Jetelovy reportáže

Elfcon Speciál

Koncem listopadu bývá podzim šedivý, mokrý a ubíjející. Dávno jsou zapomenuty krásy babího léta a samotné slovo "podzim" vyvolává záchvaty kašle. To je ta pravá doba sejít se s přáteli, podělit se o názory a nakažlivé choroby, promočit si nohy v lese, kurýrovat se medovinou a zazpívat si při kytaře. Ano, to je ta pravá doba pro Elfcon speciál!

V pátek 24.11. jsem se na brněnském nádraží sešel se Skogenem, MaedhRos a Wulfem a započal s nimi cestu do Rožné, tradičního místa elfconání. Maddi a Wulfa jsme se Skogenem prvně poznali právě na legendárním jarním Elfconu, takže po celou dobu jízdy vlakem jsme mohli nostalgicky vzpomínat, vzdychat nad zvláštně tekoucí řekou času a společně se těšit na tělocvičnu, LARP a hlavně na lidi, či elfy, chcete-li. V Rožné už nás čekala ranní ptáčata - PaulMan a Dort, kteří zatím stačili převzít tělocvičnu, zamluvit na večer místo ve zdejší knajpě a ubránit se dělbuchům rozhazovaným příznivci skupiny Metaxa, která měla shodou okolností toho večera v Rožné koncert.

Prázdnota tělocvičny vzala s přibývajícím večerem za své, podlahu ozdobily spacáky mnoha přátel a dřevěné parkety se prohnuly, protože ne každý elf je lehkonohý. K naší velké radosti přijeli i Gudrun a Keplík, kteří málem zůstali kvůli zákeřným virům doma v posteli. Naopak jsme protáhli obličeje po zjištění, že Františka Vrbenská se z víru pracovních povinností osvobodí až v sobotu.
Program byl zahájen PaulManovým prohlášením, že přednášky nejsou. I zasmáli jsme se, trochu si zazpívali a vydali se najíst do zamluvené knajpy. Vzápětí jsme zjistili, že hostinský pro nás nehodlá hnout prstem ani jinou částí těla, aby vystrnadil z nám přislíbených míst již usazené hosty (zřejmě ony zatracené metaxity). I zavrčeli jsme, trochu si zakleli a zvolili plán postupné infiltrace hospody. Ten nakonec vedl k úspěchu a pozdě, ale přece jsme se v hospě ocitli všici, dle libosti se nakrmili a snad i trochu odpustili hostinskému: PaulMan a Dort totiž domluvili rezervaci nikoli s ním, ale s jistou servírkou, jíž zřejmě příliš nevěří ani její nadřízený a která jasně demonstruje negativní dopady nestřídmého požívání alkoholu.
Zbytek večera byl věnován tlachání v tělocvičně, padla první láhev medoviny a Harkonnen předváděl masáž vlasových kořínků na všem kulatém v dosahu, což se kupodivu obešlo bez zranění. Ulehli jsme brzy, abychom byli na sobotní LARP patřičně čilí.

Další den byl zahájen návštěvou samoobsluhy, z níž jsme odcházeli poněkud rychlejším krokem, neboť jsme vykoupili všechny rohlíky a každým okamžikem čekali zuřivý útok hladových vidláků. Po cestě jsme navíc potkali skupinu myslivců v plné lesní, kteří měli zřejmě namířeno na hon a hrozilo, že se s nimi setkáme při LARPu, což by jistě skončilo neblaze. S hlavou plnou podobných optimistických vizí jsme se nasnídali, nafasovali postavy, naFASovali zbraně (pravda, PaulMan byl značně shovívavý) a pak konečně vyrazili LARPit. Počasí se vydařilo - sněhu jsme se sice nedočkali, ale neustálé mrholení bylo správně vlezlé a cesty rozbahněné, takže si snad nikdo nemohl stěžovat na málo extrémní prostředí. Myslivci se naštěstí neobjevili a samotná hra byla plná kouzelných situací, "ti hodní" stagnovali a nechali se ohlupovat zrádci, temná strana se chechtala, Morgoth triumfoval, Mím prudil, Morwen a Melian se nervózně drbaly v plnovousech, Lúthien úžasně zpívala a Huan vrčel a štěkal.
Hrál jsem Glaurunga, otce draků, jehož nejstrašlivější mocí byla díky Pavoukově invenci schopnost přinutit kohokoli, aby po dobu pěti minut pusinkoval všechno a všechny ve svém okolí. Role draka lásky mne nadchla, přestože jsem byl ke konci málem znásilněn takto nabuzeným Belegem ve Wessiho podání. LARP se zkrátka vydařil a do tělocvičny jsme se vrátili, jak se říká, "unavení, ale šťastní".

