Jetelovy reportáže

Parcon 2000

Parcon, nejtradičnější a údajně i nejprestižnější con u nás, byl letos již podruhé pořádán ve městě pěti klubů - v Šumperku. Po loňském kopřivnickém fiasku byli všichni zvědaví, jak Parcon v "magickém" roce 2000 dopadne, zda potvrdí svou pověst nebo zda se přidá ke svému nepovedenému bratříčkovi z devětadevadesátého na chvostě. Toto mělo být vyjeveno o víkendu mezi 23. a 25. červnem.

V pátek jsem se v Praze na hlaváku přifařil ke skupince pražských scifistů vedené Jiřinou Vorlovou a společně jsme nastoupili do hrozně narvaného rychlíku s úděsným jménem jedoucího kamsi na Slovensko. Cesta v uličce probíhala vcelku příjemně, když jsem poslouchal Cyrila Broma čtoucího své oblíbené špatné povídky, zapomněl jsem dokonce na bolest v zádech. V Zábřehu na Moravě jsme rychle přeběhli do motorového couráčku a za pár minut jsme bez vážnějších komplikací dorazili do Šumperka.

Na nádraží jsme se chvilku rozkoukávali a dohadovali se, kdeže se vlastně ten Parcon koná, neboť směrové šipky jako v Chotěboři nikde nevisely. Nakonec jsme to na blind vzali přímo za nosem a kupodivu jsme došli ke komplexu budov obsazených scifisty. Po chvilkovém bloudění byl nalezen kulturák s prezencí, všichni se rozradostněni nechali zaregistrovat a já s fešnou visačkou, plackou a látkovou (!) taškou plnou materiálů jal se hledat tělocvičnu, v níž již na mě čekali Maedhros, Wulf a Well. Asi čtvrt hodiny pátral jsem na vlastní pěst, nutno dodat že bezúspěšně, a pak jsem se srabácky přidal ke skupince dalších lidí, kteří na organizátorech vysomrovali mladou průvodkyni. Tělocvičny bylo tedy dosaženo, já se přivítal s těmi třemi výše jmenovanými a společně jsme se pustili do zásob přivezených z domova, abychom oslavili shledání.

Když jsme pozřeli větší část obsahu mé tašky, pustil jsem se do studia programu. Musím přiznat, že jsem byl velmi nepříjemně překvapen a vážně jsem pochyboval o zdravém rozumu organizátorů, posuďte sami: v pátek do devíti NIC, v devět zahájení, potom Neffova Tma - potud celkem v pořádku. Ale když podle programu měly být proti sobě v neuvěřitelných jedenáct hodin večer nasazeny takové hvězdy jako Honza Kantůrek, Františka Vrbenská (mimochodem, v programu pod jménem Jindřiška. Ostuda!!!) a Ivan Adamovič, říkal jsem si, že to už je trošku moc. A aby toho nebylo málo, podobná situace se opakovala v sobotu ráno, přičemž všude kolem bylo spousta místa! Zkrátka hrůza.

Lehce před devátou vyrazila naše čtveřice (cestou jsme se rozrostli na šestici, potkali jsme Gudrun a Keplíka) ke kulturáku na slavnostní zahájení. To bylo pojato poměrně netradičně a spíš než zahájení Parconu nazval bych to něco jako "prezentace místního tanečně-ochotnického spolku". Pak jsme si šli stoupnout do fronty (další zvláštní aspekt Parconu - do sálů se pouštělo "na čas" a po skončení programu musel být sál vyklizen, celkem svinstvo, i když asi opodstatněné) na besedu s Neffem a Josefem Nesvatbou, legendou české SF. Velmi zajímavá debata to byla, navíc korunovaná dortovou žranicí (mňam), neboť oba pánové slavili životní jubilea.

Následovala ona "přeplněná" hodina. Naše skupinka doplněná o Grora nyní přemýšlela, co dál. Františka naštěstí prokázala svou duchapřítomnost, domluvila se s Michalem Broncem a svou přednášku o mýtech si přeložila na sobotní podvečer. My jsme ale stejně zůstali v baru u zlatého moku za velmi příznivou cenu.

S úderem půlnoci bylo na programu cosi jménem Fantasy večer. Šlo o záležitost opravdu fantastickou, protože po úvodním pseudojaponském katanovém tanci sál zaplnil puch benzínových zplodin a zaburácely nadupané motorky, na kterých místní nadupaní borci přivezli několikero alá Matrix oděných slečen. Ty se k mému zděšení vyhouply na pódium a doprovázeny příšernou kakofonií jaly sebou podivně škubat v oblacích umělého kouře, což zřejmě místní vidláky přivádělo do extáze, neboť po celou dobu primitivně hýkali. Jediný fantasy prvek - v kápi zakuklený Egon Čierny s mečem pasující Janu Rečkovou na rytíře Řádu fantasy - působil v celé scéně dost nepatřičně. Zkrátka fantasy večer jako Brno. A protože tato příšernost tvořila poslední položku v pátečním programu (a diskofilní choutky mých bližních nemohly být z technických důvodů naplněny), odebrali jsme se kecat před tělocvičnu a posléze i spát.

