Jetelovy reportáže

Parcon 2001

Komunikace - jeden z podtitulů letošního pražského Parconu a jeho nosné téma. Dlužno podotknout, že v komunikaci potíže nenastaly, tudíž zřejmě všichni návštěvníci přestáli bez úhony změnu místa conání - z areálu ČZU v Praze - Suchdole do Základní školy v Bílé ulici. Změna měla nespornou výhodu - bylo to blíž na metro i noční tramvaje...
Parcon obsadil dlouhý víkend s dvěma státními svátky, tudíž tomu odpovídala i jeho délka - celé čtyři dny. No, celé... celé tři. Ve čtvrtek na Crhu a Strachotu (kvízová otázka - kdo to je? :-) Své tipy můžete posílat na autorův mail, výherci slibuji, že nic nedostane.) jsem na Masarykově nádraží vyzvedl Skogena a v podvečer jsme dorazili bez větších orientačních problémů na příslušné místo. Zde jsem zjistil, že z nějakého důvodu jsem pořadatelům platbou předem věnoval o šedesát korun víc, než bych zaplatil na místě... Inu, chybami se člověk učí :-))) Shledali jsme se s Grorem a Františkou a dalšími jedinci a vyrazili zkoumat parconí areál. Základní škola nese jméno Benita Juaréze; ve vestibulu je jeho busta a zájemci si na přilehlé tabulce mohou přečíst, kdože to byl. Tedy zájemci vládnoucí španělštinou :-) Slavnostní zahájení jsme oželeli a většinu večera strávili diskusemi s kolemjdoucími jedinci všemožných ras, barev a tvarů. Předposledním metrem jsme se pak přesunuli do hotelu Kajman.

Páteční přednáška Ondřeje Neffa o dabingu SF v 80. letech byla naplánována na nekřesťansky brzkou desátou hodinu, tudíž ani přes dobrou vůli nedošlo k tomu, abychom ji stihli. Ani následující Zeměplocha se nedočkala naší přízně - čas jsme strávili dílem debatami s Poly, dílem u stánku Ligy podpory neofanů. Ovšem rozhodně jsme si nemohli nechat ujít přednášku s mnohoznačným názvem Pravda o hajzlech na Enterprise. Dokonce jsme jej podrobili sémantickému rozboru a vydedukovali čtyři verze toho, co by ten název mohl znamenat:

a) Václav Pravda hovoří o sociálních zařízeních na Enterprise,
b) Václav Pravda hovoří o nechutných charakterech posádky Enterprise,
c) šokující sdělení poznatků o úrovni sociálních zařízení na Enterprise,
d) šokující sdělení poznatků o nechutných charakterech posádky Enterprise.

Inu nakonec to mohlo být a) i c) a Vašek to navíc doprovodil poutavou historií sraní a vývoje záchodu. Další přednášku s všeříkajícím názvem "Ak še meňuheš, devšatkó?" měla Františka a začala jí své pásmo o vývoji mezilidské komunikace (později se to zvrhlo na debatu o jakémsi poli, jehož název jsem zapomněl, nicméně dle některých diskutérů hýbe celým světem a zřejmě má charakter tajné lóže s obrovskou mocí). Úderem osmé večerní pak Richard Klíčník zahájil velkolepé představení hry Stráže! Stráže!, jemuž se věnuje Skogen v samostatné reportáži. Naši radost z tohoto kusu kalila jen skutečnost, že na devátou hodinu nějaký #@**&~!!X&&$#+! tvůrce programu zařadil Wellí klasiku - novinky z Pána prstenů. Čímž jsem se zdařilým oslím můstkem dostal k tomu, že nám v pátek večer dorazil Well, překvapivě s Ivou :-) Po shlédnutí divadelního kusu (nemohu se udržet a ještě jednou vyřvávám do monitoru hlasité BRAVO!) nás opět čekalo vyhřáté metro a hotel Kajman.

V sobotu jsme překvapivě na tu strašlivou desátou hodinu vstali a rozloučivše se se Skogenem, jenž mířil do známého sudetského gulagu Wothanburg (citaci jsem někomu ukradl, protože se mi líbila :-), navštívili jsme povídání Andrzeje Sapkowského - v tuto dobu střízlivého - o filmu Zaklínač. Jelikož o něm příliš informován není, vyprávěl spíše o tom, jak se mu daří prodávat práva na svá díla a některá i vícekrát. Poté jsme navštívili Leonarda Medka a jeho zaniklé světy - můj dojem však byl poměrně rozpačitý. Přednášející má nepochybně rozsáhlé znalosti o problematice, nicméně přednáška na mě působila jaksi bezkoncepčně a neměla zrovna přílišný spád.
Poté jsme se odebrali na Václava Fořtíka a jeho slibně znějící Základy mužského šovinismu s ještě lákavějším podtitulem Kdo zastaví feministky?. Rozvinula se bohatá diskuse, kupodivu poměrně kultivovaná. Lehce mě zklamala jen Carola Biedermannová, která se přes svou nespornou erudovanost v otázkách feminismu omezila jen na chytání za slovíčka. Následovala opět Františka se svou komunikací a ještě obskurnějším názvem - Brutální kurs pro starší a pokročilé. V podvečer, zlákán opět silikonovými poli Jeri Ryan, odebral jsem se na dabing dalších dvou epizod Voyageru. Kvůli technickým problémům nabral program skluz, nicméně to nelze mít Holodoktorovi & his teamu za zlé.
Večer se podávalo rožněné sele. Ovšem po prvních porcích přišla nepřízeň počasí (která ve zbytku republiky strhávala stromy na koleje a vůbec konala nejrůznější neplechy). Vepřík nám začal moknout. Jali jsme se ho tedy chránit vlastními těly a pečlivě rozfoukávat uhasínající plameny. Námaha byla korunována úspěchem - ohřívajícího se kance jsme postupně značně středověkým způsobem obrali dočista dočista. Kam se hrabe právě v hlavním sále probíhající Fantasy show :-) Když se vepř stal skeletem, odebral jsem se opět na Voyager a zhlédl závěrečnou dvojepizodu - Endgame. Jelikož nechci spojlerovat, neřeknu vám vůbec nic o tom, jak to dopadne. V noci probíhala na Romulu oslava Grořích narozenin, jichž se za Jetel zúčastnila pouze Františka.

V neděli proběhla - mimo několika přednášek, jimiž jsme zhrdli - předpremiéra vynikajícího filmu Shrek v kině Perštýn. Skvělá počítačově animovaná drsná pohádka pro dospělé nás značně pobavila (i díky kvalitním titulkům Františka Fuky) a stala se výborným završením conu. Conu, který hodnotím na svém soukromém žebříčku poměrně vysoko, měl dle mého názoru dobrý a až na občasné skřípy vhodně sestavený program, prostory školy též vyhovující, prostě shrnuto závěrem - pražský Parcon nezklamal.

Kajman


To je vše, přátelé