Jetelovy reportáže

Pragocon 2001

Do času mrazu, sněhů a šedého nebe se opět po roce vplížilo všemi studenty svorně nenáviděné a proklínané zkouškové období. V tu dobu všichni vysokoškoláci hledají způsob, jak vypustit, jak se zrelaxovat a jak si poté zadělat na solidní depku, když jsou promptně vyexpedováni od zkoušky, neboť se místo učení věnovali něčemu úplně, ale úplně jinému. A právě jedním z tradičních způsobů relaxace se stal Pragocon, konající se - jak již název napovídá - v Praze, a sice v gymnáziu v ulici Arabská kdesi v hloubi Dejvic.

Pragocon sice startoval až v sobotu, ale nejen cony živ je člověk, takže jsem s Wellem vyrazil v naši metropoli již v pátek ráno, neboť jsme měli v plánu mimo jiné navštívit Febiofest a poté legendární slezinu Průvodce ve Vystřeleném voku. Pravda, na filmu Občan Kane bylo drobně přelidněno, takže jsme s kulturním vyžitím dost utřeli, ale ve Voku jsme se dobře nadlábli, zběžně se pozdravili s několika málo známými a opustili hospodu směr hlavní nádraží. Ne, nebojte se, Jetel nezdrhal, jen jsme šli vyzvednout čerstvě přijechavší Moraváky, čímž jsme naši conací skupinku zkompletovali, vyrazili v jakousi čajovnu a posléze jsme skončili v Kajmaním doupěti, kde jsme strávili noc.

V sobotu časně ráno, asi kolem desáté, jsme se již nacházeli před gymnáziem v Arabské. Nikde v okolí se sice žádný Arab nepotuloval, ale zato byly veškeré sloupy v okolí polepené směrovými šipkami na Pragocon (a navíc jsme zde byli už loni:)), takže jsme neváhali a vstoupili. Zaplatili jsme 160 těžce vydřených korun českých (po uplatnění dvacetiprocentní slevy, ke které jsme přišli jak slepí k houslím:)), zběžně jsme prohlédli program a po zjištění, že do začátku první zajímací přednášky nám ještě tak hodinka zbývá vydali jsme se vyplenit nedalekou Delvitu.

Když jsme obtěžkáni potravinami toho dne již podruhé vstoupili do budovy, okamžitě jsme zamířili do Sci-fi místnosti (nenechte se mýlit názvem, šlo o sborovnu:)), kde Zdeněk Žemlička hovořil o větších či menších zrůdičkách ve slovanské mytologii. Ti, co nebyli na Aussiconu a tím pádem neměli možnost vyslechnout rozsáhlejší a kvalitnější přednášku na stejné téma v poddání MaedhRos, se mohli přiučit o vizáži a zvyklostech různých vodníků, ježibab, lesních skřítků a jiné havěti. Navíc jsme se velmi pobavili, když asi minutu po dvanácté, kdy Zdeněk procítěně recitoval z Kytice "... malá, snědá, tváře divé, pod plachetkou osoba...", náhle klika cvakla, dvéře létly... a vešla Gudrun.

Asi do druhé odpolední objevovali jsme taje gymnázia a pak jsme se opět nasádlili do sborovny, tentokrát na blok Ikarie. Napřed Vašek Pravda stručně seznámil diváctvo s tím, jak funguje Fandománie a apeloval na organizátory různých akcí, aby s ním více spolupracovali, a poté se slova chopil Vlado Ríša, aby popovídal o Ikarii všeobecně a zodpověděl otázky přítomných. Dle očekávání se hovořilo hlavně o úrovni recenzí knižních a smyslu recenzí filmových, padla i obligátní otázka ohledně Knihomorny, zkrátka pro člověka, který má už pár conů za sebou nic nového. Protože se mi nechtělo na Václava Semeráda o nic víc než na mangu, vtrhl jsem na futurologický kongres, protože název přednášky "Mýtus elitního bojovníka" mě opravdu zaujal. A musím přiznat, že jsem byl nadmíru překvapen a potěšen. František Novotný velmi profesionálním způsobem nastínil stručný průřez celou vojenskou historií a srovnával různé civilizace a historické epochy z hlediska specializace či naopak "masovosti" tehdejších bojových oddílů - například rozbor bitvy u Agincourt, kdy proti sobě stála "masa" anglických lučištníků a skupina "elitních" francouzských rytířů, musel uchvátit téměř každého.

