Jetelovy reportáže

Dracon 2001
(7.-9.12.2001, Brno)

Brr, to je zima... Já *** si nevzal rukavice... Na tý dálnici ale fouká... a hele, Well a Iva... no konečně mi někdo zastavuje. Takže s podnikatelem z Karviné jedeme ve třech do Brna na Dracon. Termín tradiční - 7.-9. prosince, místo však nikoli, protože hotel Santon se letos nekoná (z důvodu rekonstrukce a zdražení) a hostitelem akce je poněkud socialistická stavba hotelu v Božetěchově ulici na Králově Poli. Páteční program jsme se rozhodli sabotovat a nahradit ho Jetelí poradou v Dobré čajovně. I přivolali jsme ještě Skogena a Maddi a dobře se poměli. Noc jsme strávili ve Skogením na koleji Družba.

V sobotu jsme usoudili, že nastal čas navštívit con. Vydali jsme se nejprve nakoupit jídlo. Zjistil jsem, že kuřecí šunkový salám se brněnsky zřejmě řekne Junior, neboť přesně tuto nechutnou směs mletých myší jsem dostal (ovšem samozřejmě za cenu patřičné šunkové pochoutky). Grrrrr. Vydali jsme se na tramvaj. Projely tři a ačkoli měly jet ke krpolskému nádraží, na všech se skvěl nápis Vozovna Medlánky. Po půl hodině mrznutí jsem proklel vozovnu Medlánky, ať už je to kdekoli, i s celým okolím, kousek jsme popojeli a zbytek došli pěšky.

U prezence jsem zjistil, že Union Banka se zřejmě neobtěžovala převést mé peníze na účet Draconu, nicméně byv vybaven dokladem o zaplacení, byl jsem vpuštěn. Už nějakou chvíli probíhala přednáška Zdeňka Rampase Memy a my, na níž jsme zjistili, že hlavní sál sousedí s restaurací a je oddělen pouze zašupovacími dveřmi, které sice izolovaly od kuchyně a strávníků vizuálně, nikoli však zvukově, tedy byli jsme oblažováni neustálým přísunem hospodských zvuků. Přednáška samotná nám osvětlila, jak je to vlastně s evolucí a evolučními úspěchy a dozvěděli jsme se, že za všechno nemůže jen čistá genetika, ale právě výše zmíněné memy, ať už to znamená cokoliv. Dále jsem pokračoval nikdy neselhávající Zeměplochou, kde Jan Kantůrek předčítal nové pasáže z Pravdy a Zloděje času a rovněž úžasný text o obchodním spolčení mluvícího kocoura, inteligentních krys a nablblého chlapečka s píšťalkou.

Poté jsem konečně absolvoval svou první přednášku Františka Novotného. Hovořil o střetu civilizací a vyslovil pár znepokojujících tezí o islámu a naší koexistenci s muslimy ("pojídání hamburgerů z nikoho demokrata neudělá"). Když vypukla diskuse, chtěl jsem se přesunout do salonku na Michaela Bronce a jeho Beowulfa, ale zjistil jsem, že dotyčná místnost je silně, opravdu silně poddimenzována a nelze se do ní prostě vecpat. Tedy jsem se potuloval po nerozlehlých prostorách conu, chvíli diskutoval s knihkupcem Keplíkem a když se pár osob ze salonku odplavilo, usadil jsem se tam u zdi na svém spacáku a vyslechl Františku Vrbenskou a její Tvář ďábla. Nastínila několik forem koexistence boha a ďábla (ďábel je bohu podřízen, je jeho rovnocenným protihráčem nebo něco jiného? Kde se vzalo zlo? Může existovat bez dobra? A naopak? A co na to Jan Tleskač?).

Pokračovali jsme Černou čítankou Leonarda Medka, kde jsme s překvapením byli svědky odhalení poživatelných částí díla školou nám úspěšně znechucených klasiků typu Máchy, Čelakovského či Nerudy. Vrcholným zážitkem byly pasáže z Ladislava Klímy (víte, jak zapudíte strašidlo? Stáhnete kalhoty, vyšpulíte na něj zadnici a zařvete: Hohohó, strašidlo, v prdel skoč!). Nakonec oba výše jmenovaní přednášející pokřtili plod své spolupráce, tedy knihu Stín modrého býka. Pomohli jsme zlikvidovat medovinu, makový štrúdl a další dobroty a odsunuli se na probíhající conanologickou šou, tentokrát z Divokého západu. Byla dobrá s jedinou výtkou - kombinací podivných mikrofonů, hluku z hospody a "indiánského" přízvuku nebylo téměř rozumět.

Čímž skončil program, který nás zajímal (na striptýz v režii Klubu Julese Verna jsme se raději ani nepokoušeli dostat), tedy po rozloučení se setrvávajícími přáteli jsme se přemístili do hospůdky Traubka a u šicího stroje pojedli, popili, podiskutovali a nakonec popošli opět na Skogení kolej a prospali se až do neděle.

Dle mého názoru Draconu přestěhování prospělo, ač hlavní sál sousedící s hospodou jest poněkud na pytel, ale jinak nabyl formy spíše příjemného komorního conu, čemuž odpovídaly i pouhé tři stovky návštěvníků. I program (tedy program sobotní, o pátečním nevím) byl velmi kvalitní a neexistence všemi milované tradiční fronty při vstupu a prezenci Draconu rozhodně na kráse neubrala. Tož tak.

Napsal Kajman a doplnil Skogen


To je vše, přátelé