Jetelovy reportáže

Avalcon 2001
(4.-7.5.2001, Chotěboř)


Uplynul rok a uplynul den a předvečer výročí pražského povstání byl a tehdy na místě, jež zove Chotěboř (ostatně kde jinde, že) se zjevil Václav Pravda. Pozvedl třikrát ruku svou a jeho hlas ticho porušil a tak zahájil další Avalcon, čímž zas o kousek víc nás narušil.

Znalci zajisté již odhalili, že úvod této reportáže je mírnou parafrází textu písně Alison Gross od skupiny Asonance, jejíž hlavní hrdinkou je čarodějka. A tímto obzvláště vypečeným oslím můstkem jsme se elegantně přenesli k tématu pátečního večera - k čarodějnicím.

Zahajoval Groří oblíbenec Zdeněk Žemlička s přednáškou o magii starých Slovanů, zajisté k nemalé radosti MaedhRos, Jetelí odbornice na danou problematiku. Zhruba po deseti minutách nás ale naše žaludky začaly taktně upozorňovat, že by nebylo zcela od věci do nich něco přiložit, i vydali jsme se do nedaleké krčmy jménem Panský dům, kde již další část Jetele toužebně očekávala objednané špagety. Zatímco v centru dění probíhala přednáška Leonarda Medka, my jsme adoptovali právě dorazivšího Galdora a s plnými bachory, čepci, knihami a slezy odklátili jsme se zpět do KD Junior, kde zrovna probíhalo vyhlášení výsledků literární soutěže "Létající koště". Skogen toho tedy využil a skočil si pro diplom, šutr na krk, trošku čehosi divného jménem Bora bora a nějaké to čarodějné bejlí za čtvrté místo. Pak už jsme se pohodlně uvelebili, abychom si mohli pořádně vychutnat "Sestry vlků, dcery měsíce" v podání Františky Vrbenské. Tento již tradičně velmi kvalitní příspěvek k čarodějnické problematice byl shodou okolností posledním bodem oficiálního programu, kterého jsme se v pátek zúčastnili.

V duchu tradice jsme zatoužili po Alici, nyní již legendárním koktejlu ze sirupu, dvou druhů džusů a kondenzovaného mléka, i vyrazili jsme tedy opět do Panského domu, následováni mohutnou skupinou zájemců o tento přelahodný mok. Dobrý skutek v podobě nalezeného a posléze původnímu majiteli navráceného mobilu nám alespoň trošku spravil náladu po zjištění, že Alice není. Vysrkli jsme tedy alespoň trojici absintových ještěrek, další to obskurní koktejl, načež jsme se postupně odsádlili do svých pelíšků.

Lehce před osmou jsme se probudili a po několika nadávkách na adresu bláznů, kteří vstávají tak brzo a tím nás budí jsme opět usnuli. Probuzení číslo dvě již bylo o poznání příjemnější, zvláště proto, že se odehrávalo asi dvě hodiny posléze. Někteří jedinci - rozuměj většina Jetele - vzhledem k nedostatku programu, který by nás nějak kardinálně zaujal, zaútočila na místní prodejny napřed proviantu (to abychom nepošli hlady) a posléze hraček - zde byly zakoupeny plyšové modely divé zvěře, sloužící později k obdarování několika entit, slavících životní jubilea.

Po návratu jsme zhlédli na videu kus Mumie (tedy - kus filmu; mumie v něm obsažená měla všechny tělesné náležitosti). Odpoledne se Skogen ujal stánku, na němž byl k dostání nový Neldelas obklopený archivními Zbraněmi Avalonu, Interkomy a další hodnotnou četbou. Mezitím ještě vyslechl povídání Zdeňka Rampase "Sex, scifi a sociobiologie", což mu připomnělo zajímavou část přednášek z jejich fakulty. Kajman se mezitím vydal na Vladimíra Šlechtu vyprávějícího o své tvorbě, kterou doporučuje devět ze sedmi kajmanů. Následovaly opět debaty v kuloárech a úderem osmé večerní zahájil Well své info o filmovém Pánu prstenů. V tradičně nabitém hlavním sále jsme si vyslechli naše oblíbené fráze o vitálním staříkovi Ianu Holmovi a poté se vydali zhlédnout divadlo v podání Gudrun, Aquily, Jana Kantůrka a dalších. Zmíněný kus by jistě potěšil obrozenecké buditele či mladistvé intelektuály, leč náš dojem byl poněkud rozpačitý. Vyplenili jsme tedy alespoň zbytky erárních pochutin po oslavě Hepy Brzdy a využili jsme tyto na vlastní oslavu roku s Balgain. Z důvodu únavy a dalších viróz jsme se poté odebrali na lože.