Ranní útok na Delvitu nás malinko zdržel, takže na klasicky božskou přednášku Františky Vrbenské na téma rituály dorazili jsme s menším zpožděním. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zahlédli v zadní řadě krčícího se Berena, člověka rozdávajícího dobrou náladu na všechny strany! Po dlouhém potlesku, který Františka sklidila, vydali jsme se do Obchodní akademie na zahraničního hosta, kterým byl známý polský spisovatel a polykač piva Andrzej Sapkowski. Beseda byla zajímavá především tím, že se odehrávala v místnosti s podezřelou akustikou, takže huhlajícímu překladateli jsem rozuměl asi tři slova a ze Sapkowského evropštiny jsem nepochytil nic. Ze Sapka jsme s Wellem a Maedhros šli o patro níž, kde Vlado Ríša přednášel o stavu povídek v Čechách. Velmi mě mrzelo, že jsem musel prchnou o trochu dřív, abych si zajistil dobré místo v kině na předpremiéře nového amerického SF hororu Pitch Black, česky Černočerná tma.

Když dojely titulky, vypotáceli jsme se na světlo denní s výčitkami svědomí, že jsme dali přednost americkému filmovému braku (byť kvalitnímu braku) před simultánním dabingem Star Treku, na kterém se podílela Gudrun. Pak jsem ale Gud zahlédli, jak vychází z kina! Zjistili jsme, že organizátoři nebyli schopni zajistit dataprojektor a tudíž se dabing nekoná - další bod dolů... Pak jsme se společně i jednotlivě flákali po conacích budovách (tedy hlavně po baru) až do šesti, kdy začínala Františka Vrbenská se svým z pátku přeloženým příspěvkem. Už mě nebaví stále to opakovat, ale Františka opět perlila, rozpoutala se podnětná diskuse v přátelském duchu a vůbec nikomu nevadilo, že jsme o hodinu přetáhli... Jednoznačně vrchol conu (a pro Grora zvláště, celou dobu konverzoval s okolosedícími dívčinami a slastně se tvářil:-))

Protože z tolkienistického bloku Michala Bronce sešlo, nezbylo nám než vyčkat do deváté večerní, kdy Michal začal rozdávat Ludvíky, Pulce, Mloky i jiné obojživelníky na všechny strany, za což byl Ivanou Kuglerovou dvakrát kopnut do gonád. Když bylo všechno rozdáno, přítomné celebrity zasedly za dlouhý stůl a nažhavily propisky, aby vyhověly podpisůchtivým fanouškům. Ani já jsem neodolal a během půl hodinky jsem vysomroval asi 30 podpisů, čímž jsem z plakátu Parconu za 30 Kč vytvořil hodnotnou SF relikvii... V jedenáct se na pódium ladně (ehm) vyhoupl Jaroslav Mostecký a roztočil symbolickou raketu štěstěny - začala tombola.

Už hodně po půlnoci naše skupinka (konečné složení: já, Gudrun, Maedhros, Wulf, Beren, Keplik, Kajman, Well, Orm, Gror, Momega, Surek a přechodně i Františka Vrbenská) zakotvila v jakémsi kumbálu v objektu tělocvičny. V plén bylo vrženo několik litrů vína, medoviny, ku kousání něco sýra se našlo, sem tam chips... povídali jsme si, nadávali na špatnou organizaci Parconu, gratulovali Wellovi k narozeninám a ještě spoustu dalších věci jsme dělali, zkrátka byla pohoda. Pak někteří začali tuhnout (ano, nestydím se přiznat, byl jsem mezi prvními a štve mě to!) a ostatní se bavili na jejich účet, že vy zrůdy s foťákama?

Nedělní ráno bylo ve znamení loučení. Našli se tací, co spěchali tak, že se pomalu ani nerozloučili, většina odjížděla do Prahy, vypadalo to, že budu mít s Wellem smutnou cestu do jihomoravské metropole. Ze Šumperka do Zábřehu jsme se sklouzli s pražskou frakcí (bylo velmi zajímavé sledovat reakce lidí ve vlaku, když zjistili, že Jiřina Vorlová i s hromadnou jízdenkou zůstala v Šumperku. Vše ale nakonec dopadlo k plné spokojenosti všech) a potom už nás čekala jen dlouhá a osamělá cesta do Brna. Valar k nám ale byli milostiví, takže v Olomouci přistoupili námi již oplakaní Wulf a Maedhros a hned bylo veselo:-) Na brněnském nádraží jsme se pak podruhé rozloučili a rozešli se zpět ke svým nudným každodenním starostem. Parcon skončil.

Závěrečné resumé - kdybych na Parcon jel kvůli programu a neznal nikoho, s kým bych se mohl bavit, brečel bych jako želva. Pokud k chudému a časově nevyváženému programu přidáme celkovou roztříštěnost conu, téměř nulové značení budov i místností, vpouštění lidí na akce "na čas", minimální podpora Star Trek conu, katastrofický Fantasy večer a ještě pár drobností, nedostaneme příliš lichotivý obrázek. Na druhou stranu bylo zajištěno dobré kino s velmi dobrým filmem, po celou dobu fungoval skvělý bar s lidovými cenami... a hlavně, Parcon přilákal lidi, se kterými bych se neviděl, jak je rok dlouhý. Takže jsem vlastně rád, že jsem v Šumperku byl, i když organizátoři na tom mají jen velmi malý podíl.

Skogen


To je vše, přátelé