Jetelovy reportáže

Bohemiacon 2002
(31.8.2002, Ústí nad Labem)

Z posledních ročníků tradiční ústecké akce se zdá, že Bohemiacon zatoužil státi se menším a menším, až bude nejmenším na celém světě. Con, jehož první ročník před osmi lety hostil 800 návštěvníků a který v dobách své největší, tedy parconské slávy přivedl do města nad Labem dobrou tisícovku nadšenců, aby jí nabídl bohatý čtyřdenní program a zástup zahraničních hostů; ano, právě tento con se scvrkl do jednoho dne a jediné místnosti.

Tím dnem byla sobota 31.8.2002 a místností Biograf U Libušky, mimořádně příjemné zařízení vybavené sálem s pohodlnými sedačkami a barem. Dorazil jsem s Ivou krátce po zahájení a okamžitě se zamířil osvěžit kávou černou jak bezměsíčná noc: v sále byl sice promítán (vynikající) film (geniálního) Karla Zemana Na kometě, ale já se stále cítil být spíše V posteli. Ani jsem nestačil dopít třetího turka a již se mi rozlepila víčka - a hle, přede mnou seděli drazí spolučlenové z SFK Jetel (Skogen, Wessi, Kajman), plus jistý Egon. Vleklé a nezáživné klubové záležitosti, do nichž jsme jako vždy během pár sekund zabředli, ani v nejmenším nezajímaly Ivu, která se vydala na přednášku Lukáše Sába (bratra Mirka Sába, hlavního organizátora Bohemiaconu, t.č. v nemocnici). Později jsem mírně zalitoval, že jsem tak neučinil též, neboť v závěru se prý diskuse věnovaná Herbertově Duně nelichotivě otřela i o filmového Pána prstenů a nebylo nikoho, kdo by Jacksonovo veledílo hájil. Nu což. Dalším bodem programu měla být přednáška Františky Vrbenské o středověkých legendách, nicméně naplánovat Františce polední přednášku na jednodenní akci konané 100 km od Prahy, přičemž železniční trať mezi Prahou a místem akce má momentálně sníženou průchodnost, je asi stejně rozumné, jako chtít založit velkochov psů, když vlastníte jenom dvě feny. Sterilní. A mrtvé. Prostě to rozumné není.

Františka nedorazila a od zmíněné vnitroklubové diskuse nás tak do sálu vylákala až přednáška Egona Čierného o potížích spojených s vydáváním knih. Rychle jsme své Březňáky dopili a za chvíli již poslouchali zajímavé a dobře podané povídání o tom, co všechno se musí a nesmí stát, aby se shluk písmen dostal z grafomanova šuplete (=výsuvný harddisk) na pulty knihkupectví, o spisovatelské hrdosti a Kulhánkových hromadách mrtvol a o tom, že nejprofesionálnějším autorem je Vlado Ríša, který do svého výtvoru dokázal připsat celou kapitolu jen proto, že pro knihu vybraná obálka s textem původně nijak nesouvisela. Egona Čierného vystřídal Jaroslav Velinský alias Kapitán Kid, jehož přednáška nazvaná Kniha o Atlantýdě byla o všem možném a když nakonec dostála svému názvu, bylo to takřka překvapivé; nemíním to však jako výtku. Pan Velinský sice neustále odbočoval od tématu, nicméně žádná z odboček se nevlekla, ba naopak zpříjemňovala cestu, a po celou hodinu a půl jsem se usmíval nad jeho samozřejmě se tvářící kombinací inteligence a lidovosti. Bylo to mé první neliterární setkání s tímto autorem a doufám, že nikoli poslední.

Zlatým hřebem Bohemiaconu bylo promítání Bergmanova filmu Sedmá pečeť, což je zásadní dílo filmové historie, tisíckrát vykradené, citované a parodované, přesto zdaleka ne každým shlédnuté. Příběh je zasazen do temného středověku, ale vypovídá o temnotě nadčasové, o hledání a nenacházení, o strachu, o pomíjivosti. Rytíř Antonius Block (Max von Sydow) hrající šachy se Smrtí je po právu jedním z nejvýraznějších filmových obrazů všech dob a organizátorům Bohemiaconu bych chtěl za jeho zprostředkování ještě jednou poděkovat. Děkuji.
A to bylo vše. Po gigantickém Euroconu, který letošní léto zahájil, nás v samém konci srpna čekal jakýsi Minicon II: solidní akce, na niž se zřejmě nevyplatí jet přes celou republiku, na kterou však budu jistě nejen já, ale i dalších 34 účastníků vzpomínat v dobrém. Jsem zvědav, co přinesou Bohemiaconu následující ročníky - menší už být nemůže (?), Biograf U Libušky v těchto dnech ukončuje svou činnost, organizátorský tým trpí nedostatkem času.. nezbývá, než vyslovit ono frekventované, vše (ne)řešící slovo: uvidíme.

A pak jsme se my, tj. část SFK Jetel a Egon, vydali tragicky přeplněným vozem na skogenovic zahradu, kde proběhl druhý Aussicon, spočívající v tom, že jsme se nacpali štrůdlem, zelňačkou a těstovinami s žampióny, posedávali na houpačce, tlachali, opíjeli se kakaem a čekali, kdy (či spíše zda) dorazí Galdor, který do Ústí od ranních hodin stopoval. V nočních hodinách se náš služebně nejmladší člen dostavil a vzápětí byl o tento svůj post připraven: Egon zažádal o členství v Jeteli a jeho požadavek byl všemi přítomnými členy schválen; náš sci-fi klub má tedy rovných deset členů. Něco se zmenšuje, něco bují, pokýval moudře dědeček a umřel na rakovinu.

Tož tak.

Well


To je vše, přátelé