Jetelovy reportáže

AussiCon 2000

V pondělí 14.8.2000 se slunce vyhouplo nad obzor obzvláště brzo a jeho paprsky byly toho dne bodavější a žhavější, než by bylo záhodno. "Což se nikdy neunavíš, proklatá koule?," zavrčel jsem směrem, kterým jsem tušil sluneční vůz a zaklapl budík, jenž mne vytrhl ze snění. Odpočatý jsem příliš nebyl, vždyť jsem celý předchozí večer společně se Skogenem dával dohromady první číslo Neldelasu, zařizoval tiskárnu na jeho vytištění a další věci, týkající se AussiConu.

Ach ano, AussiCon - snad by bylo dobré, vysvětlit toto obskurní slovo věci neznalým. Kdysi dávno, ještě před započetím prázdnin, jsme společně se Skogenem pozvali hrstku přátel do Ústí nad Labem, tohoto krásného města známého v Germánii pod názvem Aussig, abychom společně popili medoviny a strávili v debatách několik dnů před BohemiaConem. Hrstka přátel se ukázala být hrstí, k popíjení medoviny bylo přidáno i několik přednášek a zpestření rozličného charakteru a toto všechno se mělo udát od pondělního odpoledne až do čtvrteční noci u Skogenů na zahradě.

Jedním ze zpestření v programu bylo i oficiální založení SFK Jetel, jehož čtyři členové se teprve na AussiConu sešli v plném počtu a dva z nich (Maddi a Balgain) se do té doby ani neviděli. Bylo naším úmyslem pojmout celou záležitost velkolepě a zvolání "Hle, Jeteli, jsi založen!" doplnit o předvedení klubových triček, prvního čísla fanzinu Neldelas (což, jak jsme se domnívali, je v řeči elfů "Trojlístek", tedy jetel; není) a klubových WWW stránek.

Trička už byla kupodivu hotová, zhotovená před dobrým týdnem v poměrně obstojné kvalitě. Pravda, nic není dokonalé: Loga na obou stranách trika byla pouze nažehlená a ještě teď se bojím, co s nimi provede pračka. Navíc bylo malé logo na přední straně, situované na levou část hrudi, nažehleno snad až příliš vlevo a zprvu mezi námi dokonce zavládla obava, zda nebude na bujných dívčích tvarech čitelné pouze ze strany.

Podobné problémy byly i s aussiconskými plackami, které už také čekaly na mém stole připravené k označkování účastníků conu. Když jsem majiteli jistého ústeckého copy studia předložil na své vlastní tiskárně vytištěné zadání, sdělil mi, že obrázek v digitální podobě, donesený na disketě, by byl vhodnější. Že prý mají mnohem výkonnější tiskárny a placky pak budou čitelnější a oku více lahodící. Zařídil jsem se tedy podle jeho rady a později se jen marně domýšlel, proč mi ten dobrý člověk lhal, když jsem zřel placky tištěné zřejmě tím nejúspornějším dostupným módem.
Víte, kdybych nebyl tak laskavý, zakopal bych pod práh onoho copy studia shnilé vejce černé slepice a do týdne by majiteli slezla kůže, všechny zaměstnance by uštknuli malí jedovatí hadi a celé to místo by bylo spáleno ďábelským ohněm až k základům. Ale že jsem tak plný odpuštění a lásky, jen jsem pokýval hlavou a trochu se zašklebil, aniž by mne něco tak hrozného vůbec napadlo...

Představa, že bychom mohli zprovoznit naše WWW stránky současně se zahájením AussiConu byla krutě rozmetána poté, co jsem dva dny před začátkem conu zjistil, že mi spadl disk a všechna data jsou nenávratně ztracena. Fanzin jsme v horečném tempu dávali dohromady v neděli večer a samotný tisk měl proběhnout až v pondělí ráno, čímž se opět vracím tam, odkud jsem začal...

