Recenze z Jetele

Nadaný žák


Apt Pupil, USA 1998, 111 minut
Režie: Bryan Singer
Scénář: Brandon Bryce
Hrají: Brad Renfro, Ian McKellen, Jan Tříska
Hudba: John Ottman

Novela Stephena Kinga Nadaný žák se stala předlohou pro stejnojmenný film režiséra Bryana Singera, známého především pro svůj přechozí výborný počin Obvyklí podezřelí. Pro ty, kteří o Kingově dílku nikdy neslyšeli, následuje nástin děje...

Todd Bowden je velmi milý sympatický mladý slušný atletický skvěle se učící Američan. Taková postava by zapadla spíš do seriálu ála Beverly Hills, ale nestalo se. Problém je v tom, že Toddík by si zasloužil ještě jeden přívlastek, a to "tak trochu divný". Jeho koníčkem není lepení déček z ABC ani nezřízené fetování, nad takový průměr je povznesen; Toddovo hobby je druhá světová válka, přesněji koncentrační tábory, přesněji zrůdná zvěrstva konaná za ostnatými dráty a zavřenými dveřmi. Ale učebnice pro střední školy obsahují takového materiálu minimum a Todd hledá jiný způsob jak si rozšířit obzory. Sám Osud mu je v tom nápomocen a přihraje mu do cesty bývalého velitele koncentračního táboru, nyní již prošedivělého a seschlého Kurta Dussandera, skrývajícího se v USA pod jménem Arthur Denker. Takový člověk zná jistě skvělé historky.. A že mu není do vyprávění ? Stačí pohrozit vyzrazením jeho pravé identity úřadům a hned je na pořadu dne večerníček s názvem Co se dělo v lágru.

Jedna z věcí, kterých jsem se na zpracování Kingovy předlohy nejvíce obával, bylo herecké obsazení, zejména v případě šestnáctiletého Todda. Starý oslizlý fašistický dědek se najde vždycky, ale hůře už se hledá mladík, který je schopný v jeden moment vypadat a mluvit jako nevinné tele a o chvíli později jako zvrácený saďour a vyděrač. Neříkám, že Brad Renfro splňuje danou podmínku stoprocentně, ale přesto předčil moje (pravda, nevalné) očekávání. Ian McKellen coby starý fašista je zcela věrný, vynikající, zářící.. Btw, v jedné z menších rolí se objeví Jan Tříska (se skvělým přízvukem :).

Několik měsíců poté, co začne Dussander Toddovi vyprávět o plynových komorách a ještě mnohem horších věcech, je studentova mysl neschopna soustředit se na cokoliv jiného; ty tam jsou jedničky z kontrolních prací a pozice premianta třídy. A bylo by velmi nevhodné, kdyby se o tomto poklesu výkonu ve škole dozvěděli Toddovi rodiče. Mohli by se snad konečně pozastavit nad tím, kolik času tráví jejich synek u toho (jistě milého) starého pána tím, že mu předčítá z knih. Proto Toddova výchovného poradce nenanaštíví otec ani matka, ale dědeček - velmi šarmantní starší muž s německým přízvukem... Ze začátku držel Todd Dussandera v šachu hrozbou, že ho vydá spravedlnosti. Nyní je však zřejmé, že v šachu je i Todd. Neboť celý rok věděl, kde se skrývá hledaný nacistický zločinec aniž by to nahlásil, neboť ho nechal vydávat se za svého příbuzného.. neboť se sám začal Dussanderovi podobat. Už není úniku, jejich osudy jsou příliš provázané a stmelené dohromady vzájemnou nenávistí.

Konec vám prozrazovat nehodlám, ale musím zdůraznit, že se liší od toho v literární předloze. Stejně tak některé další prvky došly menší či větší změny, ale mám pocit, že to bylo vždy spíše k dobru věci. Jiný konec je podmíněn i trochu jiným vývojem Toddovy osobnosti, filmový Todd Bowden mi přišel o něco málo inteligentnější a odolnější vůči psychickým výkyvům, než ten původní. Ale dost srovnávání filmu a povídky, jediné, co potřebujete vědět je, že se na naše plátna dostalo kvalitní a netradiční drama, zasluhující si vaši pozornost. Sice jen v omezeném počtu kopií, ale o to spíše byste si měli do kina pospíšit.

Hodnocení: 8/10

Well


To je vše, přátelé