Recenze z Jetele

Černočerná tma


Pitch Black, USA 2000, 108 minut
Režie: David N. Twohy
Scénář: Jim Wheat, Ken Wheat
Hrají: Radha Mitchell, Cole Hauser, Vin Diesel
Hudba: Graeme Revell

Vesmírná loď se elegantně šine prostorem a její stříbřité tělo s bezpočtem různých výstupků a vyvýšenin proplouvá kolem kamery. Tento první záběr filmu Černočerná tma (Pitch Black) přinutí byť jen minimálně zkušeného diváka povzdechnout si nad hrozivým nedostatkem originality v současných filmech. "Další tupá kopie Vetřelce," zní rozsudek, který se však ukáže být unáhleným a nesprávným.

V následujících momentech se seznámíme se situací na palubě lodi, která převáží lidi ve stavu hybernace vesmírnými dálavami. Mezi cestujícími je i konečně lapený zločinec Riddick, jeho lapitel Johns, muslimský kněz Imam se svými třemi syny a další pestrá směs. Ticho panující ve spící lodi je náhle přerušeno řevem trhaného železa a jekotem poplašných systémů, pilotka Fry a kapitán lodi se probouzí do hrozné reality - loď na cosi v mezihvězdném prostoru krutě narazila a právě se v posledním tažení řítí vstříc nejbližší planetě s dýchatelnou atmosférou. Fry se, hnána sebezáchovným pudem, pokusí obětovat celou záďovou sekci s cestujícími, jen aby mohla natočit padající loď do únosného úhlu; kapitán jí to však znemožní. Během pár chvil je po všem, trosky lodi jsou rozházeny po rozpálených dunách, které pouštní planetu pokrývají, kapitán v bolestech umírá, hrstka přeživších cestujících se potácí z hybernačních kójí a děkuje zmatené Fry za záchranu života.

Už v tento moment je diváku jasné, že film je co do barevného ladění dosti neotřelý. Jednak kameraman pro navození "prosluněného" pocitu zvolil zajímavou techniku, která protěžuje žlutou a její odstíny. Druhak je zde nečekaná nečernobílost postav. Žádnou z nich nelze označit za hlavního bezchybného klaďase, skoro všechny projdou určitým vývojem a není na první pohled jasné, kdo nakonec přežije a kdo ne... a z jakých důvodů že se to vlastně bude umírat?

Ukázalo se, že planeta, na které se ztroskotanci ocitli, má tři slunce, která zaručují nepřetržitý den a značné vedro. Když zanedlouho našli opuštěnou osadu, kde se nacházela jak funkční studna, tak zprovoznitelný raketoplán, štěstí se zdálo být na jejich straně. Objevili však ještě něco: Žravé potvory žijící v podzemí rozpálené planety. Zrůdy se štítily světla, takže čeho se na povrchu bát? Ale pak přišlo to nejzajímavější zjištění: Jednou za X let se tři slunce a planeta dostanou do tak šikovné vzájemné polohy, že nastane dlouhé úplné zatmění. A oněch X let od poslední tmy uběhlo právě... teď! To je ale náhodička!

Během chvíle se žlutooranžové ladění filmu změní v hrátky s černou, ale vizuální hody pokračují a gradují, když tisíce létajících příšer vylétají za vůní lidské krve. Videoklipová režie a střih, originálně pojaté pohledy z očí potvor i ze speciálně upravených kukadel zločince-který-se-stává-hrdinou, dobře navržené a počítačem vymodelované pažery, obstojná nerušivá hudba, až úsměvně tvrďácké Riddickovy hlášky... to všechno přispívá k výborné akční pohodě, kterou si divák při sledování Černočerné tmy užije. Mezi herci byste marně hledali jedinou známější tvář, ale všechny herecké výkony jsou solidní a nikdo zbytečně nepřehrává. A jak již bylo řečeno, není vůbec snadné uhodnout, komu z trosečníků se nakonec podaří uniknout ostrým kusadlům a odletět vstříc (doslova) světlým zítřkům.

Černočerná tma je výborné béčko, které milovníky akční sci-fi jistě potěší. Režisér David N. Twohy, který je mimochodem podepsaný pod scénáři Uprchlíka či Vodního světa, je bezesporu nadaný řemeslník. V Černočerné tmě se nesnaží vytvořit milník žánru, ani přehnaně neopisuje od klasiků, v několika bodech je dokonce překvapivě originální a vyplácí se mu to. Jen tak dál...

Hodnocení: 7/10

Well


To je vše, přátelé