Jetelovy reportáže

Raukon 2000

Rok se nám nenápadně překulil do své třetí čtvrtiny a podzim se ujal vlády nad světem. Úmorná letní vedra vystřídalo příjemně sychravé počasí, stromy jsou obaleny zlátnoucím listovím, tažní ptáci dávno odlétli na jih (zatímco ptáci vlastenci klepou kosu) a scifisté se těší na Raukon. Tento konal se letos opět v Kolíně a opět pod taktovkou SFK Rauko spolčeného s CSWU. Datum: 6. až 8. října 2000.

V pátek odpoledne opustil jsem aulu přírodovědecké fakulty v Brně a obohacen o nové poznatky ohledně reakcí měďnatých iontů zrychleným přesunem vydal jsem se na nádraží, kde jsem měl sraz s Wellem. Z naprosto natřískané nádražní haly jsme se přesunuli na neméně natřískané nástupiště, počkali jsme si ještě dvacet minut nad plán a krátce po druhé hodině jsme už seděli ve vlaku směr Kolín. Tam nás přivítal čerstvě dorazivší Kajman, a tak jsme mohli hledat navigační šipky na Raukon ve třech. Hledání kupodivu nebylo dlouhé, hned první lampa byla ozdobena vkusnou mapkou, na které byl zhruba naznačen směr. Protože nebyl důvod mapce nevěřit, zachovali jsme se podle instrukcí na ní uvedených a o pár minut později jsme již stáli před na první pohled vybydlenou barabiznou, ze které povlávalo prostěradlo s nápisem "RAUKON". Pomalu jsme došli k otlučeným dveřím, se zatajeným dechem stiskli kliku a...

... a ukázalo se, že dávat na první dojem se vždy nevyplácí. Interiéry oné "budovy" vypadaly nepoměrně lépe, a navíc hned za dveřmi nacházel se stoleček s prezenčkou. Nahlásili jsem tedy svá jména, vyplázli něco penězí (v poměru k ostatním conům šlo o cenu velmi příznivou), nafasovali jsme program, fanzin a - světe, div se - dokonce i placku! Placky se nějak na conech přestaly objevovat, a proto tato potěšila, i když vypadala jako víčko od jogurtu a každou chvíli se rozpadala na milión malých kousíčků. Ještě jsme se u milých mladých dam obsluhujících prezenčku chtěli informovat, kde jsou spací prostory, ale byli jsme odkázáni na organizátory, a když ani ti netušili, usoudili jsme, že Raukon asi bude dobrodružnější, než jsme čekali. A tak jsme plni odhodlání vystoupali po schodech do patra, do centra dění.

Vlastní conání pro nás začalo v šest večer - to přednášel Zdeněk Kubík. Vybral si velmi zajímavé téma, a sice původní severské runy. Povykládal něco o jejich vzniku (mytologickém i reálném), o věštění, významech a používání. I když se tato přednáška téměř vůbec nelišila od té elfconské, rád jsem si ji vyslechl znovu. Sotva jsme vylezli ze sálu, narazili jsme na Berena a vůbec poprvé jsme se setkali s Tinúviel, hned bylo veseleji! Následoval Sovog se svou Stargate, ale my měli v plánu navštívit blok Star Wars, kde měl Momega vysvětlovat, proč se mu nelíbí Hvězdné války. Menší problém byl v tom, že v okamžiku, kdy měl začínat, byl v autě asi 10 kilometrů od Kolína. Nakonec se s menším zpožděním přece jen dostavil a stálo to za to. Sotva začal (převážně nevážně) SW kritizovat, někteří přítomní starwarsáci počali býti lehce militantní, bránili své Star Wars zuby nehty a aby se pomstili, házeli špínu na Star Trek. Nutno dodat, že Momegovy argumenty nebyly příliš korektní, ale hlavně, že jsme se pobavili, ne? Protože Momega nepřijel sám, ale přivezl i Grora, Gudrun a Keplíka, mohli jsme se nyní již kompletní zúčastnit slavnostního zahájení od osmi hodin. Poté celý náš chumel objevil v přízemí velmi příjemný bufík, který jsme okamžitě oblehli a částečně i vyžrali. V devět jsme opět vyběhli do patra a spokojeně se usadili, aby jsme získali nějaké nové informace o severských bozích, opět v podání Zdeňka Kubíka. Většina z nás i tuto přednášku znala z Elfconu, ale protože Zdeněk vypráví velmi poutavě, znovu jsme se zasnili a přenesli se do dávných dob, kdy Ódin získal moudrost a vědění světa, rozdělil se o ni a připravoval se na Ragnarok, soumrak bohů... S úderem desáté večerní měl Jan Florian porovnat šerm ve skutečnosti a ve fantasy, ale protože se nedostavil (a organizátory tím řádně naštval), sebrali jsme se a zamířili opět do bufíku. Asi kolem třetí ráno uložili jsme se do vyklizené přednáškové místnosti a usnuli jsme spánkem spravedlivých.

