Jetelovy reportáže

Pragocon 2002
(16.-17.2.2002, Praha)

Pragocon 2001 byl můj první con, kterého jsem se vůbec kdy zúčastnil, a tak jsem netrpělivě očekával ročník letošní.

K cestě do Prahy z dalekého severu, kde bydlím, jsem zčásti využil svých přátel, kteří mě za mojí oblíbenou cenu (zadarmo) odvezli až do Mělníka. Zde jsem využil svého stopařské umění a během dvou minut jsem seděl v autě směr Praha. Řidič mě odvezl až na Hlavní nádraží, kde mě za chvilku vyzvedl Gudlík, s nímž jsme vyrazili do Vystřeleného voka, žižkovské putyky, kde se scházejí lidi z Okouna. Jelikož kluby, které na Okounovi navštěvuji, jsou z 99.9 procent soukromé, nikoho jsem zde neznal. Když jsem do sebe hodil dvě piva, dorazil Kajman se Skogenem. Mířili do hotelu Kajman, tak jsem se k nim přidal.

Ráno jsme vyrazili směr Pragocon. Po menší nedobrovolné exkurzi Dejvickým vysokoškolským ghetem (© by Kajman) jsme dorazili k základní škole Benita Juáreze. Ač byla ještě hodina velice ranní (cca 10:20), bylo zde už velice živo. Zaregistrovali jsme se, zchudli o stopadesátikorunu a jukli do programu. Naši pozornost hned upoutal Indický blok a jelikož už nějakou tu dvacetiminutu běžel, okamžitě jsme na něj vyrazili. V první části povídala Mirka Tesařová o 4000 let starém městě Mohendžodáro. Přednáška byla skvělá, zajímavá, zábavně podaná, zpestřená množstvím diapozitivů, na kterých bylo vidět mnoho zajímavého včetně malých placatých kamenů, které údajně sloužily jako toaletní papír! V druhé části povídala Lucka Lukačovičová o své cestě po indické oblasti Goa. Po skončení jsme se šli seznámit s pragoconím barem. Zde mě čekalo jedno nemilé překvapení: není pivo! Za tento prohřešek si bar ode mne vysloužil nesmazatelné mínus, které jsem ovšem po chvíli opět smazal porcí párků s křenem. Když jsme se na chodbě ládovali, naskytla se nám k vidění zajímavá věc. Prošla Draculka a za ní se valila snad dvacetihlavá školka mířící na její přednášku o Potterovi :-)

Po chvíli jsme adoptovali Wella, Ivu, Grora a Gudlíka a přesunuli se opět do sálu Fantastika, kde měl přednášku Vašek Pravda o chystaném Euroconu. Opět jsme se dozvěděli něco nového, zvláště po informaci, že snad bude možné ubytování v lůžkových vagónech na nádraží, srdce přítomných vlakofilů zaplesala. Po skončení zamířily naše kroky opět do baru. Ne, že bychom měli zase hlad (i když…), ale od dvou hodin zde měl Silver povídat o svém putování po Mexiku a Guatemale. Začátek přednášky se trochu opozdil, protože se Silverova promítačka rozhodla stávkovat. Po krátkém boji zjistil Silver, že promítačka má navrch, a promítání diáků se vzdal. To odradilo většinu posluchačů a přednáška se změnila na malé povídání u jednoho stolu jen pro nás. Silver barvitě líčil své zážitky, ke kterým přidával mnoho zajímavých rad, jimiž by se měl další potencionální návštěvník Mexika řídit. Zde jsou podle mě ty nejdůležitější:
1. Mexičanky jsou malé, špinavé a hnusné, ne jako ty, co známe z filmů.
2. Do Mexika nejezděte!
3. Do Guatemaly nejezděte!

Pak jsme se přesunuli do místnosti "Manga a Japonsko", kde měla dr. Alice Kraemerová povídat o japonských strašidlech. Bohužel v místnosti bylo značně přeplněno a nedýchatelno. Tak jsem si našel místo u zdi, jen na chvilku jsem zavřel oči a… . Po skončení jsme se opět přesunuli do baru, kde nás po chvíli opustil Gror a Gudlík. Gror s Gudrun mířili na svoji přednášku o Isaacu Asimovovi a Keplik zmizel kamsi. Zbyl nás jen Jetel, a tak jsme se přesunuli do dolní tělocvičny, kde jsme nejprve navázali přátelskou družbu s klubem Rebelion a poté uspořádali veletajnou klubovou poradu. Něco málo před šestou jsme došli pro Grora s Gud a vyrazili "někam do Prahy" do hospůdky. Odtud jsem se v hodinách nočních s Kajmanem a Skogenem opět přesunul na hotel Kajman.

