Jetelovy reportáže

Parcon 2000

Parcon bývá označován za nejtradičnější, nejprestižnější a nejlepší z conů, na kterém nesmí chybět nikdo, komu pojem "fandom" není cizí. Jediné dva Parcony, které jsem předtím zažil, byly spojeny s ústeckými Bohemiacony a byly to dle mého mínění výborné akce, což se podepsalo i na tom, že jsem se letos do Šumperka skutečně těšil. Cesta vlakem z Brna příjemně uběhla ve společnosti Wulfa a Maddie, Šumperk se mi jako město už od první chvíle zalíbil a počasí bylo příjemně podmračené. Přihlášení a vyřízení formalit proběhlo svižně (nejen oproti Draconu) a každý návštěvník obdržel slušně zpracované materiály v perfektní hadrovce s logem Parconu 2000. Když jsme o několik desítek minut později s přáteli konečně nalezli tělocvičnu, kde jsme měli ubytování, pokleslo naše počáteční nadšení úměrně s její vzdáleností od centra dění. Inu což, řekli jsme si, rozvalili se a počali studovat program. Připomínky k formě (když chtěl člověk prostudovat celý sobotní program, musel listovat) byly po chvíli vystřídány nadávkami stran obsahu - nejzajímavějším přednáškám byly nepochopitelně přiřazeny tytéž časy a mezi těmito shluky byla poměrně dlouhá období s přednáškami nepříliš lákavými, popřípadě žádnými.

Až do slavnostního zahájení jsme příjemně tlachali a odchytávali nově příchozí přátele, dostavili se Skogen, Gudrun a Keplík, Amarth, Surek, MOmega a mnozí další příjemní lidé. V devět hodin bylo slavnostní zahájení. Potemnělou aulou se nesly klasické syntetizátorové UFO-zvuky, když tu náhle zazněla hudba, na pódium vběhl chumel prepubescentních děvčat a začal rej s docela obstojnou choreografií, prokládaný umělým kouřem a výstupy herce představujícího Satana, který různě blábolil nesmysly, jak už se to tak od Satana čeká. Poté, co víření ustalo a my řekli holčinám pá-pá-pá, začala k všeobecnému překvapení další dívčí show. Tentokrát se jednalo o dívky na prahu dospělosti, které si už svým pouhým zjevem vysloužily potlesk publika a nejeden chlípný stařec v publiku uronil slinu, ačkoliv choreografie byla v tomto případě poněkud slabší. Přestože logicky měl následovat tanec věkově zralých až přezrálých žen, využíval závěrečný výstup kombinaci dvou předchozích dívčích generací a všechno dlouze eskalovalo a vrcholilo... Nutno ještě dodat, že vstup organizátorů byl překvapivě strohý, zvláště v porovnání s předcházejícím hopsáním.

Další zajímavou položkou na programu bylo povídání s Ondřejem Neffem a jeho přáteli o románu Tma a apokalypsách vůbec, moderované Romanem Lipčíkem. Onřej Neff měl pozvané dva hosty, Káju Saudka a Josefa Nesvadbu, z nichž prvně jmenovaný se sice nedostavil, ale i tak byla diskuse zajímavá a přínosná. Na její závěr se organizátoři vytasili se třemi dorty pro předpokládané diskutéry, které byly v rámci milého gesta rozkrájeny a nabídnuty publiku. Byly docela dobré.

Většina účastníků conu pak zamířila do hlavního sálu, kde měl proběhnout "Fantasy večer". Ten, kdo si pod tímto pojmem představoval show, tematicky vycházející z evropského středověku s nějakým tím kouzelníkem a drakem navrch (čili skoro každý, řekl bych), musel být notně překvapen. Počáteční cvičení s mečem, prováděné dvěma nalíčenými postavami v japonských kostýmech, bylo vystřídáno vstupem tvrďáků na harleyích a prsatými jezinkami v kožených sukních, které se počaly agresivně svíjet v technorytmech za hlasitého povykování části publika tvořené šumperskou omladinou. Jaksi mimochodem v průběhu show na pódium vystoupil Egon Čierny a několik jedinců, které pasoval na rytíře... I kdybych střet dvou mimoevropských kultur uznal jako jistý osvěžujícně originální nápad pro fantasy show, musel bych kritizovat provedení, které ani nenaznačilo žádnou zajímavou interakci mezi oběma skupinami a výsledek na mne působil jako nehomogenní slepenec.

V neveselé náladě po tomto pompézním plácnutí do vody, v němž mi chyběly už jen alegorické vozy, jsem souhlasil s návštěvou některé z místních diskoték. Ale štěstí nám nepřálo, všechny podniky byly přeplněné a nám nezbylo, než tento Gudrunčin plán opustit a jít na tělocvičnu. Tam nás čekalo další nemilé překvapení - nejenom, že bylo už v jednu hodinu v noci zhasnuto, ale okolopospávající lidé nás počali okřikovat, když jsme mezi sebou začali zlehka konverzovat. Následovalo asi hodinové posezení a povídání si v chladivé noci před budovou tělocvičny a pak nezbytný(?) spánek.

