Jetelovy reportáže

Istrocon 2001
(14.-16.9.2001, Bratislava)

Tak jsme zase o rok starší, listí na stromech začíná zlátnout, celé dny vytrvale prší a načuřená dítka školou povinná opět zasedají do školních lavic. Ano, je tu září a začala podzimní scifistická sezóna. A stejně jako loni i letos rozhodl jsem se zamířit poněkud východněji než je zvykem, až do daleké Bratislavy, a to ne proto, abych tam utratil slovenskou dvoustovku od loňska, nýbrž proto, abych navštívil široko daleko proslavený Istrocon.

Protože jsem se rozhodl zabít dvě mouchy jednou ranou a cestou jsem se chtěl stavit ve své brněnské alma mater, abych si vyřídil administrativní obštrukce týkající se mého dalšího studia, nasedl jsem již ve čtvrtek v půl jedenácté večer na rychlík Excelsior. Cesta probíhala vcelku hladce, neboť ten večer zcela bezprizorný Gror rozhodl se dělat mi společnost, a tak ani čtyřhodinové čekání v Brně nezbavilo nás dobré nálady. Do Bratislavy jsme dorazili s mírným asi hodinovým zpožděním, zasmáli jsme se, když jsme zjistili, že autobus k Súze nám právě ujel a další jede až za půl hodiny, a vydali jsme se pěšmo směr conání.

Na místo jsme dorazili zhruba ve stejný okamžik jako onen za půl hodiny jedoucí autobus. Vstoupili jsme do objektu Súzy neboli Správy účelových zariadení, já si u prezenčky odložil svých těžce vyměněných 300 Sk, kriticky jsem ohodnotil množství materiálů (nedostali jsme ani prd), Gror chvilku cosi řešil s ubytováním, a poté jsme se odebrali o patro výše na sovětský film jménem Solaris. Tato "vynikajúca surealistická adaptácia Lemova slavného metafyzického románu" sice mohla získat punc kultovního filmu, ale na můj probdělou nocí oslabený organismus působila lépe než ty nejkvalitnější sedativa a já musel zmobilizovat všechny své zbývající síly, abych nezačal zhluboka hloubat. Když v sále rozsvítili světla, usadili jsme se s Grorem v kuloárech a jali se očekávat zbytky naší česko-neofanské výpravy. Netrvalo dlouho a byli jsme téměř kompletní. S úderem páté jsme opět zasedli do hlavního sálu, abychom se podívali, jak si s palbou otázek z publika poradí Harry Harrison, významný to americko-kosmopolitní spisovatel a hlavní zahraniční host Istroconu. Stejně jako loni Mike Resnick, i Harry Harrison se ukázal býti velmi příjemným a vtipným pánem, který se spletí otázek za vydatné pomoci své manželky proplétal s grácií profesionála, takže jsem se ani trošku nenudil, i když jsem jeho dílem téměř netknut. Když se s námi rozloučil, odešli jsme si uskladnit zavazadla na Gudlíky anektovaný pokoj v pátém patře, kde jsme v družné debatě prošvihli slavnostní zahájení Istroconu. Před osmou jsme se opět vrátili do centra dění a já zamířil na vedlejší palubu, kde měl mít přednášku náš oblíbený jetelístek Františka Vrbenská, vše ale nasvědčovalo tomu, že se jí nepodařilo včas dorazit, a proto jsme se všichni translokovali na palubu hlavní na promítání Galaxy Questu. Ten film jsem viděl počtvrté (pravda, se slovenskými titulky to bylo poprvé:)) a počtvrté jsem se skvěle bavil. Když vesmírná loď Protector odsvištěla z plátna, sebrali jsme se a zakotvili na Gudlíčím pokoji, kde jsme do půlnoci vesele zobali olivy, načež se ta méně unavená část přemístila do Melkorovy čajovny a ta velmi unavená část zahrnující i mou maličkost se ponořila do říše snění.

Sobota byla ve znamení časného vstávání - Gudrun s Grorem v půl deváté začínali se svým Dvěstěletým člověkem a Keplík se podílel na přednášce "Odkaz Pána prstenů v Babylonu 5" o půl hodiny později. Ani já jsem nezůstal pozadu, i když jsem nešel psychicky podpořit ani asimovské robotofily, ani babyloňáky, ale zcela sobecky jsem si šel poslechnout Zdeňka Rampase, jak hovoří o evoluční psychologii, a rozhodně jsem nebyl zklamán. Pak jsem tak střídavě nakukoval na Conana umělce (známého již z Draconu) a s největším sebezapřením jsem chvilku setrval i na Babylonu:)) Hodinu před polednem se pak slezly davy lidí na vedlejší palubě, neboť se zřejmě chtěli dozvědět, jak to bude s Pánem prstenů na Slovensku, a to nejen s očekávaným filmem, ale také s prvním knižním vydáním ve slovenštině a s údajně první rozhlasovou hrou na světě dle tohoto geniálního díla pana Tolkiena. Před samotnou prezentací byl ve velkém sále promítnut trailer na první díl filmové trilogie (konečně jsem ho viděl na plátně!!!) a pak už byli slovenským fanouškům k dispozici vydavatel knihy, režisér a autor scénáře oné rozhlasové hry, šéf rádia Twist, které práva na hru zakoupilo, a zástupce společnosti distribuující film. Je vidět, že o Pána prstenů je na Slovensku zájem, otázky jenom pršely a celá prezentace se o nějakých dvacet minut protáhla. Nemusel jsem proto čekat příliš dlouho do začátku přednášky s názvem "Veliteli, máme tu problém" v režii Františky Vrbenské. Františka se věnovala problému velících funkcí jak obecně, tak ve fantasy, a proto jsem se ani nenadál a byl ze mě modelový elf z DrĎácké družinky. Proto jsem se snažil celou dobu oduševněle tvářit a vstřebával jsem informace o různých způsobech vedení a řízení kolektivu, ať už v knihovně nebo na bojišti:)

