Recenze z Jetele

Šestý smysl


The Sixth Sense, USA 1999, 106 minut
Režie: M. Night Shyamalan
Scénář: M. Night Shyamalan
Hrají: Haley J. Osment, Bruce Willis, Toni Collette
Hudba: James Newton Howard

Zázraky se dějí. Jedenáctiletí hošíci vidí duchy. Bruce Willis hraje ve filmu bez výbuchů. Neznámý režisér indického původu natočil vynikající film a dobyl s ním americká kina.

Coby dětský psycholog se Malcolm Crowe (Bruce Willis) vždy snažil malým pacientům pomáhat jak jen uměl. Uměl hodně, jak dokázalo i oficiální uznání města Philadelphia za dobře odvedenou práci. Ale neuměl dost. To mu dokázal jeho bývalý pacient, jemuž před deseti lety slíbil pomoc a pak ho, nevěda si rady s jeho zvláštní duševní chorobou, poslal do rukou jiných odborníků. Evidentně mu nepomohli ani oni, neboť po deseti letech se mladík k Dr. Croweovi vrátil v ještě zuboženějším stavu a s nabitou pistolí. Malcolma postřelil a vzápětí navždy ukončil svou bolest.
Něco takového psychologovi na sebevědomí zkrátka nepřidá.
Je pochopitelné, že když Malcolm dostal šanci pracovat na případu, který jako by tomu prvnímu z oka vypadl, neváhal ani chvíli. A co že to mladého Colea (Haley Joel Osment) trápí? Proč je neustále vyděšený? Proč je tématem jednoho z jeho starých školních výkresů brutální vražda šroubovákem? Cole si to nechává pro sebe, protože dobře ví, že lidem s nálepkou "duševně chorý" se v ústavech nevede nijak pohádkově. Nakonec si ale Dr. Crowe získá jeho důvěru natolik, že se mu chlapec se svým tajemstvím svěří: Vidí a slyší duchy. Nespokojené duchy. Spousty nespokojených duchů. Vidí je pořád. Všude.
Pro Malcolma se chlapcův případ stává posedlostí, což se začne nepěkně promítat do stavu jeho manželství. Zoufale by chtěl Colea vyléčit, ale jak, když není schopen ani přesně určit diagnózu? Tomu, že Cole skutečně vidí duchy, samozřejmě nevěří. Ovšem spousta věcí se má změnit..

Šestý smysl se stal v USA druhým kasovně nejúspěšnějším filmem roku 1999. Blairská čarodějnice s videokamerou v chlupaté ruce, mokvající Stigmata i po všech stránkách hrůzyplný Konec světa byly nakonec odsunuty na druhou horrorovou kolej filmem, který vlastně tak docela horrorem není. Jistě, je tu pár klasických lekacích momentů a různě zohavení duchové, ale jádro filmu leží někde úplně jinde. Asi nejpřesnější určení žánru by bylo "nadpřirozený thriller/drama". Použité výrazové prostředky lze označit za střízlivé, leckdo by možná použil slovo staromódní: Žádný střih a-la videoklip či prudké nájezdy kamerou, žádné výbuchy či zběsilé akční sekvence, ničím nepřekvapující hudba Jamese Newton Howarda. Duchové nemají půlmetrové drápy a tesáky na eliminaci nebohých živáčků, jen smutně krvácející a realisticky vyhlížející smrtelné rány. Skutečně, tenhle film není popcornová jízda na horské dráze. Je to tedy nuda? I kdež.
Nepopiratelnou zásluhu na tom mají všichni zúčastnění herci, z nichž je třeba vyzdvihnout především představitele hlavní dětské role. H. J. Osment, který už se na plátně objevil např. jako mladý Forrest Gump, disponuje notnou dávkou talentu a divák mu jeho strach snadno uvěří. Bruce Willis hraje roli zoufalého dětského psychologa, rozpolceného mezi láskou ke svému povolání a ke své ženě, dobře a bez zbytečného přehánění. Hlavní hvězdou večera je ale M. Night Shyamalan - režisér a autor scénáře v jedné osobě. A je to tuze dobrá režie pro skvělý scénář. Shyamalan diváka nejprve mírně ukolébá zmíněným klidným stylem vyprávění, aby ho posléze vtáhl do děje několika vypjatými scénami, pobavil několika drobnými vtípky, dojal a nakonec.. nakonec ho nechal s otevřenými ústy zírat na závěrečné titulky a jít na film znova. Prozradit víc by byl hřích a těch už mám na kontě beztak dost.

Na závěr tedy doporučení: Dopřejte si návštěvu Šestého smyslu, i když vám z ukázek či z této recenze připadne nudný, nemastný nebo dokonce neslaný. Nudný není, mastnota z něj přímo kape a soli je na tři putny. Plus pár kostek cukru. Jen mu dejte šanci, nenechte se odradit skromným obalem a poznáte, že takovouhle baštu už jste dlouho neměli.

Hodnocení: 9/10

Well


To je vše, přátelé