Recenze z Jetele

Bratrstvo vlků - hon na bestii
(…aneb, když slátanina, tak pořádná, když krve, tak hodně, když Mohawk, tak kung-fu a když do kina, pak Bratrstvo vlků není vlastně úplně nejhorší volba…)


Le pacte des loups, Francie 2001, 142 minut
Režie: Christophe Gans
Scénář: Stéphane Cabel, Christophe Gans
Hrají: Samuel Le Bihan, Vincent Cassel, Mark Dacascos
Hudba: Joseph LoDuca

Píše se rok 1766, ve Francii vládne Ludvík XV. a kraji Gévaudan vládne navíc už po dvě dlouhá léta teror v podobě nelítostné bestie zabíjející a mrzačící především ženy a děti. Nikdo neví, kdy a kde znovu zaútočí a zdá se, že snad ani nejde o obyčejné zvíře z masa a kostí. Do Gévaudanu tedy z pověření krále přijíždí rytíř Grégoire de Fronsac, přírodozpytec a cestovatel. Jeho úkolem je pomoci s likvidací zvířete, poté je vycpat a se vší slávou přivézt do Paříže. S ním přijíždí i jeho z Ameriky importovaný pokrevní bratr Mani, indián z kmene Mohawků.

I pouštějí se společně do pátrání, zjišťují řadu podivných věcí a poznávají řadu ještě podivnějších lidí. V kraji se vyskytuje nemálo podezřelých osob, a to jak v řadách nižších společenských vrstev, tak mezi zástupci vyšších kruhů. Celá věc se zamotává čím dál víc a šelma je podle všeho nepolapitelná a nezranitelná. Jediné, co se o ní dá s jistotou říci, je, že nejde v žádném případě o vlka, ačkoli nejedna vlivná osoba by byla raději, kdyby se mezi lidmi věřilo, že nic horšího, než vlk, za tím vším není. Navíc se zdá, že zvíře neřádí jen tak, jak mu příroda zavelí, ale že má pána a je pouhým nástrojem v jeho rukou. Kdo to je, jaké cíle sleduje a (v neposlední řadě) co je bestie vůbec zač, to ví zřejmě jen bůh (nebo ďábel) a s největší pravděpodobností i některý nebo někteří z obyvatel Gévaudanu. De Fronsac, Mani a jejich místní spojenec, mladý pán d'Apcher, mají rozhodně o zábavu a o práci postaráno.

Působí to zamotaně? Klid. Vaše mozkové závity se určitě nepřehřejí. Ačkoli na počátku se to celé tváří záhadně a tajemně, záhada nepotrvá zas tak dlouho. Nemělo by vám činit potíže udělat si celkem ucelený obrázek o dost dřív, než to zvládne rytíř de Fronsac. A jelikož de Fronsac není žádný prosťáček, taky to poskládá dohromady už před koncem. Následuje pouze finále. (Ale velkolepé finále.) Bratrstvo vlků není oním druhem filmu, kde autor vodí diváka celou dobu nenápadně za nos, aby mu v závěru uštědřil do řečeného výčnělku pořádnou ránu s vítězoslavným pokřikem: "Chá, dostal jsem tě…!" Pravda, chvílemi, a to hlavně zpočátku a v první polovině, se snaží si na takový film hrát, ale později na podobné snahy rezignuje a spíš než podle hesla "Nikomu a ničemu nevěř a svým čivám věř ze všeho nejméně…" odsýpá v duchu přísloví "Chytrému napověz…". Nápovědy jsou četné a dostatečně výmluvné (ačkoli si nejsem jistá, jestli to byl záměr nebo ne) a hloupý budiž v závěru trknut. Značně předvídatelný je ostatně nejen děj, ale i jednotlivé postavy. Většina jako by měla od začátku na čele napsáno, co jsou zač a jak to s nimi dopadne…

Honem ale dodávám, že zas tak blbý, jak by se mohlo po přečtení předchozího odstavce zdát, ten příběh není. Málokdy mě sice něčím překvapil a hrdinové mě překvapovali ještě méně, ale kupodivu mi to nezabránilo v tom, abych si celý film vychutnala přímo královsky. Svůj účel - tedy na pár desítek minut zaujmout a především pobavit - plní na výbornou. A pokud jde o samotnou šelmu, její původ a skutečnou "totožnost", musím scénáristům Gansovi a Cabelovi přiznat, že jejich teorie je sice poněkud divoká, ale rozhodně zajímavá a nápaditá. To, že zápletku divák rozmotá o něco dříve, než zřejmě autoři zamýšleli, nemění nic na tom, že i tak si ji lze užít a ocenit ji. A to, že hrdinové nevynikají originalitou, ani složitou psychologií, neznamená, že jsou nezajímaví. Lze jim držet pěsti a mít je rád oním prostým způsobem, jakým jsme coby děti milovali Vinnetoua, Robina Hooda nebo třeba tři (vlastně čtyři) mušketýry. Což není zas tak málo.

