Recenze z Jetele

Bojiště Země


Battlefield Earth, USA 2000, 117 minut
Režie: Roger Christian
Scénář: Corey Mandell
Hrají: John Travolta, Barry Pepper, Forest Whitaker
Hudba: Elia Cmiral

Předem upozorňuji, že v této recenzi je stručně popsaná celá dějová linie. Pokud tedy nechcete být seznámeni s dějovými kličkami, doporučuji dále nečíst.

L. Ron Hubbard je asi zajímavý člověk. Kromě několika sci-fi románů se proslavil hlavně založením scientologické církve, zažívající v Americe neuvěřitelný boom. A tak není divu, že se dalo dohromady několik lidí fušujících do filmu, aby vzdali hold svému zakladateli převedením jednoho z jeho románů do filmové podoby. Ten román se jmenuje Battlefield Earth čili Bojiště Země a ten film je přesně tak špatný, jak očekáváte. No, dobrá, je ještě o trošičku horší:)

Někdy kolem roku 3000 vypadá naše planeta trošku jinak, než jak jsme na ni zvyklí. Džungle prorůstá dávno opuštěnými rozbořenými městy, lidé zdegenerovali a zapomněli a jediný náznak civilizace je mohutný skleněný dóm obývaný zlými & lakomými ufony z planety Psychlo. Hlavním hrdinou je bezpochyby Jonnie, ale můžeme mu říkat prostě Borec - prohání se sice po lese navlečený do barbarských kůží, ale v jeho ptačím hrudníčku bije srdce pravého hrdiny, odhodlání kouká z jeho árijských očí a oblak charismatu, který za sebou táhne by mu mohl závidět i Fidel Castro. Hlavním hajzlem je zase bezpochyby Terl, i když tomu by sedělo spíše označení "Blbec" - prohání se sice po Dómu a rozsévá strach mezi ostatními Psychlony, ale jediné, co zvládá jakž takž solidně je ďábelský smích (a i ten působí spíš uboze).

Tak, představení hlavních protagonistů máme za sebou, pojďme k příběhu. Jak je psáno výše, lidé zkrátka zblbli. Umějí jezdit na koni, rozdělat oheň a házet oštěpem, ale to je asi tak všechno. A tak Psychlonům nedělá nijak velké potíže lidi chytat a používat je jako otroky při pracích v Dómu. Když ale jednoho krásného dne Psychloni uloví i našeho Borce, divákovi je hned jasné, že "se něco změní". Terl, hrabivý šéf bezpečnosti v psychlonském Dómu, si všimne Borcovy vysoké inteligence a rozhodne se jej intelektualizovat, aby za něj Borec se svými lidmi mohl těžit zlato, ke kterému se Psychloni nemůžou přiblížit - poblíž zlaté žíly je i ložisko uranu a radioaktivita nedělá emzákům dobře na plíce. Terl tedy Borce vodí do knihovny, učí jej psychlonsky a stará se o něj jako o vlastního, ale je tak nedůvtipný, že přehlíží zárodky vzpoury mezi otroky...

Borec své nově nabyté vědomosti využívá po svém - během dlouhých zimních večerů si v cele vesele derivuje, ostatním divochům vysvětluje základy geometrie a o volných chvilkách vymýšlí geniální plán na likvidaci utlačovatelů. Co takhle vyhodit jim do luftu domovskou planetu atomovkou? To zní dobře, jdeme do toho, hulákají nadšeně divoši, aniž by věděli něco o planetách nebo atomovkách. Ale říká to Borec, půjdeme za ním.

Terl naučí Borce za dva dny pilotovat letadlo, a tak lidem už nic nebrání v dolování zlata pro Psychlony. Lidé jsou ale vyčůraní, místo dolování si zaletí do Fort Knox, tam se válí hafo zlatejch cihel jen tak, bez ochrany. No a cestou to vezmou přes zbrojní sklad kdesi v Texasu a vypůjčí si tam atomovku, bazuky, výbušniny a letku AV8 Harrierů - na pilotování není nic těžkého, průměrný divoch to zvládne za tejden.

Tak, máme geniální plán, máme atomovku, máme spoustu lidí, hurá do akce! Nedaří se nám zničit Dóm? Nevadí, dáme kamikadze, zařveme přece pro dobrou věc. A tak než se Psychloni rozkoukají, Borec obsadí základnu, zahučí teleport, atomovka i s planetou Psychlo udělá veselé BUM a ufoni nemají kde bydlet. Sláva nazdar výletu, lidstvo slavně zvítězilo!!!

Něco tady hapruje, řeknete si možná po přečtení stručného výtahu z děje. Ale nejen story je zhovadilé, ona je to kravina i vizuálně! Zvláště Psychloni jsou fascinující a v jejich čele se hrdě nese Terl - obtloustlý Travolta s bradkou, šedozeleným xichtem, dredy a hadičkami v nose vypadá jako pako, navíc se pyšní gumovým šestým prstem, kterým stále o něco zachytává. A protože Psychloni mají být vysocí, nosí všichni něco jako lyžáky s tlustou podrážkou, takže ve většině záběrů mají co dělat, aby se vůbec udrželi na nohou. Jejich chůze pak nápadně připomíná kolébavvý krok opruzeného námořníka. Zajímavé taky je, že kameraman byl buď šílenec, nebo měl šejdrem stativ u kamery - hlavně v první části filmu snad není záběr, který by nebyl točen našišato. A přechody mezi jednotlivými scénami také stojí za to, každý trvá asi deset vteřin a zpočátku vám dělá potíže zjistit, co že se to na plátně vlastně děje.

Zkrátka a dobře tenhle film se nepovedl. Není jen špatný, on není dokonce ani blbý, nejlépe jej vystihuje asi slovo megablbý. Ale ani bych se nedivil, kdyby se toto svérázné dílko stalo kultem podobně jako filmy Eda Wooda, protože i zhovadilost má svoje kouzlo:-)

Hodnocení: ACHTUNG, SAJRAJT!

Skogen


To je vše, přátelé