Jetel rozpráví

Helena Štěpánová
LEXX

"Jsem Lexx. Jsem nejničivější zbraní dvou vesmírů."

...ozývalo se z našich televizních přijímačů po mnoho týdnů, vždy v sobotu kolem půlnoci (pokud jsme ovšem neopomněli naladit Primu). Těmito slovy totiž začíná každý díl kanadsko-německého sci-fi seriálu Lexx, jenž vypráví o osudech čtyř dobrodruhů (resp. jednoho zbabělce, jedné otrokyně lásky zkřížené s clusterskou ještěrkou, jedné mrtvoly a jedné robotí hlavy), kterým se podařilo ukradnout nejmocnější loď dvou vesmírů. Jméno lodi je Lexx a ve skutečnosti to ani není loď, nýbrž gigantická moucha. Jakkoli nesouhlasím s heslem "Prima je jednička", za uvedení Lexxe na naše obrazovky jí uděluji velké plus.

Lexx je fenomén. Lexx, to je čiré šílenství. Lexx je kult. Co to všechno v praxi znamená? Buďto jím budete uneseni, anebo (a to je stejně pravděpodobné a nikoli nepochopitelné) jím budete zhnuseni, znechuceni a do hloubi duše otřeseni. Lexx je sám o sobě natolik absurdní, extrémní a bizarní (nutno říci, že místy až eklhaftní), že je těžké zaujmout vůči němu neutrální či umírněné stanovisko. V první řadě považuji za vhodné podotknouti, že ačkoli Lexx se řadí mezi sci-fi, science je v poměru k fiction v naprosté menšině, řekněme 1:99. Vědy je v Lexxu asi tolik, co v Xeně či Herkulovi antické mytologie. Nejen jaderní fyzikové a nespokojení rejpalové zjistí, že z vědeckého hlediska je Lexx snůška nesmyslů. To zřejmě nemůže popřít nikdo. Tvůrci si s tím ovšem nijak nezatěžují hlavu a otázky typu "kde Lexx bere žrádlo" a "jak tam sakra můžou dýchat", či "jak to ten Kai dělá, že se sám vzbudí, když je ho třeba" se ani nesnaží uspokojivě zodpovídat. V některých ohledech má Lexx více společného s fantasy než se sci-fi.

Nejvýraznější charakteristikou této podívané je ovšem notná dávka recese, (sebe)ironie a nadsázky. Abyste propadli Lexxu, chce to poněkud specifický smysl pro humor a pro nadsázku, lehce ujetý vkus a trochu silnější žaludek. Co byste ostatně chtěli od televizních tvůrců, kteří sami sebe nazvou "supreme beans"?

Oněmi "supreme beans" jsou Paul Donovan, Lex Gigeroff a Jeffrey Hirschfield. Napsali všechny tři série a Paul Donovan mnohé z dílů sám režíroval. Jeffrey Hirschfield navíc propůjčil hlas nadržené robotí hlavě 790. Těžko říct, zda jsou "supreme beans" šílenci, géniové nebo zda jsou to šílení géniové, neboť všechny varianty jsou stejně pravděpodobné.

V Lexxu hraje velice důležitou roli počítačová animace. Animovaných sekvencí je v tomto seriálu podstatně víc než např. ve Startreku. Na jejich výrobě se podílely tři společnosti. C. O. R. E. Digital Pictures v Torontu, Effectory Filmeffekte GMBH a Cage digital. C. O. R. E. je zodpovědná mj. za počítačové efekty ve filmu Johnny Mnemonic.

První série Lexxu se sestává ze čtyř dvouhodinových televizních filmů (někdy se ovšem tyto filmy vysílají jako osm hodinových epizod) a poprvé byla odvysílána v letech 1995-96. Mnoho diváků ji považuje za nejkvalitnější, ačkoli taková sranda jako druhá série to přece jen asi není... Druhá série poprvé proběhla éterem v roce 1998. Byla podstatně delší, než ta první (měla 20 hodinových dílů) a ačkoli nepostrádala jakýsi lineární příběh, důraz byl kladen na vedlejší dějové linie v každé epizodě. Třetí série je zatím zřejmě nejlineárnější, má třináct hodinových epizod a byla odvysílána v roce 1999. U nás dosud neproběhla a všechno zatím nasvědčuje tomu, že v nejbližší době se tak ani nestane.

Něco o hlavních hrdinech jsem již naznačila výše, ale myslím, že jsou natolik zajímaví, že by to byla velká škoda trochu se o nich nerozepsat.

