Jetelovy reportáže

Raukon 2001
(19 - 21.10.2001, Kolín)

Nepočítám-li těch několik minut strávených na nádraží při přestupu na cestě z Ústí do Brna, byl jsem v Kolíně jenom jednou, ale na ten víkend, který jsem tam strávil, vzpomínám dodnes. Byl to víkend, kdy se v Kolíně konal Raukon 2000, a tento Raukon dal by se nazvat téměř dokonalým. I neváhal jsem proto ani letos a učinil jsem věc nevídanou - přihlásil jsem se na letošní ročník předem. Ještě jsem na webovém formuláři zaregistroval tým Labský sprinter pro již legendární CTF a pak už mi nic nebránilo vyrazit o pátečním odpoledni směr Kolín.

Na nádraží jsem byl uvítán mohutnou grupou směřující od Prahy a pak jsme se všichni vydali do temných a křivolakých kolínských uliček, abychom místo conání nalézti se pokusili. Prvních asi 100 metrů jsme se řídili podle vkusných šipek, načež jsme zjistili, že šipky jsou pěkně na pytel, neboť nás zavedly někam ale úplně jinam, než jsme potřebovali. Ani domorodci nebyli příliš sdílní, jejich "Já nevím, já to tu neznám" nám přišlo poněkud podezřelé, ale vytrvali jsme a zanedlouho jsme nalezli orientační plán Kolína. S jeho pomocí jsme si zhruba určili směr, kudy se vydat dále, já, Kajman a Galdor jsme však plán studovali déle než ostatní a tudíž jsme zůstali pozadu. Což bylo naše štěstí, jak se ukázalo, neboť vedle nás náhle zaflokovalo auto, z něhož se culil Sovog. Tak jsme to měli na Raukon i s taxíkem, zatímco zbytek nic netušící skupinky dorazil ke škole asi deset minut po nás:)) Nicméně do školy byl stále vstup zapovězen, tak jsme si alespoň prohlédli rozličné Wellí fotografie. S úderem asi tak půl šesté nás konečně základka vpustila do svých zatuchlých chodeb a tříd, my si vystáli kratičkou frontu u prezenčky a vrhli se do víru dění.

Con jsme začali stylově - vyzvedli jsme si v baru "uvítací drink" ve formě čehosi, co vypadalo, vonělo a chutnalo jako šampón. Když se nám přestala kroutit střeva, vyšplhali jsme do prvního patra a usadili se, abychom si řádně vychutnali úvodní slovo organizátorů. Zhruba čtvrt hodiny poté se sál mírně vylidnil a vrchu nabyli xenité, neboť Molir začal odpočítávat svou "Xenu od 1 k 10." Molir zvolil formu přednášky počítající s laickým publikem, mohli jsme se tedy kochat fotografiemi a ukázkami od hlavních představitelek přes lesbický subtext až po úchylné muzikálové kreace. Znalec se bavil a laik žasl a bavil se taky. Molire, jen tak dál:) Po Xeně jsem na "politiku ve sci-fi" moc náladu neměl, tak jsem skončil... kde jinde než v baru, že? Ani jsme se nenadáli a bylo něco po půlnoci, i přesunuli jsme se do tělocvičny a usnuli spánkem spravedlivých.

Jelikož nás ráno z tělocvičny vyhodili jacísi úchylní sportovci, zavítali jsme asi podesáté na Vaška Pravdu a jeho reklamu na Eurocon 2002, dozvěděli jsme se opět něco nového a vyslechli jsme si i již mnohokrát slyšené:) Pak jsem se ponořil do světa dávných kultur, abych se dozvěděl, co že je vlastně ten slavný I-ting. Petr Čáslava podal výklad více než zasvěcený, začal historickým a mytologickým vývojem a skončil u návodu na použití. Jen ty sušené lodyhy řebříčku jsou nějak nedostatkové... Hodinu před polednem jsem se skočil zrelaxovat na první část "Půl století hudby ve sci-fi" dua Robert Richter a Hana Vittková. Až do jedné jsem pilně poslouchal největší sci-fi hity let padesátých až osmdesátých, abych se poté nenápadně vytratil ze sálu a začal shánět dohromady Labského sprintera - začínalo CTF.