Po probuzení jsem zamířil do jisté kanceláře k jistému počítači, který byl narozdíl od mého funkční a který měl k sobě připojenou poměrně sympatickou tiskárnu. Během několika chvil jsem zjistil, že na počítači není nainstalován Word, v němž byl celý Neldelas zhotoven (ano, jsou jistě lepší programy k těmto účelům, víme to, děkujeme), a že WordPad vytváří z pečlivě připraveného dokumentu něco velmi pocuchaného, tak trochu naruby a každou chvíli hrozícího výbuchem. Následovaly telefonáty, shánění Wordu, instalace Wordu, několik restartů Windowsů a letmý pohled na hodinky, který mě ujistil, že odchytávání prvních účastníků rozhodně nebudu přítomen. Zatímco Skogen z nádraží vyzvedával Grora, Gudrun a Keplíka, já se jen nepřítomně usmíval nad tiskárnou, která vtahovala papír jinak než měla a ničila plody předchozí práce. Štěstěna na sebe zkrátka vzala podobu potměšilého skřeta a nezbylo než zatnout zuby a táhnout.

Když jsem, všecek utahaný a o několik hodin později oproti původnímu plánu, dorazil na Lidické náměstí, už tam čekal Skogen i s Keplíkem a našimi drahými členy SFK Kalibán, které jsem jmenoval výše. A pak už se věci začaly více či méně dařit a lidé se pomalu, ale jistě počali hromadit na Skogenovic pozemku; Štěstěna-skřet se se mnou pochopitelně nezapomněla stylově rozloučit a vypnula proud napájející trolejbusy, zrovna když jsem ze zahrady vyrážel na nádraží Ústí-Západ uvítat Berena s PaulManem. Nemusím snad dodávat, že ve chvíli, kdy jsem potem zcela promočený doběhl k nádraží, se trolejbusy opět rozjely. To už se nedalo brát jinak než s humorem a tak jsem uvítal drahé Elfcoňáky s širokým úsměvem a zpocenou náručí.

Kolem čtvrté odpolední už se na zahradě nacházela následující individua: Balgain, Gror, Gudrun, Keplík, Kajman, Beren, PaulMan, MaedhRos (která nás všechny zaskočila novým účesem) a moje a Skogenova maličkost. Zahájení kupodivu proběhlo tak, jak mělo. Nejprve jsme se pochlubili tím, že narozdíl od jiných conů rozdáme každému ne jednu, ale hned tři placky, nečež jsme účastníkům naservírovali bramborové placky Made in KMB (Kuchyně mojí babičky - tímto jí děkuji). Neldelasy byly rovněž rozhozeny a poté, co jsme chvíli pozorovali čtoucí a mlaskající kamarády, jsme se vytasili s něčím výjimečně nechutným - labskou vodou, které se musel každý účastník conu napít, aby se symbolicky stal občanem města Ústí. Vzhledem k tomu, že krom mě a Grora nikdo nevěděl, že právě rozlévaná labská voda je Skogenovým kulinářským výtvorem z vody, džusu, piva, mléka, majoránky a Skogenví čeho ještě, bylo o zábavu postaráno. Gudrun, která nám zarytě znovu a znovu opakovala, že to pít nebude, že četla statistiky o složení labské vody a že jsme pěkný prasata, se takto zasloužila o jeden z nejhezčích momentů celého conu :)
Nakonec se napili skutečně všichni, kterážto odvaha byla oceněna pravými, nejedlými aussiconskými plackami vyrobenými v onom dnes již bohužel neexistujícím copy studiu (prý vyhořelo, nebo co).

