Jetelovy reportáže

Opatcon 2001

Když bylo na letošním Pragoconu naše Jetelí komando Silverem pozváno na Opatcon, příliš jsme neváhali a okamžitě jsme přikývli. Ostatně, v Broumově jsme ještě nebyli a navíc na minulý ročník opaťácké seance převažovaly reakce povětšinou kladné. I nadešel onen inkriminovaný víkend, my se sbalili a z Brna vyrazili vstříc dobrodružství do míst, kam výhonek Jetele nikdy předtím nepáchl.

Po dlouhé a strastiplné cestě, na které jsme ještě přibrali Kajmana, jsme vylezli na nádraží v Broumově, kde jsme byli již delší dobu očekáváni Gudlíkem. Po všeobecném vítání jsme se ponořili do temných uliček broumovských, abychom krátce nato stanuli před městskou ubytovnou, kde se nacházelo hlavní útočiště organizátorů i návštěvníků conu. Vyšplhali jsme do prvního patra a sotva jsme shodili bagáž ze zad, už se k nám hnal rozevlátý Silver, oficiálně nás přivítal a vetknul nám do ruky půllitr vychlazeného Budvaru, což nás malinko překvapilo a velmi potěšilo. Pak jsme ještě nějakou dobu konverzovali o všem možném, načež unavený Kajman zalezl do spacáku, já s Keplíkem jsme se pustili do zuřivého zabíjení počítačových červů a Well obložený Gudrun a Call odkvačil na rockotéku. Zhruba kolem půl druhé v noci počal Keplík Gud postrádat, tak jsem jej doprovodil do kinokavárny, kde ona rockotéka probíhala, a zanedlouho jsme se v kompletní sestavě vraceli na ubytovnu. Well sice trošku vrčel, že si vehementním pocukáváním hlavou do rytmu hudby namohl krční svalstvo, ale jinak panovala všeobecná pohoda. Cestou jsme ještě potkali poněkud rozvrkočeného Silvera, pomohli jsme mu bezpečně dopravit hrnek kafe na ubytovnu a pak už jsme si jen rozhodili spacáky a oddali se posilujícímu spánku.

Sobotní ráno bylo překvapivě chladné. Ne příliš spěšně jsme vstali, náležitě se upravili a zamířili do kinokavárny Vegas. Zaujali jsme strategickou pozici těsně před mrňavým pódiem, chvilku jsme si povídali a obdivovali celkové zařízení celého kulturního zařízení:) S úderem desáté hodiny a asi páté minuty se na pódium přiklátil Silver, prohlásil cosi o tom, že zahajuje Opatcon a uvedl prvního přednášejícího, MUDr. Petra Kučeru. Ten hovořil tak nějak o sci-fi všeobecně, o literatuře a o provázanosti reality a světa fantazie. Protože je pan Kučera (alespoň podle svých vlastních slov) naprostý laik a SF se mu prostě jen líbí, bylo zajímavé poslechnout si, co si o našem oblíbeném žánru myslí "obyčejný" člověk. Po krátké debatě jej vystřídali zástupci SFK Trollík, kteří ve zcela improvizovaném výstupu vyhlásili vítěze své literární soutěže. Po nich přišel na řadu Marek Čtrnáct, známý to mangofil, který měl seznámit opatconské obecenstvo s fenoménem mangy, japonského stylu tvorby komiksů a animáků. Jeho vskutku "zasvěcený" výklad ("tady na tom obrázku něco je, je to děsně slavný, ale nevím, co to je, tak půjdeme dál") mnohé pobavil, zvláště, když se počítač, na kterém prezentace běžela, rozhodl spáchat sebevraždu. Celá přednáška tedy působila tak trochu komicky, i když původně to jistě zamýšleno nebylo. Obávám se ale, že kdyby proběhla tak, jak měla, byla by podstatně méně záživná.

Protože nám při promítání šikmookých kung-fu pand a chybových hlášek Microsoftu pořádně vyhládlo, opustili jsme Vegas, udělali pár kroků a objevili se v Praze. Totiž - v hotelu jménem Praha. Tam jsme se nechutně nacpali lahodnou krmí, vše spláchli Krušovicemi a jinými tekutinami, dorazili se palačinkou či ovocným pohárem a zamířili zpět na con.

Zatímco jsme si dávali do chobotu v restauraci, prošvihli jsme Silverovy Goa´uldy a povídání o seriálu SG-1, ale Petra Čáslavu a jeho oblíbený gore jsme si nechtěli nechat ujít. Naštěstí jsme přišli včas, takže jsme se mohli seznámit s Lucio Fulcim, zakladatelem gore, té nejbrutálnější a nejnechutnější odnože italského hororu. Samozřejmě nemohly chybět ukázky, přičemž při některých hrozilo, že slabší povahy předvedou okolosedícím, copak dobrého obědvali. Nakonec se tak ale nestalo:) Následovala menší pauzička technického ražení, neboť všemi očekávaná Františka Vrbenská měla jisté problémy s cestováním a dorazila takřka na poslední chvíli. Okamžitě ale zasedla za řečnický stolek, vytáhla z baťůžku fantasticky tlustou bichli plnou čarodějnických receptů a začala předčítat. Dozvěděli jsme se tedy, jak získat kostičku neviditelnosti, jak se připravoval pergamen pro rituály černé magie nebo zaručený recept na transmutaci olova na zlato. K naší smůle recepty většinou vyžadovaly poměrně obskurní ingredience, takže v praxi je asi příliš nevyužijeme. Škoda. Pak už jsme ale museli prostory kinokavárny urychleně opustit, takže Silver poděkoval přednášejícím i účastníkům a con ukončil.

I co nám zbývalo? Odsunuli jsme se hromadně na ubytovnu, část se poté odvalila do místních hospod a klubů, zatímco zbytek se přesídlil do druhého patra, kde jsme si posedali po postelích, podlahách a jiných záležitostech za účelem pokračování Františčiny přednášky, která posléze přerostla v globální debatu o všem možném. Lidé se pak během večera různě přemisťovali, povětšinou co nejblíž pípě o patro níž, takže náš kroužek scifistů a jiných -istů se stále zmenšoval, až se ustálil na počtu cca 15 osob. Nutno dodat, že naše klidná enkláva zahrnovala převážně scifisty a aktivní členy a přátele fandomu, zatímco ožírací orgie spojené se značným hlukem a nepořádkem zajišťovala grupa osob mnou na žádném conu dosud nezahlédnutých...

Naše skupinka, zahrnující mimo jiné Františku, Aquilu, Sovoga a jiné, ale vydržela až do zhruba půl třetí, kdy nás Františka a spol. opustili, aby stihli vlak. Rozloučili jsme se tedy, vyprovodili je ke dveřím a zamávali. A protože v tu dobu v oné "chlastací" skupince odpadli i ti nejzavilejší podroušenci, mohli jsme relativně v klidu zalézt do spacáků, přečkat noc, ráno se rozloučit a rozjet se do svých domovů v rozličných koutech republiky.

Opatcon byl zkrátka divný. Byl zároveň velmi zajímavý. Takový celkově atypický. Pořád nedokážu pochopit, co měl znamenat ten shluk ožratých lidí, kterým evidentně SF mnoho neříkalo, zaujal mě také přístup organizátorů, v jistých směrech velmi laxní. Ale ... nevím, jak je to možné, ale Opatcon byl tak nějak prostoupen pohodou a přátelskou atmosférou, žádný křeče... To prostě nejde popsat, to se musí zažít:) Proto si rozmyslete sami, jestli příští rok pojedete. Já pojedu určitě.

Skogen


To je vše, přátelé