Pak pomyslné hodiny odbily půl šesté a celá místnost věnovaná Japonsku počala praskat ve švech, neboť na programu byla stálice a perla všech conů, Františka Vrbenská. Kdo byl na Raukonu, mohl v přednášce o japonském hororu shledat jistou podobnost s přednáškou o japonské mytologii, která tam proběhla - částečně asi proto, že japonská mytologie je jeden velký horor. Přesto se ale Františka neopakovala a odvažuji se říci, že svými příběhy zaujala každého v sále. Bohužel v sedm hodin se o svá práva opět přihlásili mangoví šílenci a Františka musela skončit, přičemž žádný další pro nás interesantní program se nekonal. Skončili jsme tedy v nealkoholickém baru, kde jsme nad toastem chvilku diskutovali o všem možném i nemožném, načež jsme se odebrali na Romulus, kde nám byl milostivě poskytnut azyl.

Když se celá naše skupinka čítající dvanáct osůbek slezla u Romulanky v bytě (který nám byl téměř těsný:)), rozjela se toastová manufaktura, obdivovala se místní velmi dobře zásobená knihovna a řešily se organizační záležitosti Elfconu, a to tak vehementně, že Kajman byl zvolen jako další ze spoluorganizátorů této legendární akce a Jetel si tímto může připsat další zářez v pomyslné pažbě fandomových aktivit:) Během večera se ale seriózní setkání tak nějak zvrhlo, dozvěděli jsme se věci, které raději měly zůstat navždy skryty, ale skvěle jsme se bavili. Ku spánku jsme zalehli až kolem páté ranní.

V neděli se ti nejčilejší z nás probrali až kolem půl desáté, takže jsem se mohl rozloučit s Draculčiným příspěvkem o slavném seriálu Lexx, a ku conacím prostorám dospěli jsme asi deset minut poté, co Františka začala ve Star Trek místnosti přednášet o mytologii v ST. Díky velmi aktivnímu publiku se na mytologii až zas tolik nedostalo, řešilo se hlavně, "jestli je Janeway kráva, a pokud jo, tak proč" (konec citátu:)) Pak jsme zůstali ještě na setkání s dabéry ST a Babylonu 5, dostavili se Jiří Valšuba, Dana Bartůňková a všemi milovaný Bohdan Tůma. Ti se s námi podělili o rozličné "veselé historky z natáčení", zvláště ukecaný Tůma se místy nedal zastavit, i když paní Bartůňková mu zdatně sekundovala. Když dabéři skončili, skončil pro nás i Pragocon. Opustili jsme gymnázium a rozlétli se do dáli...

Pokud mám Pragocon nějak stručně charakterizovat, řeknu: průměr. Co se týče programových linií, přišly mi dost nevyvážené - nejvíc si asi užil fanda do mangy, trekkies a babisti by si také nemuseli stěžovat, ale třeba takoví ctitelé fantasy dost ostrouhali. Materiálů také bylo pomálu, ale viděl jsem i horší, na absenci alkoholu v bufíku už si zvykám (on je to stejně spíš klad), oproti loňsku se zlepšilo rozmístění conacích místností, takže už jsme nebyli nuceni jak blázni lítat z přízemí do třetího patra, letos jsem musel překonat jen jedny schody. Ale i tak, byla pohoda a jsem rád, že jsem na Pragoconu byl. Teď už jen musím doufat, že udělám tu zkoušku z biochemie... :))

Skogen


To je vše, přátelé