Po Františce následovalo dilema - jít si prohlédnout filmové počítače nebo zůstat v salóniku a poslechnout si hypotézy o předcích hobitů? Nakonec vyhráli hobiti. Miloš Ferko přednášku pojal humorně a nešetřil ukázkami, ať již z Tolkiena či z Brehma, ale asi po půl hodině povídání jsem odešel, neboť z hlediska evolučně-biologického i tolkienistického stály jeho teorie o prahobitech na základech silně nestabilních. Nakonec jsem přece jen zakotvil na počítačích a mohl se tak přesvědčit, že filmoví tvůrci mají o výpočetní technice skutečně velmi obskurní představy. Naneštěstí i filmový soft a hardware zanedlouho skončil, tak jsem se na chvilku skočil podívat na soft a hardware skutečný (aneb očumoval jsem u turnaje v Counterstrike), abych hodinu poté opět zasedl do měkkého křesla na hlavní palubě a vychutnal si další z filmových scifáren bývalého východního bloku. Zkouška pilota Pirxe z roku 1978 se překvapivě ukázala být poměrně koukatelnou záležitostí na téma "někdo z nich je robot a chce mě zabít", což vedlo k poměrně solidní paranoie a o nějakém usínání jako v případě Solaris nemohla být ani řeč. Po Pirxovi jsem se opět placatil po kuloárech a zaběhl jsem si i na "Krajinu zázrakov" neboli magický místopis Slovenska, přednášku ne nepodobnou té, kterou měla o slovanské mytologii na Elfconu Maedhros. Vyhlášení cen Istron 2001 jsem oželel, ale na tombolu jsem se skočil podívat - jelikož jsem nevlastnil žádné lístky, bylo to hlavně proto, abych si obsadil místo na další program, ale díky tomu, co na pódiu losující předváděli jsem se rozhodně nenudil, zatímco nejeden notář by jistě zaplakal. Když byly všechny ceny včetně fungl nové tiskárny HP 640 rozdány, rozzářil promítací plátno film X-Men, jeden z filmových trháků loňského roku. Chtěl jsem sice původně v jedenáct promítání opustit, abych stihl Františčinu z pátku přeloženou přednášku o násilí a utrpení v literatuře a filmu, ale když jsem se rozhlédl kolem sebe a zjistil jsem, že dostat se přes ty stovky lidí vpitých svými zraky do plátna ven ze sálu by mohlo vést k násilí spáchanému na mé maličkosti, raději jsem zůstal sedět. Hned po Wolverinovi a spol. následoval poslední filmový příspěvek Istroconu v podobě Final Fantasy, sice ne předpremiérového, ale přesto poměrně aktuálního titulu, který mi zatím úspěšně unikal. Proto jsem se o půlnoci spokojeně zabořil do křesla a oddal se řádění počítačových grafiků. Byl to zajímavý film, story na můj vkus možná až trošku moc zaváněla Japonskem (chapadla a tak:)) a hysterie okolo "od skutečných téměř k nerozeznání" počítačových postav mi přišla dost přehnaná, ale přesto to byla pěkná tečka za tím naším Istroconem. Pak už zbýval jen posilující spánek.

Neděle byla už jen ve znamení loučení a odjezdů, neboť jediný zajímavě vypadající programu jménem "sedem sračkových" jsme poněkud prospali. A tak jsme se postupně sbalili a zamířili postupně opět na západ na druhou stranu česko-slovenské hranice.

Istrocon opět nezklamal. Stejně jako ten loňský i ten letošní se vyznačoval výbornou organizací, příjemnou atmosférou, zahraničními hosty (i když babyloňáci asi postrádali herce Stephena Austina, který kvůli teroristickým útokům na WTC v New Yorku nemohl přijet) a vytknout mu mohu snad jen totální absenci materiálů a finančně poněkud náročné ubytování. Po dlouhé době to byl opět con, který jsem zažil tím "starým" způsobem, kdy jsem téměř celou dobu strávil na přednáškách nebo jsem se účastnil jiného oficiálního programu, a musím přiznat, že bratislaváci svůj con zvládají naprosto profesionálně a v tomto ohledu své české kolegy poněkud převyšují. Jen dál, Istrocone, uvidíme se za rok.

Skogen


To je vše, přátelé