námahu a promluvil: "Přepište to někdo načisto, zapečeťte to, dejte to Finluinovi a pošlete ho s tím do Doriathu. Maglore. Ujmi se toho ty, prosím tě…" Nepřestával při tom tlouct čelem o stěnu.
Když Maglor konečně zapečetil vzkaz pro Thingola, odešel hledat Finluina a cestou ke dveřím popadl Maedhrose, aby ho odvedl do jeho ložnice.
Od té doby Maedhros často říkával věci jako 'Zlatý Thangorodrim' a 'Proč mě tehdy Fingon nezabil', ale málokdo věděl, co je příčinou jeho splínů. Každopádně se den ode dne ztrácel před očima. Mnozí mysleli, že to bude starostmi s přípravami na válku proti Morgothovi a přepracováním. Hluboce se mýlili. Některým se zdálo nápadné, že Maedhros je ve dnech, kdy se Amrod, Amras a Caranthir zdržují na svých sídlech, mnohem výřečnější a vitálnější, ale většině to vůbec nedošlo, zvlášť když Caranthir a dvojčata začali dojíždět nejen na víkendy.

Pokračování příště...

MaedhRos


To je vše, přátelé