Jetelovy reportáže

Opatcon 2002
(15.-17.3.2002, Broumov)

Rok se s rokem sešel a stejně tak učinili i Opati, Trollíci a jiná havěť a rozhodli se spáchat již čtvrtý ročník Opatconu. Po zjištění stavu svých finančních rezerv jsem se sice dlouho rozhodoval, jestli do bohem i všemi ostatními zapomenuté řitě jménem Broumov vyrazím i letos, ale mé dobrodružnější já nakonec svého peciváloidního kolegu brutálně zničilo a já po šestihodinovém putování republikou stanul v onom městyse nedaleko polských hranic.

Hnedle kousek od nádraží potkal jsem Gudlíka, kterýžto mi přišel naproti, i vydali jsme se zabráni do družného rozhovoru směrem ke scifistickému doupěti. Shodil jsem bagáž a okamžitě se šel osvěžit zlatavým mokem, jehož podávání se stalo jistou specifitou Opatconu, a přivítal jsem se se všemi známými. Mezitím ale uběhla již nějaká ta minuta a přiblížil se čas, kdy měl dorazit Gror, a proto jsem se s Gudrun sebral a šli jsme na nádraží. Po cestě jsme rozebírali něco záležitostí ohledně Elfconu a z Wellova telefonátu jsem se dozvěděl, že budu kromě Františky na Opatconu jediný jetelista. Když jsme na nádru ulovili trpaslíka, vrátili jsme se zpět do klubovny, kde jsme se prokecali, prošipkovali a provideovali až do třetí hodiny ranní, kdy jsme se vyšplhali o patro výš a jako správní squatteři zalezli do spacáků.

V sobotu jsem začal vnímat asi ve čtvrt na deset. Po lehké snídani ve formě výborného štrůdlu jsme pak s Grorem zamířili do kinokavárny Vegas, dějiště té "oficiální" části Opatconu, kde jsme se usadili ne nepříliš pohodlné lavice a čekali, až se začne něco dít. Netrvalo dlouho a na malé pódium napochodovalo něco maskovaných maskovaných postav, kteréžto "podřízly" nevinnou oběť coby úlitbu bohům (nebo tak něco), načež se z jednoho zakuklence vyklubal Silver, prohlásil Opatcon za zahájený a pozval za řečnický pultík Pagiho a MUDr. Petra Kučeru, aby nám pověděli o tom, jak je cítit sci-fi. Šlo o celkem příjemnou teoretickou debatu, kde se probralo všechno od Zeměplochy po brakovost sci-fi v očích laiků. Když bylo toto skončeno, vyhopsali před nás trollíci a vyhlásili výsledky své literární soutěže, načež představili své úchvatné a fantastické filmové dílo natočené dle vítězné povídky soutěže. Bylo vidět, že se při natáčení v Krakatitu všichni královsky bavili, škoda jen, že ukázky měly skutečně velmi podezřelou zvukovou stopu a tudíž bylo rozumět úplné nic. Po tomto intelektuálním zážitku byla vyhlášena přestávka, abychom mohli chutnou krmí svá vyčerpaná těla vzpružit.

Když jsme do sebe hodili gulášek, uklidila se naše Elfconí skupinka do horního patra, kde jsme spáchali poradu ohledně Elfconu, který již mohutně mlátí na dveře, pročež jsme v kinokavárně prošvihli jak Pavla Kotena a jeho povídání o astronomii, tak Lenku Černou, hovořící o svém pobytu v Ugandě či co to bylo za banánistán. Cestopis v podání Mariana Korečka o subsaharské Africe, pobytu mezi Tuaregy a Dogony a strastech cestování jsme si ale už ujít nenechali a dobře jsme udělali, fotky i echt tuaregské odění byly vskutku úchvatné. Na Marianovo místo jako poslední v programu poté nastoupila Františka Vrbenská, která se s námi opět podělila o nějaký ten africký mýtus či zvyk, a tak jsme se dozvěděli například o krmení mrtvých dědečků, useknutých hlavách a dalších morbidnostech. To jsme ale již přetáhli kavárenskou zavíračku, a tak jsme byli opět vypuzeni zpět do klubovny.

Tam se pak rozpoutalo nevázané veselí, jedlo se, pilo, hodovalo, Dáreček se kýval do rytmu šlágrů 60. let a já jsem usoudil, že by bylo vhodné zabrousit do klidnějších vod. Ony klidné vody našel jsem o patro výš, kde se v malé skupince probíralo vše od veselých školních příhod přes techniku lukostřelby po toxikologii. Tato skupinka se rozpadla někdy kolem třetí ráno, neboť několikero osob bylo okolnostmi nuceno v tuto nelidskou hodinu odjet směrem pryč, i rozloučil jsem se s nimi a poté ulehl jsem do spacáku za účelem spánku.

Ráno už zbývalo jenom balení, konzumace několika toustů, potřásání rukama a loučení se se všemi, kdo měli s tímto Opatconem něco společného. No, nakonec jsem byl rád, že jsem jel. Ač bylo lidí celkově méně něž loni, atmosféra byla taková... prostě lepší, nikdo se dokonce nepokusil nikoho zabít, a policie se narozdíl od loňska taky neukázala. Jo, bylo to fajn. Příště jedu zas.

Skogen


To je vše, přátelé