Jetelovy reportáže

Dracon 2k

Při letmém pohledu do kalendáře jednoho příjemného večera jsem zjistil, že se k nám zákeřně přikradl prosinec, podle odstranil listopad a drze zaujal jeho místo. I řekl jsem si: "Ejhle, Dracon je na spadnutí." A taky že ano. Letošní Dracon, toho jména šestnáctý, se konal opět v lety prověřeném hotelu Santon v Brně v termínu 8. až 10. prosince.

Již ve čtvrtek jsem se společně s Wellem dostal do správné conací nálady, jelikož jsme téměř celý den trávili výrobou druhého čísla našeho jetelího fanzinu Neldelas. Proto nám nečinilo sebemenší problémy přepnout v pátek odpoledne z režimu "škola" na mód "con" a v uvolněné náladě vydali jsem se vstříc světlým zítřkům na břehu prýglu. Poučen z loňského roku zaplatil jsem letos předem a domníval jsem se, že fakt, že v ruce držím fešnou visačku, mi pomůže k rychlejšímu odbavení směrem dovnitř. Ó, jak naivní jsem byl! Sotva jsme (ještě s přijechavším Wulfem) otevřeli dveře hotelu, narazili jsme na neprostupnou hradbu scifistů postávajících v neuvěřitelně dlouhé frontě, postupující rychlostí ochrnutého šneka. I co nám zbývalo, zatli jsem zuby a stáli. Asi o půl hodiny později se objevil MOmega a v této sestavě jsme svorně proreptali celou frontu, tedy zhruba dvě hodiny. Po lehkém chaosu u prezenčky jsme byli vpuštěni, oplacatěni (rozuměj - obdrželi jsme placku), nafasovali program a vydali se páchat nepravosti do nitra hotelu.

Protože až do zahájení v půl osmé nebylo co dělat, pohopkávali jsme po chodbách a odchytávali známé i neznámé za účelem pokecu. Poté jsme se usadili v přednáškovém sále, vyslechli úvodní řeč organizátorů (něco ve stylu: "Zahajuju Dracon, užijte si to.":)) a přemístili se do salónku vedle baru, kde měl od osmé Wulf povídat o tvorbě fantasy světů. Místnost nebyla z největších, ale přesto se tam nacpalo několik desítek lidí včetně několika známých z čerstvě dorazivší pražské frakce. Wulf napřed chvilku předváděl eskapády s ubrusem, pak vytáhl dvě mohutné svíčky, zapálil je a požádal o zhasnutí světla. Jen mihotavý plamínek ozařoval jeho vousatou tvář, když začal přednášet. Zaměřil se hlavně na techniku vymýšlení fungujícího světa, světa s vlastními logickými zákonitostmi, světa, kde vše je propojeno se vším a kde mávnutí motýlích křídel ovlivní kurz zlatého dublonu v poměru k sobolí kožce nepříznivě směrem dolů. No dobrá, trochu přeháním, no:) Vzhledem k tomu, že Wulf se tak trochu rozpovídal, mohutně podporován dotazy a připomínkami z publika, ponechali nám "vorkšopáci", kteří měli následovat, salónek ještě na další hodinu. Říkám to nerad, ale lehce před jedenáctou se většina přítomných modlila, ať už Wulf proboha skončí, a zbytek spal - přece jen tři hodiny byly trochu moc i pro nejotrlejší z nás.

Hodinu před půlnocí vypotáceli jsme se ze salónku, konečně se pořádně přivítali se všemi přítomnými a chvilku jsme konverzovali, načež jsme se usadili v malém sále a vyslechli si Keplíka, kterak porovnává některé prvky použité v díle pivního dříče Sapkowského s klasickými pohádkami bratří Grimmů. Nevím jak ostatní, ale mě probrala z letargie naprosto spolehlivě, o humorné ukázky nebylo nouze a nakonec jsme si jako bonus poslechli jednu z "poučných" pohádek o kohoutkovi a slepičce. Všichni pak hromadně zaútočili na tradiční Půlnoční čajovnu u Mělkoře, zatímco já se vydal zpět na kolej, abych se prospal a nastřádal síly na další náročný den.