V 7.45 jsme se probudili s kletbou na rtech a nadávajíce pořadatelům, kteří zařadili Berenovu prezentaci Elfconu již na osmou, vyrazili jsme tam. Skogen se poté translokoval opět k neofanskému stánku (kde trávil v družné nudě většinu dne), zatímco Kajman se vydal navštívit také něco toho programu, konkrétně Zeměplochu, kde Jan Kantůrek četl svým osobitým způsobem ukázky z nejnovějšího dílu jménem "Pravda" (toto NENÍ narážka na hlavního pořadatele Avalconu!!) a Vlasta Talaš s Richardem Klíčníkem poreferovali o nedávné návštěvě Terryho Pratchetta v Praze. Jako správný antitrekkie poté vyrazil na dabing Voyageru, a jelikož jeho oblíbená hrdinka Seven of Nine zabírala ve všech dílech značný prostor (zvláště když se předklonila:)), byl navýsost spokojen.

V 16.00 si Jetel udělal další zásek do futra co se přednášek týče, neboť Skogen premiérově opustil řady posluchačů a přeběhl na druhou stranu barikády, aby pohovořil o Letopisech Narnie. Na Keplíkovy souboje ve fantasy jsme sice zamířili, leč na chodbě před přednáškovou místností nás upoutal nafukovací balónek a zaujal nás natolik, že jsme strávili plodnou hodinu jeho pohazováním z místa na místo.

Když nás náš nový přítel balónek omrzel, rozhodli jsme se dopřát si něco té robotiky a vydali jsme se tedy svou přítomností oblažit Gudrun a Grora na jejich přednášce srovnávající povídku, román a film "Dvěstěletý člověk". Robotickou kráskou z filmových ukázek ale Kajman zanedlouho pohrdl a rozhodl se ji zaměnit za silikonová pole Seven of Nine na dalším dabingu Voyageru. Ještě před dalším programem jsme pak stačili obšťastnit výše zmíněnými plyšovými zrůdami dvojčata Andreu a Moniku, abychom tak uctili jejich narozenin. Na soutěži Miss Avalcon, kterou nejlépe vystihují výrazy jako "zcela dementní", "vrcholně trapné" a "ještě blbější, než jsme čekali" jsme vydrželi až do konce jen proto, že mezi účastnicemi onoho obskurního spektáklu se vyskytovala právě i naše oblíbená dvojčata.

Někdy v této době se také Wellovi konečně podařilo oběhnout všechny členy Jetele, čímž byla do našich řad přijata posila jménem Iva, v poslední době viděná hlavně ve velmi těsné blízkosti výše zmíněného Wella. Tímto bylo oficiálnímu programu učiněno zadost a my se odsunuli na Gudlíčí pokoj na již tradiční room (no, spíš rum) párty.

Noc byla divoká. Tedy... v rámci mezí. Rychlé špunty odstartovaly nevázané veselí, kterému Keplík i Beren brzy podlehli, ale my ostatní jsme se bavili doslova bohémsky. Lampárna u Wessiho nás zásobovala panáky čehosi strašně divného (ano, i na rum s vodou došlo:)), Skogen převzal funkci alkoholové jímky po Wellovi, který kdesi Ivu zřejmě zasvěcoval do tajných iniciačních obřadů, Tinúviel klasicky šílela a Gror se šklebil. Zkrátka oslava, jak má být. Spát jsme šli něco před šestou.

Jelikož nějaký úchyla z řad pořadatelů požadoval, aby v osm ráno byla tělocvična již vyklizená, nezbylo nám nic jiného, než se sbalit a jít bivakovat do Junioru. Většina si ještě dala menšího šlofíčka na chodbě a ti odolnější na videu se zaujetím sledovali, kterak se Ládínek Smolíků pachtí na různých podezřelých planetách. Když odbila jedenáctá, sešli se všichni ti, kdo dosud neodjeli, na tradičním "O conu po conu", kde Vašek celé conání shrnul, poděkoval nám, pozval nás za rok na Eurocon a rozloučil se s námi. I co nám zbývalo - sebrali jsme svých pět švestek a společně s Melkorem, který Kajmana požádal o azyl, jsme vyrazili na chatu do nepříliš vzdáleného Vystrkova, kde si ti šťastnější užívali až do středečního prosluněného rána.

Nojo, no, už je to tak. Už jsme zase o rok starší, další Avalcon je za námi. A musíme přiznat, ze tento Avalcon zůstal věrný své tradici - pohodové prostředí, rodinná atmosféra (i když 499 návštěvníků, to už je sakra velká rodina:)), fantastický bufík, letos navíc s božským štrůdlem paní Pravdové, nekončící hovory v kuloárech... Zkrátka, kdo nebyl, prohloupil. Tak.

Kajman & Skogen


To je vše, přátelé