Recenze z Jetele

Dračí doupě


Dungeons & Dragons, USA 2000, 107 minut
Režie: Courtney Solomon
Scénář: Topper Lilien, Carroll Cartwright
Hrají: Justin Whalin, Jeremy Irons, Bruce Payne, Thora Birch
Hudba: Justin Caine Burnett

Světla v sále zhasínají, začíná hrát monumentální hudba a na plátně se objevují husté mléčně bílé mraky. Následuje průlet nad krajinou, přičemž z reproduktorů hřímá hluboký hlas, sdělující nám cosi o politicko-sociální situaci Izmerského císařství, bla bla bla, ejhle, kopie Karlova mostu, no fuj, to je ale ošklivě počítačovej barák, kde já jsem něco podobnýho už viděl? Aha, Star Wars - Epizoda 1, a teď do sklepení, hele, drak, jů, von ho ten zlej mág skřípnul dveřma, samá počítačová krev, no tohle, vona zapaluje řeku! Aneb vítejte do světa Dungeons & Dragons.

Zhruba někdy před rokem se jednomu maniakovi jménem Courtney Solomon konečně splnil jeho dlouholetý sen - sehnal někoho, kdo mu zaplatí film podle slavné hry na hrdiny Dungeons & Dragons, na který si kdysi dávno (tuším že tomu bude něco kolem deseti let) koupil práva. A tak se tento nadšený zelenáč vrhl do výroby gigantického fantasy spektáklu, který zastíní i ty největší trháky poslední doby. Tedy... který měl zastínit. Někde na cestě od ambiciózní vize k finálnímu produktu se vloudila chybka. A nebyla sama...

Tak za prvé - příběh. Od filmu na motivy her na hrdiny sice nikdo nějaké dějové ultrazvraty asi nečekal, ale autoři se přece jen mohli trošku oprostit od linearity typického RPG dobrodružství. Ostatně posuďte sami - máme zlého mága Profiona, který chce zničit hodnou císařovnu Savinu. ta potřebuje pomoc, nejlépe ve formě mocného artefaktu ovládajícího rudé draky. Dále máme dva zloděje, Ridleyho a Snailse, kteří se zcela náhodou přichomýtnou k tomu, jak mágův zlý poskok Damodar zabíjí moudrého rádce mladé císařovny, který má mapu k artefaktu, a kdo je další? No přece mladá kouzelnice Marina, rádcova asistentka, které umírající šéf předá mapu a pošle ji onen předmět hledat. A asi byste nečekali, že se dá dohromady právě s výše zmíněnými zlodějíčky, že? Tak fajn, máme základ grupy, ale pořád je to málo. Co tedy zakopnout po cestě o trpaslíka Elwooda, který nás zachrání před naštvaným Damodarem? No, tak už jsme skoro všichni, ještě nám chybí elf hraničář, ale to se taky vyřeší, po naší stopě již se plíží stopařka Norda, stačí jí vysvětlit, že ten zlý je Damodara jeho šéfík Profion a jsme komplet. Ovšem, potřebujeme klíč ke kobce s artefaktem, ten je ve zlodějské gildě, tak hurá tam, padouchy máme za patama, bude vzrůšo... A tak dál až do šťastného konce.

Za druhé - herci. Nebo v tomto případě spíš neherci. Jediný, kdo se o něco snaží - a že se snaží velmi dobře - je Jeremy Irons coby Profion, jeho šílené přehrávání kupodivu do filmu skvěle zapadá a má své kouzlo. Perfektní je potom už jen Richard O´Brien v pidiroličce šéfa zlodějské gildy, ostatní stojí slušně řečeno za prd. Justin Whalin jako Ridley je nevýrazný až hanba, herecký idol Marlona Wayanse - hraje Snailse - je zřejmě Chris Tucker z Pátého elementu, takže se můžeme celou dobu co je naživu kochat jeho kňouravým dementním blábolením, Jar Jar hadr, Zoe McLellan (Marina) většinou jen stojí jako tvrdé ypsilon, pokud tedy zrovna hystericky neječí, a Bruce Payne jakožto Damodar se zmůže jen na pár rádobyzlých ksichtů a tvrďácké řeči. A císařovna Savina, kterou si střihla Thora Birch, proslavená Americkou krásou, celých deset minut co je na plátně působí dojmem pětileté holčičky, recitující namemorovanou básničku bez sebemenšího náznaku herectví.