V nedělním programu udělali organizátoři šílenej kiks: ukázku fantasy šermu umístili už na desátou hodinu ranní! Protože jsme ji chtěli viděl, snažili jsme se vskutku na desátou dorazit, leč marně. Přišli jsme zase o nějakou tu čtvrthodinu pozdě. Už ze vzdálenosti několika set metrů od školy k nám doléhal třeskot mečů, tleskot a smích nadšeného publika. Pospíšili jsme si a za chvilku už jsme stáli mezi ostatními diváky a plni očekávání upírali svoje oči na trávník před budovou školy, kde se celé představení odehrávalo. Šermířská skupina Scatach vybrala pár "známých" (ani jeden jsem neznal :-( ) fantasy soubojů a provedla jejich rozbor a ukázku. Vše podložené komentářem, "zpomalenými záběry" a hlavně super komediálními prvky J. Skvěle jsem se bavil, bohužel trochu krátce. Podle programu mělo vše trvat dvě hodiny, ale nakonec byl konec ani ne za půl hodiny. Po skončení jsme se chtěli přesunout na výstavu středověkých zbraní a zbroje, avšak stejný nápad měli asi všichni ostatní diváci, a tak po několika minutách marného snažení protlačit se mezi masy a spatřit nějaký ten kus kovu jsme výstavu vzdali a zašli se podívat do našeho starého dobrého baru. Když jsme posnídali, zašli jsme podívat, jestli se už náhodou neuvolnila výstava. A vskutku. Ve třídě sice nebylo úplně prázdno, ale už nás byla schopna pojmout. Vystavené zbraně nebyly nic moc, ale daly se na vlastní kůži absolvovat dvě zajímavé věci:
a) Bylo možno si vyzkoušet drátěnou košulku. Ti, co téhle nabídky využili, si ale neuvědomili, že košile je namočena v oleji, a tak za chvíli po místnosti pobíhala řada černoušků:-)
b) Kdo chtěl, mohl se chytit dešvorce a zkusit si několik výpadů. V místnosti pak vzniklo značné nebezpečno, tak jsme se radši zase klidili. Kam? Do baru.

Zde jsme se potkali s Wellem a s Ivou a po "second breakfast" jsme šli do horní tělocvičny podívat se na tombolu a následující přednášku Františky Vrbenské. V tělocvičně jsme rychle adoptovali volně se povalující žíněnku, zakoupili každý nějaký ten lístek do tomboly a očekávali, zdali se na nás nepousměje kus štěstí. Tombole ještě předcházela dražba, ve které jsem jen koukal, kolik se dá utratit peněz :-o . V tombole byla jedna cena, na kterou se upírala naše pozornost. Obrovský (průměr cca 40 cm) perníkový "One ring". Jelikož ho bylo v tombole asi dvacet kusů, měli jsme jistou šanci…. A povedlo se. Skogenovi pomohli Valar a prsten se už nesl. Ovšem ještě nebyl náš, protože Skogen začal vykřikovat něco jako "my precious" a miláška nechtěl dobrovolně vydat. Po krátké ruční domluvě ale přeci jen zmoudřel a s prstenu se za chvilku stalo ozubené kolo.

Z následující Františčiny přednášky jsem nebyl moc moudrý. Už samotnému názvu "Kyberprostor smrti a technologické vzkříšení" jsem nějak moc nerozuměl a když se přednáška zvrhla v kritizování všeho, linuxem počínaje a školstvím konče, moje pozornost otupěla. Když Františka skončila, koukl jsem na hodinky a zjistil že mi za půl hodiny jede autobus domů. Proto jsem se rychle rozloučil s dostupnými přáteli a stínovlasí rychlostí jsem běžel na autobusák ( autobus mi ujel :-()

Co říct závěrem. Pragocon 2002 byl skvěle připravený. Sedm přednáškových linií jsem ještě za svou krátkou coní kariéru ještě nezažil a i po vydatných osobních škrtech v programu ( Harry Potter, Star trek, Star wars) bylo vždycky co dělat.

Galdor


To je vše, přátelé