Bratrstvo vlků je ale hlavně a především ohromná podívaná. Forma tu vítězí nad obsahem na celé čáře a upřímně řečeno, je právě tak dobrým důvodem, proč na tenhle film jít, jako může být pro někoho důvodem, proč na něj nejít. Jde totiž o šílenou kombinaci historického spektáklu, gotického hororu a akční nakládačky, kde indián se procvičuje v kung-fu na bandě pobudů, kteří ze všeho nejvíc připomínají šílené motorkáře z postkatastrofické sci-fi, a videoklipový střih spolu se zpomalenými záběry mu vydatně pomáhají v tom, aby to vypadalo co nejefektněji. Některé použité zbraně jsou neuvěřitelně bizarní, atmosféra velmi temná a tempo vyprávění je zahlcující. Těžko říct, jestli se hollywoodská bombastičnost a akčnost s evropskou tradicí v tomhle filmu snoubí, perou, nebo co to vlastně dělají, ale jde jim to nádherně. Někteří lidé ovšem nemusí takovou kombinaci ustát.

Herecké výkony jsou adekvátní celkovému duchu a žánrovému zařazení Bratrstva vlků. Solidní, přesvědčivé, ačkoli nijak brilantní. O prokreslenou psychologii a vývoj postav tu ostatně nejde. Snad jedinou psychologicky trochu složitější a zajímavější roli si střihnul Vincent Cassel (Jean-Francois de Morangias). Zvládl to moc pěkně a vpodstatě upoutává většinu pozornosti, kdykoli se objeví na scéně. Mark Dacascos je coby Mani také velmi koukatelný a přesvědčivý, ačkoli to zvládá spíš nepopiratelnou silou svého charismatu, než dobrým hraním. Na druhou stranu, měl dost těžkou pozici, chtěl-li vtisknout své postavě osobitost a nějakou životnost, neboť Mani obvykle buď mlčí a pozoruje okolí, nebo mlčí a kope do padouchů. Podobná úloha se snad ani o moc lépe uhrát nedá. A o tom, že Dacascos to přinejmenším nepokazil, svědčí fakt, že Mani celkem bez problémů zastiňuje svého snaživého bílého bratra (a nejen jeho) už pouhou přítomností na plátně. I přesto, že Samuel Le Bihan je jako de Fronsac okouzlující a nadmíru zábavný a není sebemenší problém mu celou dobu upřímně fandit. Ústřední pánské trojici zdatně sekundují ještě Emilie Dequenne v roli Marianne de Morangias nijak výrazná nebo zajímavá, ovšem určitě ne špatná, a Monica Bellucci v roli záhadné Italky Sylvie. Rozhodně velmi půvabná, zajímavější než Emilie Dequenne a celkově k nakousnutí. Ostatní herečtí představitelé nejsou o nic horší nebo lepší než ti jmenovaní. Potěší, nepohorší, neohromí…

Přes všechny možné výhrady a nedostatky ovšem musím říci, že Bratrstvo vlků se mi líbilo tak, jako v posledních měsících máloco. Určitě nejde o intelektuálně nebo umělecky náročný počin, ale nevidím sebemenší důvod, proč na něj podobné požadavky klást. Je to prvotřídní zábava a dobrodružství ve velkém stylu. Dokonce bych řekla, že Francouzi porazili Hollywood jeho vlastními zbraněmi. Máme tu dobovou klasiku v moderním kabátě a jediné, co bych jí vytkla je to, že onen kabát je možná střižen až moc moderně.

Jsem v pokušení dát devět hvězdic z celkových deseti, ale konečný verdikt je osm. (Ale stejně bych radši dala devět…) V zájmu objektivity dodávám, že to, jak moc se vám Bratrstvo vlků bude nebo nebude líbit, záleží do značné míry na osobních preferencích, ať již kulturních, estetických nebo jiných. V mém případě např. frankofilství a záliba v dobových spektáklech udělaly své…

Jste-li dostatečně vyhranění tímto směrem a dostatečně tolerantní ke schizofrenním a těžce postmoderním kombinacím, neváhejte ani minutu.

Hodnocení: 8/10

Maedhros


To je vše, přátelé