Sotva jsme se v sobotu ráno vyklubali ze spacáků, objevil se Vašek Pravda a jal se zeširoka rozkládat o fandomu. My externisté, kteří se navíc chtějí členy této organizace stát, jsme se mohli poučit o struktuře a vedení fandomu, a nebyl by to Vašek, aby se nepokoušel mladší a dosud "neukotvené" scifisty vmanévrovat do zakládání nových klubů. Pak stručně shrnul a popsal většinu významných conů, představil nám v současné době vycházející fanziny (nezapomněl na Neldelas, hodnej:-)) a přítomné členy rozličných SFK přesvědčoval, že je nutné jezdit na porady a ty hnusné dinosaury konečně přehlasovat. Nebo tak něco. Když skončil, zamířili jsme do Japonska. Samozřejmě jenom virtuálně, neboť v rámci conu běžel i blok o této asijské zemi a od desáté měl přednášet čestný host Osamu Okamura o architektuře. Musím přiznat, že mě velmi mile překvapil - místo suchého vysvětlování zvolil "multimediální" prezentaci a jako pozadí pro promítání diáků recitoval úryvky ze zenbudhistické filozofie, v druhé části pak pustil z kazeťáku poměrně zoufalý japonský rap, do jehož rytmu ruční promítačkou v asi vteřinových intervalech promítal obrázky s příklady moderní japonské architektury. Nakonec si nechal prostor pro klasickou besedu, během níž odpovídal na rozličné dotazy nejenom architektonické, přičemž zájem byl takový, že přednáška se téměř o hodinu protáhla.

Jelikož jsme byli hladoví, skočili jsme si do jedné z místních restaurací na smažáček a s plnými žaludky zamířili jsme dnes již podruhé na Vaška Pravdu. Tentokrát se chlubil tím, že dokázal přemluvit většinu činovníků evropského fandomu a ti mu odhlasovali Eurocon 2002 v Chotěboři. Kromě jeho "veselých příhod z přemlouvání" na letošním Euroconu jsme se tedy dozvěděli, co všechno vlastně těm chudákům cizincům nasliboval, co od chotěbořského Euroconu čeká, jak si jej představuje a třeba i to, kolik ta veškerá sranda bude stát. Když domluvil a my doplácali, nastoupil místo něj František Fuka, aby nám pověděl, jak se vlastně překládaly a dabovaly Star Wars - Epizoda 1. Přinesl s sebou i originální kazety přímo od Lucase se silně nedodělanými scénami, podle kterých se měly dělat voice testy. Bylo opravdu velmi zajímavé sledovat třeba místo Boss Nasse obtloustlého strejdu předvádějícího, že je obtloustlý ještěrkoid:-)) Pak nám Fuka ještě promítl několik nových trailerů a teaserů na pár sci-fi filmů, rozloučil se, sklidil něco těch ovací a odporoučel se.

