Jetelovy reportáže

Dracon 2k

Tak už zas jednou nastal čas adventní, Vánoce se blíží, obchody jsou vyzdobeny řetězy, kouličkami a dalšími na vězení upomínajícími nesmysly, z každého rohu volají vánoční nápisy (Go, Ježíšku, Go!), a tak zoufalému scifistovi nezbývá nic jiného než s vyděšeným výrazem ve tváři prchat z Prahy směr brněnská přehrada, k ní přilehlý hotel Santon a v něm se konající Dracon.

V den dvacátého výročí smrti Johna Lennona jsem ve 14,49 nastoupil na nádraží Praha-Libeň do rychlíku směr Brno. Když jsem nalezl skupinu v podivných oblecích, dozvěděl jsem se od Grora, že jedu načerno, neb mě nestihl zahlásit na hromadnou jízdenku. Průvodčího jsem tedy přečkal v separé toalety a s dobrým pocitem, že jsem ušetřil 82 korun, jsem společně s dalšími dorazil nejprve do Brna a poté i šalinó na přehradu.

Tradiční fronta trvala tentokrát jen asi 50 minut, což hodnotím jako vynikající zlepšení. (No uznejte, vloni to byly dvě hodiny. Jen mě vždycky lehce napadají ty 4 minuty ve vestibulu chotěbořského kulturáku - konec reklamy na Vaška Pravdu :-) Nafasovali jsme materiály obsahující placku (tradičně dobrá), něco reklam na další cony a nulté číslo časopisu Ramax. Ten obsahoval z 95% recenze na knihy, ze 3% recenze na filmy, jednostránkové představení R. E. Feista a dva hanopisy na recenzenty Ikarie (které mi mimochodem dojem z celého díla silně zkazily; argumentovat tím, že ať kritik zavře ústa, protože sám psát knihy neumí, je přímo neobyčejně hovadské a stupidní).

První námi navštívenou přednášku vedl Wulf a vyprávěl o tvorbě fantasy světů. Z původně plánované hodiny se protáhla na skoro tři. Následovala Keplíkova přednáška o tom, jak Andrzej Sapkowski využívá pohádkové motivy, a jelikož doba pokročila, navštívili jsme oblíbenou Melkorovu čajovnu a setrvali tam až do "čaje o páté" - tedy o páté ranní. Poté nám ve svém pokoji poskytli azyl MOmega s Keplíkem.

Sobotní ráno nás přivítalo časem vhodným k obědu. Pozřeli jsme něco vlastních zásob (neb bufet zrovna mnohostí jídla neoplýval a ceny v restauraci nápadně připomínaly drahotu), doplnili je v blízké samoobsluze a vydali se netrpělivě vyhlížet další členku SFK Jetel (konec reklamy), Františku Vrbenskou. Dorazila zrovna na svou přednášku o válečné magii, která byla jako obvykle vynikající. Poté se Jetel ujal stánku s fanziny a zejména Well se Skogenem se jali razantně propagovat nové číslo Neldelasu, v čemž jsem se jim snažil sekundovat. Prodejnost výrazně stoupla, podařilo se doslova ukecat mnoho kolemjdoucích :-) Mezitím se mi neidentifikovatelný objekt slyšící na jméno Eda pokoušel sežrat svačinu.

V podvečer jsme navštívili conanologickou přednášku Nalima Lidochaze, tentokrát na téma Conan umělec. Jelikož to bylo mé první setkání s tímto významným Uzbekem, byl jsem mile překvapen jeho vědeckými zjištěními a erudicí. Dále jsme zavítali na Ríšu Klíčníka, jenž hovořil o sci-fi slangu. Původně vážně míněný námět byl obecenstvem zcela rozmetán a Richard pak v kuloárech nešťastně prohlásil, že nikdy více seriózní přednášku. Následovala tombola. Není nad to, když má člověk dobré přátele - s důvěrou mi předali své lístky a šli na povídání Leonarda Medka. Vyhrál jsem po jednom dárkovém balení pro Skogena, Orma a Wella, pro sebe pochopitelně nic. Inu, jak se říká: pro dobrotu... Orm ještě v nějaké soutěži vyhrál láhev jakési moravské samohonky hrdě do světa hlásající název Whisky. Po jejím ochutnání se dodnes divím, že ještě vidím, mluvím, slyším a dýchám.

Velký úspěch opět zaslouženě sklidila Wellovo večerní pásmo o filmovém Pánu prstenů. Ano, skutečně se ještě najdou mezi námi tací, kteří nejsou o tomto grandiózním projektu vůbec informováni! Jedinou vadou na kráse se stal projektor, jenž usoudiv, že obraz je příliš velký, odmítl promítat horní čtvrtinu fotografií. Ale zaplať Valar aspoň za to.

Noc jsme strávili opět hovorem a společenskými hrami. V neděli už zbýval jediný bod programu - rychlíkem Slovan se přepravit do Prahy. Dracon byl jako obvykle fajn, program patřičně pestrý a zmatků minimum. Tedy - za rok opět v Santonu!

Kajman


To je vše, přátelé