Jetelovy reportáže

Avalcon 2000

Pátek 5. května 2000 by se dal nazvat typickým letním dnem. Když jsem tedy kolem třetí odpoledne spolu s Wellem vystupoval z nechutně narvaného motoráčku na chotěbořském nádraží, pot ze mě lil všemi možnými otvory. Proto jsem ani moc nezuřil po zjištění, že do začátku prezenčky mi zbývá ještě hodina a zasedl jsem do nedaleké hospody disponující dobrým pivem a ochotným hospodským. Prodloužený víkend v Chotěboři začínal skvěle.

Asi kolem půl páté již před branami kulturáku postávaly hloučky scifistů lačných vstupu. Po zaplacení třísetkorunového vlezného a nafasování materiálů následovalo obsazení spacího místa v tělocvičně a pak vyhlížení známých, kteří na sebe nenechali dlouho čekat.

Páteční program byl relativně chudý, takže nám po perfektní přednášce Michaela Bronce o pohádkách a po slavnostním zahájení spojeném s promítáním kultovní Kačenky nezbylo než vyrazit do noční Chotěboře a pokusit se najít lokál s přijatelnou dobou provozu. Nakonec jsme ve složení já, Gudrun, Balgain (mimochodem skvělá holka, alespoň pro mě objev tohoto conu), Keplík, Kajman, Well, Blacky, Gror, Surek a dva jeho nezletilé přívěsky zakotvili v místní "kavárně", kde jsme asi tři hodiny strávili v družném hovoru a po vypití úděsného dryáku jménem "Alice" vrátili jsme se do tělocvičny.

V sobotu ráno program začínal besedou s redaktory Fantázie a Dechu draka, kam jsem šel hlavně proto, abych obsadil dobrá místa na následující přednášky - napřed Františka Vrbenská prezentovala své teorie ohledně zabíjení literárních hrdinů a jak se již stalo dobrým zvykem, zařadila se do mého osobního toptenu. Františku vystřídal Ondřej Neff, který patrně po fiasku na Draconu na přednášky zanevřel a uvedl se čtením své nové povídky. Pak přišel jeden z velmi očekávaných bodů programu, a sice Wellův Pán Prstenů na stříbrném plátně. Wellovi se debut vydařil, bylo natřískáno a hlavně promítání traileru vyvolalo bouřlivý ohlas. Další zastaveníčko jsme si naplánovali v zrcadlovém sále, kde zvučily Star Wars. A protože naše žaludky začaly také zvučet, zamířili jsme pojíst do tělocvičny. Hned jak jsme zlikvidovali část svých skrovných zásob, opět jsme nastavili kurs na hlavní sál na "Hon na Lišáka", jeden z příběhů majora Zemana mírně "upravený" pro potřeby fandomu. Celkem sranda.

Tím pro nás oficiální sobotní program skončil a tak jsme se usídlili v tělocvičně a jali jsme se sportovat. Když jsem prokopl nafukovací balónek, se kterým jsme hráli "kung-fotbal", konvertovali jsme na vybiku říznutou s honěnou. Během dvou hodin jsme postupně všichni odpadli s totálně zničenýma nohama, a tak jsme se po koupeli vrátili do kulturáku, mrkli jsme, jak si Gudrun a spol. užívá narozeninové party, kreslili jsme stromy, zpívali znělky dětských seriálů a probírali všechno možné do pozdních nočních hodin.

V neděli zahajovala beseda se spisovateli, která se postupně zvrhla ve velmi zajímavou a ostrou debatu o Internetu - opravdu mě překvapilo, nakolik jsou spisovatelé sci-fi a fantasy zaujatí proti moderním technologiím. Internet zuby nehty bránila jen Františka Vrbenská spolu s Václavem Semerádem, který si tímto u mě velmi šplhnul. Hodinku jsem setrval na Zeměploše a pak rychle na Grorovu přednášku o trpaslících, oproti Elfconu výrazně kratší a záživnější. Ve dvě byl na programu dabing dvou epizod ST: Voyager, a sice "The Voyager Conspiracy" a "Tinker, Tenor, Doctor, Spy" - Holodoktorův výkon (zvláště zpěv modifikované árie) byl nezapomenutelný. Následovalo pokračování loňské přednášky Františky Vrbenské o magických artefaktech (opět fantastické) a po jeho skončení se znovu daboval Star Trek, tentokrát epizoda "Pathfinder". Od osmi byla na programu Miss Avalcon, naprosto nechutně zmanipulovaná, evidentně se rozhodovalo podle Pravdy. Náladu nám spravila až tombola, kde naše skupinka vyhrála hrneček, stínítka do auta a obskurní skleněnou věc ve tvaru fajfky.

Protože Gudrun pořádala u sebe na pokoji malou soukromou party, vytáhli jsme dlouho skrývané lahvinky a dárečky pro Gud k narozeninám a smířili jsme se s tím, že nepůjdeme spát. Během večera se dostavila a svou přítomností nás poctila Františka Vrbenská, později z Trexesa dorazil i Orm. Byla děsná sranda, jedli jsme hrozné věci, pili ještě horší (rum s vodou, osobně jsem nezkoušel).

Asi v sedm ráno párty skončila, všichni jsme dali krátkého šlofíčka a v jednu opustili jsme Chotěboř s pocitem skvěle stráveného víkendu. Já cony prostě miluju.

Poznámka: Jelikož jsem se většinou pohyboval v jisté skupině lidí, slovo "my" v této reportáži znamená sestavu Skogen, Gudrun, Keplík, Balgain, Gror, Well, Kajman, Blacky, samozřejmě s občasnými výpadky - např. Gudrun nebo Keplík se toulali relativně často bez nás...

Skogen


To je vše, přátelé