Jetelovy reportáže

Elfcon Speciál

24. listopadu 2000 nastal onen dlouho očekávaný den, kdy se měli znovu sejít elfové ze všech koutů naší malé země na druhém z letošních Elfconů. Tento měl být jen pro uzavřenou společnost, tzv. "starou gardu" z nyní již legendárního Elfconu jarního, a nesl hrdý přídomek Speciál. Stejně jako jeho starší bratříček, i tento se konal v malé vísce Rožná, a ta je, jak jistě všichni víte, hned za Věžnou:)

V pátek ve tři hodiny se tedy sešla na nádraží naše brněnská frakce - já, Well, Maedhros a Wulf. Přesně v 15.00 se s námi dal vlak do pohybu a o necelou hodinku a půl později jsme již vystupovali na známém nádražíčku. Trošku nás zarážely davy omladiny, deroucí se současně s námi z vlaku, na chvilku jsme se zhrozili, že dorazil Pavouk se všemi svými identitami, ale naštěstí se zanedlouho objevil Paulman s Dortem, kteří nám oznámili, že ten večer koncertuje v místním kulturním domě jakási obskurní a zjevně velmi populární skupina Metaxa. Pustili jsem tedy metaxisty z hlavy (to jsme ještě netušili, jaké nám způsobí problémy) a odebrali jsme se do sokolovny. Tam jsme zjistili, že jsme zatím jediní, kdo přijel, a tak jsme si čekání na pražskou skupinku krátili duchaplnou konverzací.

Když lehce po šesté večerní zastavil v Rožné vak od Žďáru, přivítali jsme vyhrnuvší se skupinku elfcoňáků a poté, co se ubytovali, nás Paulman všechny seznámil s jedním velmi zajímavým aspektem conu - vzhledem k nepřítomnosti nebo lenosti přednášejících se zdálo, že Elfcon bude kompletně bez přednášek. To ale nikomu z nás náladu nezkazilo, horší bylo zjištění, že Františka Vrbenská musela kvůli práci zůstat v Praze a přijede až v sobotu na večer. Nu což, řekli jsme si, zapijeme žal v hospodě. To jsme ale netušili, jak moc naivní jsme byli, když jsme předpokládali, že rezervované stoly v místním hotelu nebudou obsazené! Paulman se snažil uplatnit naše práva u podmračeného pingla s lehce nepřítomným výrazem ve tváři, ale nepochodil, a tak jsme mohli přes zamlžené okno hospody jen smutně pozorovat přiopilé fandy Metaxy, kterak bujaře hulákají a loupou do sebe jedno pivko za druhým. Pak se jeden stolek uvolnil, takže jsme vyslali čtyři emisary, aby monitorovali situaci a za pomoci mobilního palantíru eventuálně dali vědět, že už je prázdno, a zbytek se vrátil do sokolovny, někteří s malou oklikou přes nádraží, aby přivítali Berena a Tinúviel. Vše se ale nakonec v dobré obrátilo, metaxáci hospodu opustili a my se mohli dosyta najíst. Pak následoval už jen návrat na tělocvičnu, povídání a spaní.

Sobotní ráno nás přivítalo drobným deštíkem, není ostatně divu, vždyť sobota byla vyhrazena pro asi nejočekávanější část conu - ElfLARP, a ten přece musí být v extrémních podmínkách! Paulman se pokoušel posoudit naše zbraně z hlediska FASu, pak ale rezignovaně mávl rukou a dal povel k navlečení do kostýmů a přípravě na LARPové běsnění. Kolem poledne stihly ještě přijet dvojčata Andrea a Monika, tak jsme na ně počkali a zatím si vybírali své postavy. Venku zatím přestalo pršet, a tak když jsme stoupali do strmého kopce nad Rožnou, těšili jsme se jak malí.