My jsme se zatím vydali na dvůr, kde se měla odehrávat záležitost více než podezřelá, a sice Capture the flag, hra dobře známá třeba z počítačové hry Quake 2. Menší zrada byla v tom, že se to všechno mělo hrát na živo. A opravdu, když náš tým jménem "Labský sprinter" inkriminovaný dvůr objevil, postávalo tam již několik hloučků našich protivníků a za jejich zády rozeznali jsme bojiště poseté kryty z kartónových krabic. Byl zvolen vyřazovací způsob boje, následovalo losování a první týmy se do sebe pustily. První kolo vyhrál spřátelený X-Tým, ale než jsme se rozkoukali, už jsme byli na řadě my. K našemu překvapení organizátoři po chvíli zanevřeli na původní hadrovou munici a přišli s výrazně těžším kalibrem - válečky ze srolovaných novin. Nebudu vás napínat dlouho, díky naší nepřekonatelné strategii a extrémní zručnosti "Labský sprinter" pokořil jak favorizovaný Rauko tým, tak jeho spojence z CSWU, a vysloužil si tím nehynoucí slávu a flašku ferneta. A navíc to vypadalo, že se všichni skvěle bavili.

Po nutné regeneraci v bufíku a po smutném zjištění, že jsme prošvihli Františku Vrbenskou a její japonské divadlo, jsme vyrazili na Leonarda Medka a jeho Gastona Lerouxe, jakéhosi obskurního spisovatele pseudoscifi románů s geniálními zápletkami. Tam jsme se bohužel dlouho nezdrželi, jelikož vedle začínala Františka Vrbenská svou přednášku o japonské mytologii. Pokud jste kdy byli na nějaké přednášce této milé osůbky, jistě víte, že není snad nic, co by paní Františka nevěděla, a navíc vše dokáže podat takovým způsobem, že vás donutí poslouchat a ještě se tomu budete rádi. Tentokrát jsme tedy mohli slyšet příběhy o genezi několika miliard japonských bohů, o vodníkovi, kterého naštvete, když se mu ukloníte, o šíleném mnichovi a jeho mrtvém milenci a hlavně o jezevci. U příhody s jezevcem, který je prý velmi chytrý (ač Františka hned dvěma příklady dokázala naprostý opak), se šíleně řehtal celý sál, přednášející nevyjímaje. Když se paní Vrbenská loučila, oprávněně sklidila bouřlivý potlesk. Pak už jenom organizátoři vyhlásili vítěze všech možných soutěží a naše skupinka se opět odebrala do přízemí, kde nám až do časných ranních hodin poskytl azyl náš již dobře známý bufíček.

V neděli jsme už jenom vstali, sbalili si veškeré propriety a uklidili se do počítačové herny, kde jsme se navzájem chvilku brutálně zabíjeli v rozličných hrách. Pak jsme se šli rozloučit s bufetem, s organizátory a v podstatě i s Raukonem, zamáčkli slzu v oku a vydali se na nádraží...

A co závěrem? Řeknu to rovnou, natvrdo: Raukon se velmi povedl. Jak po obsahové, tak po organizační stránce mu nemám v podstatě co vytknout, na originální blok o Japonsku a hlavně na Capture the flag budu ještě dlouho vzpomínat. Co se conacích prostor týče, trošku chyběla čistě spací místnost, spaní v přednáškovém sále a pingly v chemické laboratoři není to pravé ořechové, i když vzhledem k těžkostem při hledání vhodného objektu pro con pochopitelné. Bufet můžu jenom chválit, a také tak činím - takhle fantastické toasty jsme ještě neměl, a navíc za 10 korun? Co si víc přát? A samotní organizátoři, ti vražedné tempo zvládali zcela profesionálně, a navíc si ve všem tom shonu i našli čas a stavili se na kus řeči... No zkrátka, jen tak dál!

Skogen


To je vše, přátelé