Mírně jsme se zrelaxovali u MaedhRosina autorského čtení, rozloučili se s Harkem, uvítali konečně dorazivší Františku a pak přišla na pořad dne nevídaná záležitost s názvem "Mistr Elf", v níž dámská porota vybírala z nebohých na Elfconu shromážděných chlapců toho nej(-zajímavějšího? -hezčího? -schopnějšího?). Soutěžící se museli porotě představit, absolvovat volnou disciplínu (zde exceloval především Wulf se svou krátkou povídkou a Wessi s protisoutěží "Miss Elfconu"), vyřešit znalostní test a utkat se v turnaji na nože. Poslední disciplína byla z časových důvodů přerušena a zrušena, navíc hned v prvním souboji se mi podařilo dřevěnou zbraní natrhnout Pavoukovi čelo, za což se znovu omlouvám.. ale že to luplo, co? :)
Vyhodnocení soutěže se odložilo a proběhl další útok na knajpu, tentokrát už úspěšnější a přímočařejší. Zmatená servírka nás pravidelně obveselovala, když ke stolu nosila stále podivnější jídla, která jsme podle ní objednali a ke kterým se nikdo nehlásil; když v pokročilém stadiu večera zahlásila "Kdo si objednal tu langustu?", otřásal chechot samotnými základy oné nešťastné hospody. V knajpě navíc došlo k historické události, když Františka zažádala o členství v SFK Jetel, které jí bylo jednohlasně uděleno.
Najedení, vysmátí a o nějaký ten zlaťák lehčí jsme se vrátili do tělocvičny, kde proběhlo vyhlášení výsledků Mistra Elfa - od třetího k prvnímu byli za vítěze prohlášeni vtipně rozprávějící PaulMan, lyricky veršující P. N. Pališ (jehož básně mimochodem otiskujeme v našem fanzinu Neldelas) a všeobecně okouzlující Wulf.

Hlavní událost večera však teprve měla nastat: všichni se povinně převlékli do kostýmů a seřadili do šiku, před který předstoupila Františka a tělocvičnou zazněla slova.. svatebního obřadu! Beren a Lúthien byli toho večera sezdáni v mimořádně působivé ceremonii a když se novomanželé, hlavy ozdobené věnci z břečťanu a ruce symbolicky svázané, napili červeného vína z rohu, nezůstalo snad jediné oko suché a srdce nepohnuté. Poté, co si svatebčané navlékli překrásné prstýnky, byla provolána sláva a začaly oslavy. A každý kdo tam byl, s chutí jedl, medovinu pil, s dobrými lidmi se pobavil, zpěvem a tancem lásku oslavil...

Nedělní vstávání se odehrálo asi hodinu před polednem a záhy přešlo v loučení, neb značná část účastníků odjížděla. Františka ještě stačila přečíst několikero japonských a čínských pohádek a už tu bylo potřásání rukama a polibky na rozloučenou a mávání kapesníky.
Měl jsem to štěstí být mezi zbylými, strávit odpoledne dalším povídáním a zpěvem a být u toho, když PaulMan s rozzářeným obličejem oznamoval, že Elfcon Speciál skončil po finanční stránce v plusu.

A nejen po finanční, dodávám já. Byla to výjimečná akce - stejně magická jako první Elfcon, ale jinak; bez přednášek v klasickém slova smyslu, ale také bez volání po přednáškách; akce lidi bavící a sbližující zároveň, což se o dnešních "velkých conech" zcela říci nedá. Děkuji všem účastníkům i organizátorům za krásně strávený víkend a těším se na další Elfcon. Skutečně.

Well


To je vše, přátelé