A pak se conalo a veselilo... časem naše řady rozšířila Františka Vrbenská a překvapivě i Wulf, který musel odložit plánovanou cestu do Bulharska. Naopak Balgain nás musela už ve středu opustit z důvodů osobních a závažných. Dály se na AussiConu všelijaké věci - přednášky o slovanské mytologii, o hudbě ve fantasy filmech, o vzniku Elfconu... Celodenní výlet po krásném okolí Ústí všichni přežili ve zdraví, návštěva restaurace i čajovny proběhla v naprosté pohodě, Gudrun jako kuchařka excelovala. I večery u ohně, strávené opékáním různých jedlých věcí a zpěvem, podepřeným zvukem Kajmanovy a PaulManovy kytary, byly podle mě velmi vydařené. Ale ať soudí jiní, nakolik se program vyvedl a jaké pocity v nich AussiCon zanechal, já jen mohu jako jeden z pořadatelů konstatovat relativní spokojenost a znovu všem zúčastněným poděkovat za jejich příspěvky do programu i jejich pouhou přítomnost. Děkuji.

Dny běžely a náhle tu byla akce větší, zaběhnutější a veřejnější než nějaký AussiCon:

Bohemiacon 2000

Když ve středu přijela na AussiCon Františka, vyrazila mi dech sdělením, že viděla program BohemiaConu a že už se těší na moji sobotní přednášku. Tak nějak jsem předpokládal, že pokud mi na moji opakovanou nabídku přednášky o natáčení Pána prstenů nebylo ani necelý týden před počátkem conu odpovězeno, není zájem a já se nemusím o nic starat. Opak byl pravdou a já se musel starat setsakramentsky, pokud jsem s přednáškou nechtěl praštit, a to jsem přece jenom nechtěl.

Ve čtvrtek odpoledne se celé osazenstvo AussiConu vydalo zaregistrovat se na BohemiaCon a při té příležitosti jsem od Mirka Sába vyzjistil, že moje přednáška je skutečně na programu (proč by tam být neměla, že?) a že budu mít k dispozici počítač. Zatímco v pátek ráno ještě mnozí zařezávali, vyrazil jsem po slabých třech hodinách spaní k nejbližšímu počítadlu s napojením na Internet a výpalníkem, udělal si přibližnou osnovu přednášky, stáhl z Internetu materiály, vysmažil jen na CD a konečně se vydal do prostor ústecké pedagogické fakulty, kde se BohemiaCon odehrával. Do víru conání jsem se vrhl společně se Skogenem, když jsme před (údajně velmi vydařenou) přednáškou Adama Šnobla a Lucie Lukačovičové o věštění dali přednost hudebněfilmovému kvízu a společnými silami v něm zvítězili. Filmová hudba je sice mým koníčkem, ale některé doplňující otázky byly spíše Skogenovým šálkem kávy - jestlipak víte, jak se správně botanicky jmenuje "babské ucho"? :)

Během odpoledne dorazili další přátelé, Pavouk a sami rytíři Tardoru, tj. pan Dutoron a paní Maisi a Nildorwen. I Amarth se vyskytl, na což jsme všichni reagovali pokřikem "Podívejte, to je ale srandovní hora!" (poznámka: pro pochopení je nutná znalost Pána prstenů od Gothmog Bros. a Amarthova zevnějšku :))

Na slavnostním zahájení Mirek Sábo mj. představil hlavního hosta conu. Tím nebyl Brian Lumley, o němž se v souvislosti s letošním BohemiaConem poměrně dlouho mluvilo, ale Susan Schwartz, německá autorka příběhů Perryho Rhodana. Perry Rhodan je pro mě synonymem "vlakového" čtení, tj. sériově vyráběné dobrodružné literatury mizivé kvality, takže jsem z přítomnosti paní Schwartzové nebyl nijak odvázaný. Po pravdě řečeno, docela rád bych věděl, jak velká část publika odvázaná byla, či jevila vůbec nějaké známky potěšení.

Páteční večer dále zahrnoval dvě velmi dobré přednášky: Františka Vrbenská sklidila se svým povídáním o bojovnicích a ženských hrdinkách vůbec zasloužený aplaus (viz libovolná předchozí reportáž z některé Františčiny přednášky - jen bych znovu opakoval ty samé superlativy :)) a po ní nastoupil Leonard Medek s dobře připraveným povídáním o upírech. Večer končil velmi zajímavě, když po mě a Skogenovi coby ústečácích požadovalo asi dvacet lidí, abychom je dovedli do nejbližší otevřené hospody. Všechno dobře dopadlo a nakonec jsme se my, aussiconští, na Skogenovic zahradě opět sešli a ulehli ke spánku.