Za třetí - postavy, masky, kostýmy. Skupina hrdinů je zcela typicky pro RPG složená z archetypů, dobrá, tak to bývá. Máme zloděje Ridleyho, ten ještě ujde. Zato druhý zloděj, "veselý černoušek" v beranici, neustále něco pseudokomicky žvatlá, "děsně nenápadně" krade, dělá ksichty a vůbec se chová jako idiot, naštěstí někde v půlce filmu chcípne, takže je pak od něj pokoj. Trpaslík je taky případ sám pro sebe, hlavně proto, že měří metr osmdesát, rovněž se chová jako debil a své nepřátele likviduje tak, že je plácá svou sekerou naplocho. Marina je relativně v pohodě, až na to, že za celý film prskne jen asi dva čadíky, což je na kouzelnici málo, většinou jen postává za bukem a přeje si, aby to Ridley přežil. Elfka Norda zase jako by z ucha vypadla Tuvokovi z Voyageru, a navíc je neustále zakovaná v plechovém korzetu, což jí musí působit nesmírné potíže při jakékoliv jiné formě pohybu než je chůze. Císařovna Savina je naprosto sprostě obšlehnutá Amidala z Epizody 1, akorát na make-up jí už nezbylo, tak se musí celým filmem probíjet se svým originálně nevýrazným obličejíčkem. Kde maskéři naopak mejkapem nešetřili je Damodar. Proč má ten blb modrou rtěnku fakt netuším, a když mu v pokročilé fázi filmu vlivem strašné kletby zrudnou uši, je barevnější než zadek paviána. Za zmínku stojí také Damodarova garda, vyznačující se tím, že mají na svých slušivých rudých oblečcích našité plechové formy na bábovky, k sežrání je také fialová tříoká zrůda, která jako by vypadla z televizního Sindibáda. Co se mi hodně líbilo byly masky orků, ale ti se vždy jen mihnou, takže chyby rozhodně nevyváží.

Za čtvrté - výprava a triky. Já vím, za těch pár miliónů, co měl pan Solomon k dispozici toho moc pořídit nejde, ale přece jen se mohli snažit trošku víc. Z průletů nad městem čiší jednak Epizoda 1 (k čemuž se režisér hrdě hlásí), druhak počítače. Je moc hezké, že ve filmu uvidíme potvůrky typu beholder nebo draci, ale když tito vypadají, jako by utekli z pět let staré počítačové hry, je to problém. A problém nabývá na velikosti, když na počítačové animaci stojí závěrečná sekvence souboje draků. Rovněž na elfím paneláku je vidět, jak je nakreslený. Ale aspoň ve filmu uvidíme hezké exteriéry a interiéry, které nám nejednou přijdou velmi známé - Profionova pracovna je ve skutečnosti kutnohorská kostnice, škola magie a palác vám možná připomenou pražské pamětihodnosti a Damodarův hrad se až podezřele podobá zřícenině Rábí. Pro amíky to má možná punc exotiky, ale našinec si nad "filmově pohádkovou" krajinou nezavzdychá, když ji má za oknem.

Co dodat závěrem? Ač to tak nevypadá, nepřišel mi ten film zase tak strašný, jak jsem očekával. Jo, má hnusný počítačový draky, herci a herky nestojí až na pár vyjímek za nic, ale ten film má prostě něco do sebe. Možná je to nedostatkem fantasy filmů nebo už jsem z těch počítačových RPG totálně zblbnul, ale bavil jsem se celkem dobře. Řekněme tedy, že Dračí doupě je určeno pro velmi specifické publikum, které si najde "to svoje" a... ostatní raději ruce pryč:)

Hodnocení: 4/10

Skogen


To je vše, přátelé