V relativně velkém lese na vrcholku kopce se postavy rozdělily na "ty hodné", které okamžitě odkvačily do Doriathu a Gondolinu, a my mizerové shlukli jsme se kolem Morgotha pod Thangorodrim. Pavouk coby Mandos hru odmávl a boj o Silmarily mohl začít. Všichni jsme se královsky bavili, i když těm v Doriathu občas chvilku trvalo, než se rozhoupali a zmohli se na nějakou akci. Zato síly temné strany, vedené Wellovým Gaurungem a Wulfovou upírkou Thuringwethil, navíc mohutně podporované zrádci Broddou, Eolem a Maeglinem v podání Dorta, Lešiho a Maedhros, vnášely do řad svých protivníků zmatek a chaos. Docházelo i ke komickým situacím, kdy se například Beren (hrála Monika) neustále snažil vloupat do Angbandu a nenechal si vysvětlit, že tam vlastně nemá co dělat, museli jsme se smát, když si Húrin (Amarth) zvolil jako vůdce útoku na Angband zrádce Broddu, který nemeškal a Húrina i celou jeho rodinu vydal napospas Morgothovi, nebo když Glaurung zmámil Belega (Wessi) a ten jej začal honit po celém lese se zjevným úmyslem ulíbat jej k smrti:) Když Morgoth se svými věrnými vyšel z Angbandu, rozvrátil Gondolin a frontálně zaútočil na Doriath, kde ani Melianin pás nemohl zadržet valící se temné vojsko. Nakonec i Ormova vousatá Melian podlehla a Morgoth mohl slavit konečné vítězství a my s ním. A protože už se stmívalo, vrátili jsme se zpět do sokolovny.

Čekání na Františku Vrbenskou, která měla přijet ve čtvrt na sedm, nám zpříjemnila Maedhros čtením své ne-zcela-vážně-míněné povídky Nirnaeth Arnoediad. Když skončila, vydal jsem se s Paulmanem na nádraží, kde jsme museli Františku doslova odtrhnout od Silmarillionu - tak se začetla, že si nevšimla, že už je na místě. Všichni se s Františkou přivítali a pozdravili, a sotva se stačila vybalit, už byla hnána do poroty soutěže o Mistra Elfa - veskrze úchylné obdoby soutěží miss. V prvním kole se všichni přítomní mužského pohlaví museli představit, kolo druhé byla volná disciplína (například Wellova poezie nebo Wulfův příběh o panově flétně zaváněly profesionalitou), pak si nás vzala do drápů Maedhros a formou testu vytahala z nás vědomosti o elfech a nakonec následoval boj s dýkami, kdy Well málem usekl Pavoukovi hlavu:)) Když jsme skončili, ručičky hodin ukazovaly osmou večerní, a tak jsme se odebrali opět do hospody. Tentokrát místo bylo, ale o obsluhujícím personálu jsme si mysleli své, zvláště když postarší a evidentně namazaná servírka neustále zapomínala na objednávky nebo se nám pokoušela vnutit langustu. Večeře ale byla dobrá, a tak jsme se o půl dvanácté spokojeni vrátili v tělocvičnu.

A tam nás čekalo obrovské překvapení. Paulman vyhlásil kostýmovou povinnost, vyžádal si ticho, Františka si k sobě pozvala Tinúviel s Berenem a nám začalo svítat - to je svatba! Františka odříkala slova prastarého rituálu, oba novomanžele dekorovala věncem z břečťanu trhaného na posvátném místě, vložila jim do rukou roh s vínem jako krev rudým a prohlásila je mužem a ženou. Oba pak svůj svazek stvrdili polibkem, připili si a vyměnili si prsteny popsané tajemnými elfími runami... A pak propuklo nevázané veselí, všichni mladým manželům gratulovali, dary nosili, medovina tekla proudem a tančilo a zpívalo se až do časných ranních hodin. Já to vím, já tam byl, manželům přál a z rohu pil, svatební koláč ochutnal a věřte, že i vám bych to přál!

Nedělní ráno se tak nějak nekonalo, jelikož se většina osob probrala až kolem jedenácté, a dopoledne již bylo ve znamení loučení. Asi polovina účastníků odjížděla krátce po poledni, my zbylí vydrželi jsme až do půl páté a snažili se využít posledních okamžiků, kdy jsme spolu pohromadě, protože jen Valar vědí, kdy se znovu sejdeme...

Elfcon Speciál se fantasticky vydařil, opět se sešla spousta milých a přátelských lidí, nováčci zapadli naprosto přirozeně mezi ostatní, a náladu nám nezkazili ani trotlové v hospodě. A to, že chyběly přednášky, snad nikomu nevadilo. Prosím Valar, aby Elfconu zachovali přízeň a aby i další proběhl v takové pohodě a přátelském duchu, jako tento.

Skogen


To je vše, přátelé