Sobota zaťukala na okna zapařeného domku a my se, tento týden už popáté, vysoukali ze spacáků a přáli si dobré ráno, přestože bylo hnusně a slunce pražilo jak forma na vafle. Dorazili jsme právě na začátek Popravčího doupěte, což byla podivná záležitost organizovaná Cyrilem Bromem. Její hlavní devizou byla improvizace, která se ovšem ukázala být i kamenem úrazu. Původní idea spočívala v tom, že diváci napíší na lístečky co nejobskurnější postavy pro RPG, družina (ne)herců si charaktery vylosuje a sehraje taškařici. Výsledek byl podle mě bohužel nemastný neslaný, humor nepříliš humorný a nebýt housenky, tak se snad ani nezasměju (tímto děkuji housence). Pravda, dohru mělo Popravčí doupě zábavnou - Cyril Brom, který po celou dobu hraní usrkával coby kouzelný dědeček rum, sebou praštil na chodbě a musel být odtažen na vzduch.

Navštívil jsem i povídání Václava Pravdy o Fandomu a bylo to povídání zajímavé, přestože většinu už jsem znal z doby dřívější. V následujících hodinách mi uniklo několik zajímavých přednášek (včetně jedné Františčiny), neboť jsem se plně zabýval přednáškou vlastní, kupodivu poměrně hojně navštívenou. Počítač k mému úžasu nakonec přeci jen dorazil (i když s půlhodinovým zpožděním) a někteří lidé se o mém povídání vyjádřili pozitivně, což mne pochopitelně potěšilo. Tímto děkuji všem, kdo byli ochotni se v té malé, vydýchané učebně dusit a poslouchat mě :)

A pak už kupodivu BohemiaCon končil, neboť zlatý hřeb programu, kterým měla být předpremiéra nejnovějšího Verhoevenova filmu Hollow Man, naneštěstí odpadl, a tak zbývalo už jen několik lákadel. Po velmi zajímavém povídání o Euroconu 2002, jenž se bude konat v Chotěboři, debatě s paní Schwartzovou, o kterou jsem z důvodů výše uvedených nejevil zájem a po tombole, v níž o zábavu nebyla díky moderujícímu Fredu Velinskému nouze, nezbývalo než jít domů. Podivné - už dlouho jsem nezažil con, z něhož bych odcházel před půlnocí pro nedostatek zajímavého programu. Ale na zahradě jsme si užili poslední společný večer výborně, neb kytary a sborový zpěv nikdy nezklamou. A tak sobotní nocí zněly tóny písní Krylových, lidových i budovatelských a my se loučili mezi sebou navzájem i s končícím conáním.

V neděli jsme navštívili už jen oblíbený pořad O conu po conu, v němž Mirek Sábo zdůvodnil příčinu všech nezdarů a chyb doprovázejících BohemiaCon, a bylo to zdůvodnění tak bravurně a upřímně podané, že mu snad nikdo nemohl mít nic za zlé. Ostatně, teď už také vím, že pořádání conu je skutečná dřina, odříkání, tvrdá práce a především boj se Štěstěnou, tou děvkou nevěrnou.. :)

Zazněla také zajímavá čísla - návštěvníků bylo pouze cca 350, což je znatelný pokles oproti letům minulým a oproti očekávání pořadatelů. Že by snad lidé ztráceli o velké cony zájem? Nebo se o letošním BohemiaConu málo vědělo? Bůhví... každopádně mohu s čistým svědomím prohlásit, že BohemiaCon 2000, ač nikterak úžasný a dost možná nejslabší v dosavadní bohemiaconské tradici, byl kvalitní con. Kdo na něm nebyl, ochudil se o několik výborných přednášek a samozřejmě také o setkání s výbornými lidmi.

Tož tak.

Well


To je vše, přátelé