V sobotu ráno, nebo spíše dopoledne, jsem se probudil, sbalil všechny Neldelasy a spolu s Wellem, který se někdy časně ráno také přišel vyspat, jsem opět odfrčel směr přehrada. Do Santonu jsme dorazili asi v půl na poledne, našli jsme stánek s fanziny, obohatili jeho nabídku o několik výtisků prvního i druhého čísla našeho skvělého fanzinu a skočili jsme si nakoupit, abychom hlady nepadli. O druhé hodině natlačili jsme se na přednášku stálice naší conací scény Františky Vrbenské. Téma - válečná magie. Přednáška byla (jako vždy) skvělá, dozvěděli jsme se (jako vždy) spoustu nových věcí. Tak například bylo vysvětleno, proč by měl být bojovník raději svobodný, jak se máte zachovat, když se vám zdá o manželčině nevěře, proč Indiáni zdrhali z boje nebo proč se magie v dnešních konfliktech už nedá použít. Františka sklidila zasloužený potlesk a jak je jejím zvykem, tvářila se, jako že se jí dostává něčeho, co si nezaslouží. Ale ona si to zaslouží:)

Františka skončila a já a Well jsme převzali místo u stánku s fanziny. Napřed jsem se chvilku nesměle otrkávali, ale pak jsme v sobě objevili toho správného obchodního ducha a začali jsem řádit jako černá ruka, okolojdoucí jsme přiváděli k šílenství a kupodivu jsme jim sem tam i něco vnutili. Fascinující. Prodejem tiskovin jsme se bavili až do doby, kdy byl v programu vyznačen blok o Conanovi umělci. Vydali jsem se tedy do světa slavného svalovce a vyslechli jsme si nejnovější informace od uzbeckého badatele Nalima Lidochaze - představil Conanem inspirovanou asijskou lyriku, Čelakovského baladu o barbarově průjmu, několikero písní z conanovského muzikálu od Suchého a dokonce i pár kulinářských perliček, jakými byly například Cromrole. Na závěr mohli jsme si vychutnat i několik slovenských lidových, velebících velkého Cimmeřana. Poté jsme se odebrali na SF slang, kde se nás zpočátku snažil Richard Klíčník oblbnout přednáškou z českého jazyka a poté z nás tahal veškerá možná slangová slova, na která jsme si vzpomněli.

Venku se setmělo a con se překulil do hlavního večerního programu. Kajman se nabídl, že za nás vyzvedne případné ceny v tombole, takže jsme mohli s úderem osmé usednout v pohodlných křeslech a nechat si od Leonarda Medka vyprávět pohádky. Sice trošku netypické, morbidnostmi, nechutnostmi a krví oplývající, ale velmi zábavné a mnohdy i poučné! Pan Medek rozdělil přednášku na čtyři části, a sice na pohádky zabývající se strašidelnými zámky, pak draky a jinými potvorami, třetí byly tresty a nakonec následovaly úchylnosti všeobecně. Přednáška po všech stránkách perfektní, kdo na ní nebyl, prohloupil... V deset pak začínal očekávaný Pán prstenů jako film, kde Well znovu shrnul vše, co se ví i neví o natáčení trojice filmů podle slavných Tolkienových knih, přestavil herce, potěšil i zajímavými drby z natáčení a hlavně promítal spousty nááádherných fotek z natáčení i mimo ně. A i když trošku haprovala technika, dopadlo nakonec všechno dobře, možná jen kdyby bylo víc času, že, Welle?

Pak program nabízel už jen perverzní chapadla, na která jsem opravdu neměl žaludek, tak jsem se ještě na chvilku skočil mrknout na MOmegův a Londův příspěvek o Babylonu 5 a nakonec to zasekl u pivka před barem. Poté, co babisti skončili, přesunula se naše skupinka na Keplíčí/MOmegův pokoj, kde jsme rozebírali všechno možné i nemožné, hráli karty a bavili se až do časného rána, kdy jsme přece jen podlehli a propadli se do říše snění.

V neděli jsme už jenom vstali, pokoj poklidili, s conem se rozloučili, ti aktivnější z nás šli plavat, ti méně aktivní šli šmajdat po Brně... A pak jsme se rozloučili, Pražáci odfrčeli do dálav a já a Well jsme v Brně osaměli.

Na závěr hodí se shrnutí. Takže: letošní Dracon byl velmi příjemný a vážnějších výhrad k němu nemám, zanedbám-li draconskou trademarkovou frontu a nekřesťansky drahý bufet. A protože příjemných lidí bylo víc než dost, na tyto i jiné kopance jsem rychle zapomněl a už se těším, až se za rok opět setkáme.

Skogen


To je vše, přátelé