Sotva jsme dorazili na betonový plácek před školou, kde již byly připraveny překážky, ihned jsme mohli předvést své umění a první nepřátelský tým jsme palbou našich válečků ze srolovaných novin poslali do věčných lovišť. Zajímavý byl také zápas spřáteleného X-teamu s PoetLandem, kdy dokonce museli organizátoři zasáhnout a odpískat poločas, aby bojovníci obou stran po marném snažení nezhynuli vyčerpáním, nebo když na tým starwarsáků zaútočila trojnásobná přesila scifistů:) Nicméně Sprinter se protloukal dál a dál, zanechával za sebou hnijící mrtvoly nepřátel, ale sil ubývalo... Proto nás nemile překvapilo, když místo očekávaného finále organizátoři kdesi vyhrabali asi tři další týmy, které dosud do bojů nezasáhly, a s nepřítelem plným sil se těžko bojuje - Sprinter tedy odešel poražen, ale počkejte, mrzáci, my se příští rok vrátíme!!!

Když jsme se fyzicky i psychicky na dně přišourali z cétéefka, zjistili jsme navíc, že si Františka Vrbenská svou slibně znějící přednášku "Metamorfózy svádění" z praktickými ukázkami plánovanou na večer přehodila s "Utajenými rituály" a my o ni tak přišli, na náladě nám to nepřidalo. Inu co, řekli jsme si, že se alespoň skočíme podívat, jaké pěkné ukázky z nových filmů si pro nás připravil František Fuka. Vejít se do nacpané třídy byl celkem kumšt, a proto mě poněkud nakrklo, když se místo slibovaných filmových trailerů Fuka vytasil s DVD Star Wars, tak jsem se opět prodral davem ven a zakotvil jsem na Qenijštině pro začátečníky. Strašně mě mrzí, že tenhle příspěvek Laisi Finwen si našel pouhé tři posluchače, protože takhle příjemně strávenou hodinku jsem na conu dlouho nezažil, a navíc jsem měl možnost ochutnat pravý lembas. Z elfí říše jsem pak zamířil směr čajovna, kterážto byla pro účely conu ve škole zřízena, kde jsem nad čajíkem s ostatními až do sedmé večerní debatoval. Pak jsme hromadně zaujali místa ve sci-fi místnosti a netrpělivě očekávali Františku - když jsme propásli svádění, chtěli jsme si alespoň rituály řádně vychutnat. A jako vždy jsme byli plně spokojeni, neboť úvodní příběh o městě mrtvých i samotné povídání o rituálech spjatých s podzimem bylo dechberoucí. A já byl obzvlášť spokojen, neboť během přednášky jsem se nezřízeně cpal čínou:))

Jelikož si na CTF Kajman zničil nohu a ta mu někdy v této době vypověděla poslušnost, odtáhli jsme jej do tělocvičny, kde jsme strávili i převážnou část večera jednak planým tlacháním, druhak nácvikem společenských tanců a třeťak zpěvem písní rozličných. O jedenácté večerní jsem odběhl na druhou půlku filmově-hudebního půlstoletí a půl hodiny po půlnoci jsem stejně jako několik desítek dalších osob marně dumal nad tím, co by tak asi mohlo být "Conan Spasitel." Čekání stálo za to, šlo o fanfilm, a musím se přiznat, že větší úchylnost jsem v životě neviděl:))) Po Conanovi jsem pak s Gud, Grorem a Silverem zaparkoval v baru a až do zavíračky jsme řešili organizační záležitosti Elfconu.

Jelikož nás v neděli ráno žádní basketbalisté neobtěžovali, trošku jsme si přispali a hromadně jsme vyrazili až na Asimova made by Kaliban. Gud a Gror nás asi hodinu a půl zásobovali informacemi o životě tohoto geniálního grafomanského antisociála, přičemž na mě vrhali nenávistné pohledy (za tohle mě Gud určitě zabije - pozn. autora:)). Když skončili, vystřídal je MOmega, představil nový film a případně i seriál ze světa Babylonu 5, ukázal něco fotek, pustil trailer a zase odjel, přičemž s ním odfrčela i část naší skupinky. A tak jsem se i já rozloučil s ostatními, poděkoval Sovogovi za další fantastický, příjemný, milý, originální... no prostě Raukon, a zamířil jsem do Brna.

Raukoňáci, bylo to skvělý. Vydržte i do příštího roku, nenechte se odradit babkami považujícími lidi v kostýmech za feťáky, přeneste se přes to všechno, protože Raukon je něco, co má smysl. Když něco děláte dobře, lidé se k vám rádi vrací... Já se vrátím určitě.

Fotky z Raukonu si můžete prohlédnout tady.



Skogen

To je vše, přátelé