V sobotu jsme vyrazili na přednášku Jindřišky Vrbenské, která díky opakované chybě v programu nahradila známou paní Františku. Její povídání o rituálech bylo vynikající, poskytovalo posluchačům nové znalosti a zároveň podněcovalo k diskusi... zkrátka Jindřiščina přednáška se plně vyrovnala těm, které jsme znali od Františky. Naše kroky dále zamířily na debatu s Andrzejem Sapkowskim, která měla všechny předpoklady stát se zábavným prvkem v programu, přestože tentokrát Sapek neměl po ruce Haldemana a v ruce flašku. Jedinečná akustika auly na obchodní akademii, tlumočníkovo huhlání a nedůsledné využití mikrofonu však zapřičinily, že posluchačstvo v minimálně dvou třetinách sálu zuřivě a marně napínalo slechy a přední čtyři řady se smály. O mnoho lépe dopadla přednáška o psaní povídek, kterou měl mít Jaroslav Jiran, ale nakonec se jí chopil Vlado Ríša, a to tak, že výborně.

Střídání dobrého s horším pokračovalo i nadále, když trekkies přišli o dabing Voyageru, který bývá výborným (a hojně navštěvovaným) zpestřením každého conu. Tentokrát bohužel nebyli pořadatelé přes předchozí sliby schopni zajistit potřebné technické vybavení a někteří trekkies byli poměrně rozladění. Co se pořadatelům naopak povedlo, byla předpremiéra vědeckofantastického filmu. Černočerná tma (Pitch Black) se ukázal být velmi, velmi slušným akčním horrorem s nečekaně nečernobílými postavami a celkově originálním barevným laděním. Po tomto příjemném snímku nastala nepříjemná pauza v programu, v níž jsme se všelijak poflakovali, povídali si a hráli si s neuvěřitelně zábavným dřevěným datlem v mezipatře Vily Doris. S úderem šesté už jsme seděli v pohybovém sále Kulturního domu a užívali si právě začínající přednášky Fr.. ehm, Jindřišky Vrbenské. Stejně jako přednáška ranní byla i tato vynikající, myslím, že paní Františka konečně našla konkurenci. Slibované tolkienovské pásmo (včetně mého vstupu) díky změnám v programu zcela odpadlo a zbylo už jen tradiční předávání Mloků a tombola.

Zlatý hřeb předávání přišel, když ceny z rukou Michaela Bronce přebírala Ivana Kuglerová - napoprvé mu přerazila růži o hlavu, podruhé se obešla bez flóry a vzala ho kolenem do rozkroku. Nejen tyto rozverné okamžiky přispěly k dobré atmosféře v hlavním sále a většina diváků zůstala i na následnou hromadnou autogramiádu, kde bylo možné získat podpisy Andrzeje Sapkowského, Josefa Nesvadby, Onřeje Neffa, Juraje Maxona a mnoha dalších celebrit. Dost diváků se přišlo podívat i na tombolu, jako obvykle moderovanou Jaroslavem Mosteckým. Cen byla plná stovka, bohužel mne štěstí ve hře opustilo, tak snad se výhledově vyvede ta láska...

Jak jinak se dá prožít poslední noc na conu, než pokecem s přáteli. Sešlo se nás víc než jsme čekali, neb v sobotu stačili nečekaně dorazit i Kajman a Beren. S nimi, se Skogenem, Grorem, Gudrun & Keplíkem, Ormem, Maddie, Wulfem, Surekem, MOmegou a Jindřiškou Vrbenskou jsme oslavili konec zkouškového období, moje narozeniny (děkuju všem za úžasné dárky!!) a fanovskou pospolitost, která dokáže i hůře zorganizovaný con proměnit ve skvělou záležitost. V neděli nám nezbylo, než se těžce probrat z medovinových snů (není žádný div, že Bůh v neděli odpočíval - určitě taky celou sobotní noc slavil) a dopravit své tělesné schránky na nádraží. Pár posledních stisků rukou, polibků a dalších rozlučkových rituálů a bylo po všem. Tedy, po všem... ve vlaku na Brno jsme se Skogenem zcela náhodně znovupotkali Maddie a Wulfa a společně během vynikající debaty zlikvidovali poslední zbytky medoviny a vína. Lidé jsou na conech to zdaleka nejhlavnější a přesvědčuji se o tom znovu a znovu.

Takže, podtrženo a sečteno: Parcon 2000 byl dobrý con. Nebyl to vynikající con a dokonce bych se odvážil tvrdit, že jako Parcon, nejconovitější z conů, zklamal. Okázalá vystoupení tanečních skupin mi nedokázaly ani v nejmenším vynahradit chyby v programu. Kdybych byl v conání naprostý nováček a vydal se do Šumperka s tím, že konečně poznám krásy Fandomu, asi bych odjížděl s nevelkým odhodláním k účasti na podobných akcích. To, že jsem byl nakonec navýsost spokojený, bohužel tentokrát není z valné části zásluhou organizátorů. Tož tak.

Well


To je vše, přátelé