V první řadě je tu Lexx. Mocná zbraň, která původně sloužila jeho temnosti. Je to kosmická loď, jež dovede během okamžiku zničit celou planetu. Navíc jde o živého tvora, mouchu, která ještě pořád roste. Není zrovna geniální, ale má pud sebezáchovy a občas se jím i řídí. Není zrovna ideálním společníkem, v konverzaci mu to trochu vázne. Skvěle ho namluvil Pavel Rimský.

Výše zmiňovaným zbabělcem je kapitán Lexxe, Stanley Tweedle, bývalý člen ostrahy čtvrté třídy. Svého času jeden z kacířů, kteří se bouřili proti jeho Temnosti. Život a smrt hrdiny mu ovšem nebyly dopřány z již několikrát zmíněného důvodu. Stan je prostě zbabělec. Díky jeho zbabělosti přišlo o život pár set miliard lidí. Z odbojáře degradoval na člena ostrahy čtvrté třídy. A i tehdy, kdy se mu dostane do ruky klíč k Lexxovi, se chová jako zbabělec. V mnoha ohledech připomíná Rimmera z Červeného trpaslíka. Má ale možná přeci jen trochu víc charakteru a rozhodně je sympatičtější. Naprosto neodolatelným způsobem jej ztvárnil Brian Downey. Stan je trochu podměrečný, poměrně dost zbabělý, věčně nadržený a po všech stránkách nedokonalý zoufalec. Ale nemůžete ho nemít rádi.

Dalším členem posádky je otrokyně lásky Zev představovaná německou herečkou Evou Habermann. Původně byla Zev tlustá a odpudivá, ale za to, že řádně neplnila svou roli manželky, je odsouzena k tomu stát se otrokyní lásky. Za tímto účelem má být přeměněna v překrásnou a atraktivní samici. Během přeměny však dojde k několika událostem, které naruší její hladký průběh. Jednak se k ní nachomýtne clusterská ještěrka a sežere tělo operátora, robota 790. Hlava ještěrky se pak účastní Zeviny přeměny a jejich genetický materiál se smísí. Zev tedy získá překrásné tělo, ale vzhledem k tomu, že je napůl ještěrka, se nechová vždy "jako pravá dáma" a už vůbec ne jako otrokyně.

Vedlejším produktem tohoto procesu je i třetí člen posádky. Robot 790, nebo spíš to, co z něj zbylo. Jeho hlava totiž projde vymýváním mozku, jež měla absolvovat Zev. Výsledkem je věčně nadržená a do Zev beznadějně zamilovaná robotí hlava tu a tam skládající oslavné básně pochybné kvality. 790 k smrti nenávidí Stanleyho. Jediné Stanovo štěstí je, že robot nemá ruce.

Čtvrtou entitou na palubě je Kai, poslední z Brunnen G. Vedl Brunnen G do boje proti jeho Temnosti. Stejně jako všichni ostatní i on byl zabit. Zemřel jako poslední. Jeho temnost mu vzala paměť a udělala z něj zabijáka. Kai se stal temnou legendou a nejnebezpečnějším služebníkem jeho Temnosti. "V chodu" ho udržuje zvláštní substance zvaná protokrev. Posledním Kaiovým úkolem ve službách jeho Temnosti je zabití kacířů, kteří ukradli Lexxe. To se mu sice podaří, ale klíč získá Stanley a Kaiovi se podaří získat od božských předchůdců jeho Temnosti svou paměť a paměť tisíců dalších lidí. (Jestli vám to ještě nedošlo, tenhle odstavec bude dlouhý...) Stane se členem posádky Lexxe a doprovází ostatní na jejich cestě. Má rozhodně smysl pro spravedlnost a dovede rozlišit dobré od špatného. Je fixován na ostatní členy posádky, nikoli ale přátelstvím, protože jako mrtvý nemůže cítit žádné emoce a nemá žádné motivace. Rozhodně se to ale přátelství blíží. Kaiův odpovědný přístup a jeho emocemi nezatížené pojetí spravedlnosti tu a tam zkomplikují ostatním život, ovšem v drtivé většině případů je to Kai, kdo zachraňuje situaci. Kai má pouze omezené množství protokrve, takže musí trávit většinu času v kryo-komoře, ale spolehlivě se vzbudí, kdykoli to příběh vyžaduje. Kaie hraje kanadský herec Michael McManus.

Na začátku druhé série dojde k jistým změnám ve složení posádky. Zev zemře a na palubu Lexxe se dostane Lyekka, masožravá rostlina, která má podobu velice pohledné mladé ženy. Lyekka použije Zeviny proteiny a vytvoří, či lépe řečeno, zrekonstruuje z nich Xev. Xev je vlastně Zev, ale není její přesnou kopíí, ani vzhledově, ani povahově. Klonování prostě ne vždy vyjde úplně nejlíp. Důvod této změny je prostý. Eva Habermann měla v době natáčení druhé série jiné závazky a proto byla její postava nahrazena právě Xev, již ztvárnila Němka Xenia Seeberg.

Jednou z nejsilnějších stránek Lexxe jsou padouši. Za prvé Jeho božská Temnost, arcizáporák první série, mocný tyran ovládající celý jeden vesmír. Čím je jeho Temnost pro první sérii, tím je šílený vědátor Mantrid pro sérii druhou. Nemluvě o celé řadě méně významných zloduchů, kteří se objeví jen v jedné epizodě. Za zmínku stojí přinejmenším Bog v nezapomenutelném podání Rutgera Hauera.

Lexx je bohatý na ty nejpodivnější charaktery a postavičky obvykle obdařené neméně bizarním vzhledem. Kaiův účes je jedna z nejnormálnějších věcí, se kterými se ve dvou vesmírech setkáte. Vizuální stránka seriálu je vůbec kapitola sama pro sebe. Vesmírem plují podezřelé a pofidérní objekty všech možných či spíše nemožných tvarů. Na kostýmech a účesech se návrháři a výtvarníci skutečně vyřádili, takže Lexx je něco mezi školní vánoční besídkou a divadlem upírů. Samotný interiér lodi je velmi specifický. Ten, kdo neviděl, jak vypadají hajzlíky na Lexxu, ten neviděl nic. Lexx je tak trochu pop-artová záležitost. Autoři ani nebalancují na samotné hranici kýče, ale překračují ji o pořádný kus. A nejhezčí na tom je, že je to záměr.

Kromě jmen třech "supreme beans" a hlavních představitelů je třeba zmínit i Marty Simona, autora hudby. Lexx je bezpochyby jeden z nejlepších seriálových soundtracků. Kromě naprosto úchvatné hudby u závěrečných titulků je tu to příšerně vlezlé a téměř neoposlouchatelné Yo-A-O, bojový zpěv Brunnen G. Dle mého soudu perfektní věc s úžasnou atmosférou a sílou. Pokud pomineme instrumentálky jako Brunnis, nelze opomenout písničky z Brigadoomu, osmnáctého dílu druhé série pojatého v muzikálovém duchu.

Jak to jen celé shrnout? Lexx mohu jen doporučit. Star Trek je oproti němu tak plytký, Červený trpaslík tak málo úchylný a vše ostatní vedle něj bledne a ztrácí se v jeho stínu. Nelze ovšem nepřipojit důrazné varování. Lexx není pro všechny. Ve skutečnosti se vám může spíš zdát, že oproti Star Treku je neuvěřitelně blbý a ve srovnání s Červeným trpaslíkem je v něm dost málo srandy. Chce se od vás jediné. Na hodinu přijmout pravidla hry, jak je určili supreme beans. To může představovat těžko překonatelný problém vzhledem k tomu, že supreme beans jsou evidentně blázni. Abyste propadli Lexxu, musíte být taky tak trochu blázni. Kromě toho, že se budete královsky bavit, užívat si každý detail, každou volovinku, kterou si na vás tvůrci vymyslí, možná tu a tam postřehnete přítomnost skutečně silného příběhu (je tam pořád, jen ho občas musíte hledat) a necháte se snad i dojmout. Třeba se i zamyslíte (čímž se nesnažím nikomu vsugerovat myšlenku, že Lexx je filozofická záležitost; není). Dívky budou blaženě vrnět při pohledu na Kaie a pánové tu a tam pustí na koberec slinu, až se budou kochat ladnými křivkami některé z půvabných dam na palubě Lexxu.

Pakliže necítíte už od počátku zaujetí tímto seriálem, je asi zbytečné dělat si násilí. Za zkoušku ale rozhodně nic nedáte. Když budete mít možnost, podívejte se. Kdy ta možnost nastane, to opravdu nevím, ale s jistotou vím jedno. Byla by škoda ji promarnit.


MaedhRos


To je vše, přátelé